Hezký den.  Moje trápení je to, že mi moje vlastní sestra přebrala před pěti lety manžela. Neměli jsme děti, ale i tak to bylo pro mne hrozné. A je dodnes.

Vždycky se jí hodně líbil a záviděla mi ho.  Říkala, jaké mám štěstí, že ho mám.  Vše nabralo rychlých obrátek, když se rozešla se svým partnerem, který si našel mladší přítelkyni. Byla úplně bez sebe.

Tady myslím v ní dozrál plán, že jako náhrada bude můj Roman. Začala mít najednou strašně problémů, se kterými jsme jí museli pomáhat.

Vždy nastavila situaci tak, že je zoufalá a že jí někdo musí pomoci. Většinou to byl právě Roman. Doma jí vytekl odpad, někde zůstala stát s autem, které nejelo, napříště potřebovala sešroubovat postel. Jak jsem se pak dozvěděla, tam se to pak stalo poprvé.

Prostě se na něj tak nalepila, jak ho strašně potřebuje, až jí podlehl.  Já byla ta, co všechno zvládne. Ona „žena v nesnázích“.

Trvalo to asi rok. Pak mi to všechno řekl a odešel k ní. Rozvedli jsme se a on si jí vzal. Dodneška s ní nemůžu komunikovat.

Naši jsou taky v rozpacích, když máme nějakou rodinnou sešlost. Je to stále mezi námi. A já jí to odpustit nemůžu. Fakt ne. Vy byste to udělali? Já na to nemám.
Mina


Mmm… za předpokladu, že Ty jsi teď v novém vztahu a jsi šťastná, nech to odplynout. Asi nemá smysl Ti doporučovat, aby ses vrhala sestře kolem krku, protože to bys neudělala, (to nikdo), ale zkus se alespoň dostat za to.

Navíc, tohle není jen otázka morálního kodexu Tvé sestry, ale také jeho.

On není jen nevinná oběť – nese stejným dílem. Nesuď je. Láska umí i bolet, ale je také krásná… vůbec nejlepší by bylo, kdybys na tom zkusila najít něco pozitivního. Třeba byste spolu nebyli vůbec šťastní a hlavně, kde je napsáno, že když je chlapec tak snadno ovlivnitelný, že je Tvoje sestra poslední, komu ochotně bude „nápomocen“? M.

Pište mi na redakce@zena-in.cz, své vlastní zkušenosti, názory a příběhy. Co byste dokázali, nebo co jste již zvládli někomu odpustit?

Dnes losujeme drobné výhry k jednomu vašemu e-mailu, každé dvě hodiny!

 

Reklama