Na tom, že v nouzi člověk pozná skutečné přátele, je moc pravdy...

Po 12 letech manželství, které lépe kdyby nikdy nezačínalo, jsem konečně sebrala odvahu opustit manžela. Na následujících 10 měsíců bych mohla vzpomínat jako na noční můru, ale opak je pravdou.

Jedno květnové sobotní ráno přetekl pohár, já si sbalila jednu větší tašku oblečení a odešla z bytu od manžela, odhodlaná přespávat raději v práci než se do bytu ještě někdy vrátit. Jistá jsem si byla jedinou věcí - že už prostě nemůžu zůstat. Z autobusu jsem ubrečená zavolala své nejlepší kamarádce "Helčo, odešla jsem od něj". Řekla jen "No konečně, za jak dlouho jsi tady?" Ani náznak pochybnosti, váhání - zcela samozřejmě mě uvítala ve svém nevelkém bytě, kde si už takhle s manželem a dvěma malými dětmi skoro "lezli po hlavách". Její muž na mě jen kouknul a povídá "Je to doufám natrvalo?" Kývla jsem, že jo a než jsem se stihla vzpamatovat, zmizel v jejich ložnici. Děti si hrály u okna a já kamarádce nad kafem vypověděla, co se stalo. Helča mě ubezpečila, že můžu zůstat, jak dlouho to bude potřeba, pak vystrčil z ložnice hlavu její muž, že pro mě má překvapení. Vzal mě kolem ramen, usmál se na svou ženu a povídá "Tak holka, tady do skříně si vyndej ty svoje hadříky a než se dáš do kupy, budeš spát s Helčou tady, já stejně většinou usínám v obýváku u televize". Chudáci, netušili, že to celé martýrium bude trvat 10 měsíců... Právnička mi totiž doporučila nezajišťovat si regulerní bydlení, protože můj ex se mě tehdy pokusil připravit úplně o všechno - nebýt právničky, všechno bych mu nechala, jen aby mi dal pokoj. Ona mi dala sílu a díky podpoře přátel jsem nakonec nevyšla z rozvodu úplně s prázdnou, i když jak říkám, vzdala bych se klidně všeho, jen abych měla už klid.

Za celou tu dobu mi ani náznakem nic nevyčetli, já se naopak snažila být užitečná, psala jsem s dětma úkoly a po večerech je hlídala, aby si mohli spolu taky někam vyrazit, nakupovala jsem... prostě jsem se stala pátým členem jejich domácnosti. Helča mě seznámila s další svou kamarádkou Danou, která byla v tu dobu rok rozvedená a žila s dvěma malými holčinami sama - a tak jsem pak začala své "azylové domy" střídat - přes týden jsem chodila do práce a večery a noci trávila buď u Heleny nebo u Dany a na víkendy jsem jezdila k rodičům. Takový trochu kočovný život, věčně s batohem na zádech. Ale vlastně jsem se nikdy dřív necítila šťastnější.

Když konečně skončilo papírové martýrium kolem rozvodu, vzala jsem si hypotéku na malinký byteček a nastěhovala se s úlevou, že konečně nebudu nikomu na obtíž. A co se stalo? Po dvou dnech mi volala nejdřív Helča, kdy u nich zase přespím, že už jim chybím - a za další dva dny Dana, kde jsem tak dlouho, že už bych zase mohla přijet a samozřejmě zůstat aspoň na jednu noc :-)

A tak mi rozvod dal nejen konečně svobodu, ale také vědomí, že mám dvě nejskvělejší přítelkyně na celém světě.

minerálka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven


Nádherný příběh!!! Máte okolo sebe úžasné lidičky :)

  • Máte nejlepší kamarádku?
  • Je to spolužačka z dětství, sousedka, nebo dokonce televize?
  • Nebo jich máte více?
  • Jaká je? Vídáte se často?
  • Kde se scházíte? Jak dlouho se znáte?
  • Zná jí vaše rodina?
  • Proč je to právě ona? Čím si to vysloužila?
  • Ví o vás všechno?
  • Mluvíte o všem?
  • Co byste jí nikdy neodpustila?
  • Ztratila jste někdy tu nejlepší kamarádku?

Pište mi na redakce@zena-in.cz

heslo: kamarádka

Jeden z příspěvků, které budeme během dnešního dne zveřejňovat, bude odměněn. Můžete získat krásnou rtěnku a fialový lak na nehty od Avonu pro sebe nebo pro svou nejlepší kamarádku? Dárečky k Vánocům se vždy hodí, je to tak?

Tak pište! Budu se těšit na vaše příběhy, fotografie, postřehy, radosti či stížnosti. :)

lak a rtěnka

Reklama