Reklama

To, na co nikdy nezapomenu, se odehrálo v mém vytouženém těhotenství.
Když jsem manželovi a celé rodině oznámila, že čekám miminko, byli nadšení a byl to pro všechny ten nejlepší dárek. Všichni jsme se strašně těšili.

 

Jenže asi o měsíc později jsem večer začala krvácet.
Telefonovala jsem své gynekoložce na mobil a ta mě hned vyslala na pohotovost: „Jeďte rovnou do fakultní nemocnice na porodnici!“ Tam mi bylo sděleno, že mé miminko je v ohrožení. Nebylo tam až tak dobře uchyceno, takže mi dali Duphaston na udržení těhotenství. Tyto léky jsem užívala 3x denně. Jenže další týden se to opakovalo. Takže zase na pohotovost, další léky a injekce na udržení těhotenství. „Zítra ráno přijdete na další injekci.“

 

Druhý den ráno mě manžel odvezl do nemocnice na injekci. Starší pan doktor mě vyzval, abych šla dále, svlékla se a lehla si k ultrazvuku. Chladně, dlouho a mlčky se díval na obrazovku. Nakonec sdělil: „Žádnou injekci nedostanete, zítra je svátek, tak tedy pozítří přijdete na kyretáž. Vaše miminko je bez srdeční reakce.“ Nevěděla jsem, co na to říct. Byla jsem rozklepaná a nevěřila jsem svým uším. Když jsem se oblékla, šla jsem k sestře pro papíry a nepřítomně jí říkám: „Já mám dostat injekci na udržení miminka…“ Pan doktor jen zopakoval: „Žádnou injekci nedostane, ve středu si přijde na kyretáž. Má v sobě mrtvý plod.“ Tím mě odbyli a bez papíru poslali domů.

 

Hned před nemocnicí jsem si to celé úplně uvědomila a strašně jsem brečela. Volala jsem manželovi, který okamžitě přijel. Oba jsme v autě brečeli. Uklidňoval mě a sám sebe: „Uděláme si za půl roku nový miminko…“ Ale mně to přišlo strašně beznadějné a půl roku strašně dlouhá doba. A navíc já přece miluji to miminko, co mám v sobě. To je můj brouček, ke kterému každý večer mluvím, kterého přes břicho hladím, kterému už teď dávám skoro všechnu lásku.

 

Bylo mi nanic, život pro mě najednou nic neznamenal. Rozhodla jsem se, že pojedu ještě ke své gynekoložce, abych jí to sdělila. Nikdo v čekárně nebyl, takže mě hned vzala. Koukala na mě jak na zjevení, vypadala jsem příšerně. Všechno jsem ze sebe škytavě a trhavě vysoukala, z toho pláče mi nešlo ani mluvit. Byla ke mně milá: „Nedali Vám žádné papíry, tak já si Vás prohlédnu, abych si mohla něco napsat do karty. Jděte se svléknout a pojďte sem na ultrazvuk.“

 

Lehla jsem si na záda a pozorovala paní doktorku, jak přejíždí očima po monitoru ultrazvuku. Najednou řekla něco, čemu jsem nemohla vůbec věřit: „Vždyť to miminko je živé. Normálně mu buší srdíčko. Podívejte.“ Natočila monitor na mě a já opravdu viděla mihotající se srdíčko svého drobečka.

 

Byl to ten nejkrásnější okamžik v mém životě a jsem strašně šťastná, že si mě v té nemocnici nenechali hned, protože bych asi o své zdravé a krásné miminko zbytečně přišla. Teď je to skoro roční čipera a dává mi pěkně zabrat J

 

martisa

 

 

Martisa se stává vítězkou tématu dnešního dne a vlasová kosmetika putuje právě k ní!

 

Děkuji vám všem za krásný den a hezky si ty letošní svátky velikonoční užijte.

Mrkněte na Žena-in.cz ještě v 18:00 hod. Na samý závěr mám pro vás krásný pozdrav od jedné ze čtenářek...

Zdraví vás a loučí se s vámi