Měla jsem dojednanou schůzku, z které jsem pro vás chtěla připravit povídání od sklářské pece. Sklářka se však ve smluvený čas nedostavila a já cestou domů, rozpáleným městem, měla pocit, že vám ten žár z pece vycházející dost dobře můžu popsat sama.

Dovlekla jsem se na domovní práh, nechala se vděčně oblíznout psem, jediným tvorem, který se neptá, nevyčítá, prostě je rád, že jsem doma.

Z koupelny na mě jukly dvě blonďaté hlavy – „Nechodit, my se líčíme.“ Moje dcera Saša a její nejlepší kamarádka Kiki. Svezla jsem se odevzdaně na gauč, podívala se na diktafon a zeptala se: „Holky, nechcete si povídat?“ „Joooo!“ přiřítily se ty dvě kraslice, kterým to sluší tak i tak. Takové nadšení pro rozhovor jsem už dlouho nezažila.

Na horké zklamaní v horkém dni jsem do pusy dostala čímsi neznámým ochucenou kostku ledu a dozvěděla se, že jde o ledové pokušení. A tak jsem se, osvěžená, pokusila tyhle dvě holky na prahu puberty vyzpovídat a nahlédnout do jejich světa.

Holky, vy jste kamarádky už od školky, co rozhodlo, že zrovna vy dvě jste si padly do oka? A myslíte si, že mezi holkama je to přátelství pevnější než mezi klukama?
Saša: Za to může první den ve školce. Kiki k nám přišla jako nová a byly tam i slzy. Což se první den může stát.

Kiki: Tak jsme si se Saškou začaly hrát, myslím s Legem, a bylo to.

Saša: A už se kamarádíme pět let.

To je dlouhá doba. Už jste se někdy i pohádaly?
Obě svorně: Neee!

A kluky jste mezi sebe nepustily? Jak vůbec kluci řeší spory, a jak to chodí mezi holkama?
Saša: Kluci se poperou a holky spolu nemluví a pomlouvají se.

Kiki: Kluci se taky pomlouvají, a ještě víc než my.

Máte doma nějaké povinnosti?
Saša (protáhne obličej): Úkoly.

Kiki: Já tak ty úkoly. A někdy venčit psa. Ale to není povinnost.

Máte někdy z něčeho strach?
Saša: Z testů a známek na vysvědčení.

Kiki: Já z úchylů. (smích)

A jaké máte sny? O čem se vám zdá?
Kiki: Mně se zdál sen o čokoládovém světě.

Jaká byla ta čokoláda?
Saša dodává: Přece čokoládová.

A ochutnala jsi ten čokoládový svět? Čím jsi začala?
Kiki: Židlí. Celou jsem ji snědla.

Holky, jak by vypadal váš ideální den?
Obě v mžiku a jednohlasně: Bez školy!

Kiki: Někde na Hawaji. Tančí se tam hola hola…

Saša: …celý den.

Kiki: Jo, a mají tam sopky.

A co nuda? Znáte ji, nebo je to pro vás cizí slovo?
Saša: Nikdy. Děláme blbosti, tančíme crazy styl, líčíme se a pořád nás baví Lego.

Kiki: Líbí se nám hororové filmy. Přidáváme k nim vlastní komentáře, hodně se u toho nasmějeme.

Co vám vadí na dospělých, v čem bychom se mohlii zlepšit? (ujišťuji je, že odpověď může být upřímná)
Saša: Měli by nás přestat nutit.

Kiki: Štve mě, že mi pořád nabízí jídlo a já nemám hlad.

Saša: Jez. Tumluj se. To nesnáším. Jím, když mám hlad.

A na co se úplně nejvíc těšíte?
Kiki: Až skončí škola!

Saša: A budou prázdniny. A moře...

Před očima se mi rozběhl prázdninový film, ke kterému mi holky, jako skvělé hostitelky, nabídly vlastní super trhák zvaný Mimoňky, skládající se z rozdrcených miňonek, které se namáčejí v mléce. Ten jsem sice odmítla, ale když jsem se svezla z gauče a kostička Lega se mi otiskla do kolena, řekla jsem si, že jednu partičku bych si s holkami dát mohla. A že mi vůbec nic neuteče. Přehrabovala jsem jsem se ve vaničkách plných drobounkých kostiček, z kterých je možné postavit, cokoliv si jen fantazie zamane. Dozvěděla jsem se pak ještě spoustu vtipných postřehů, komentářů, příhod a pohledů, které by mi zůstaly utajeny, kdybych si nesedla na zem. Jsem moc ráda, že mě holky vzaly z toho mého světa na chvilku do toho svého. Uvědomila jsem si, že to střídání světů mi dělá hrozně moc dobře.

sasakiki

Reklama