Reklama

Dobrý den,
mindráky mě trápily, nebo spíš mi až tak nějak docházely, na střední škole. Nosila jsem brýle a spousty dětí se mi kvůli nim posmívaly. Už i na základce, ale tam jsem to nebrala moc vážně, protože i tak jsem byla celkem oblíbená mezi žáky i mezi učiteli.

Na střední škole se nám ve třídě sešlo spousty lidiček z různých koutů kraje a hodně studentů byli synové a dcery podnikatelů. Chodili ve značkovém oblečení a frajeřili notebooky a mobily, které v té době ještě stály spousty peněz a byly to ještě takové rarity. Nesnášela jsem je, jak se frajeřili a mysleli si, že jsou vtipní. A já se svým oblečením z tržnice jsem se jim nemohla rovnat. Se mnou se moc tito lidé nebavili. Ve třídě jsem měla jen jednu kamarádku, jestli se to dá tak nazvat.

Byla jsem kolikrát ráda, že už je víkend a já můžu být se svými přáteli. V té době jsem si našla kluka. Hodně moje sebevědomí stouplo. Přestala jsem kvůli němu nosit brýle, styděla jsem se za ně. A začala nosit kontaktní čočky. Také jsem měla pocit, že i ve třídě jsem byla nějaká oblíbenější. Že by to udělaly ty brýle? No vypadala jsem líp a opravdu jsem se i líp cítila, měla jsem přece kluka a k tomu ještě tak šikovného, že mi ho holky záviděly.

No musím přiznat, že se asi opravdu v té době z ošklivého káčátka stala hezká žena, protože se kolikrát pak i o mě kluci či muži málem porvali a nejeden se za mnou otočil. Začala jsem o sebe i více dbát a o víkendech si přivydělávala na brigádách a za to jsem si pak kupovala hezké oblečení. Dokonce jsem chvíli dělala i fotomodelku.

Dnes už na to s odstupem času vzpomínám jen s úsměvem. Je až neuvěřitelné, jak se člověk mění, myslím hlavně povahově. Dnes mám úplně jiné názory a vzhled už pro mě není zas až tak důležitý. Pečuji o sebe, to ano… Mám manžela a dcerku a ti jsou pro mě to nejdůležitější na světě.

Raději koupím oblečení dcerce než sobě, udělá mi to větší radost, když jí to sluší. A neberu lidi podle toho, jak vypadají, ale jak se chovají. Nejdůležitější je podle mě ta vnitřní krása. Když se člověk cítí dobře, tak to z něj vyzařuje. A já jsem sebevědomá dost, hlavně právě tím, že mám svoji rodinu a jsem moc šťastná.

Mějte se krásně
Lucka


Milá Lucko, vy jste se nejen klubala z ošklivého káčátka, vy jste především dospěla psychicky. To je dost podstatné a ne každému se to podaří. Z vás se stala žena, jak má být, matka a manželka, která má v hlavě jasno a uvědomuje si svoji důležitost jak pro rodinu, tak pro společnost.

Já sice nemám rád termín „vnitřní krása“, je takový nic neříkající, ale to, jak se lidé chovají, je skutečně podstatnější než to, jak vypadají.

Přeji hezký den z redakčního mailu redakce@zena-in.cz!