Zdravím redakci.
Nedá mi to, abych nereagovala na dnešní téma, protože to, co vám napíšu, je celkem čerstvý a já zrovna dneska ráno, když jsem šla do práce, nad tím přemýšlela. No jak kdybyste to věděli! :o)

Začnu pěkně od začátku...
Mám kamaráda, který  kdysi měl ženu, krásného hodného syna a málo peněz. Tak manželka vymyslela, že přece umí dobře jazyk a mohl by na nějakou dobu odjet pracovat do zahraničí. I přes to, že věděl, že se mu bude moc po rodině stýskat, se rozhodl nakonec odjet. Asi po 4 měsících, když se přijel ukázat domů a podívat se na syna a manželku, zjistil, že manželka má už někoho jiného a zvesela se baví.  Nevěděl, co má dělat, tak se rozhodl, že odjede nazpátek, všechno tam vyřídí, aby mohl zase zpět domů, vezme si peníze a začne řešit to, co se doma za tu chvíli stalo.

Jenže člověk míní, život mění....no znáte to sami. Než se stačil vrátit, stalo se něco hrozného!!! Jeho syna srazilo auto a on to nepřežil! Můj kamarád se z toho zhroutil, dával vinu sobě, že kdyby neodjel, nemuselo se to stát, protože by byl s ním, že ho neměl nechávat s mámou samotného, a zhroutil se mu celý svět.

S manželkou se samozřejmě rozvedl, protože ona se své nové lásky nechtěla vzdát, a on se rozhodl, že už nikdy žádný dítě nechce, protože by ho nemohl milovat jako svého prvního syna.
Jenže po několika letech si našel přítelkyni, se kterou je momentálně přes dva roky a ona otěhotněla... Ona si dítě strašně moc přála, on odmítal, o dítěti nechtěl ani slyšet. Prý možná někdy... Minulý týden jsem seděla se svým přítelem v hospůdce a on tam přišel. Začal mluvit o miminku - že je mu moc líto, že musí říct svojí přítelkyni, ať si to dítě nechá vzít atd., ale že na to prostě nemá a pak se mě zeptal, jaký mám na to názor já jako ženská.

Opravdu jsem nevěděla, co mu mám říct (já přece nevím, jak se cítí někdo, kdo ztratil své milované dítě, a nemůžu mu radit, co má dělat se svým životem). Nakonec jsem mu řekla, co si o tom myslím a ať o tom ještě zkusí přemýšlet.

Včera mi můj přítel říkal, že mu volal ten náš kamarád a že prý nespal 2 noci a musel o tom přemýšlet a že se nakonec rozhodl, že si mimčo nechají.
Opravdu jsem byla moc ráda, že udělal nakonec takové rozhodnutí a doufám, že toho nikdy nebude muset litovat a přeju jim móóóóc štěstí!

Takže věřte, že názor můžete změnit během pár dnů, hodin a možná i minut... Vím, že to, že jeho syn umřel, si nikdy neodpustí a bude si to vyčítat do konce života, ale já věřím, že jeho nové dítě mu zase rozzáří jeho oči.

Na přání čtenářky vydáváme příběh zcela anonymně.

 

Milá čtenářko, držíme palce a přejeme vašemu kamarádovi, aby se na něj v životě už jen a jen smálo štěstí a aby mohl být konečně zase šťastný ...

Krásný den vám přejí editorky dne

Reklama