Reklama

Podle jedné studie, kterou zveřejnili vědci z několika států není zdaleka jedno, jaké národnosti je maminka, která nosí pod srdcem miminko. Ono totiž naslouchá jejímu hlasu i intonaci a podle toho pak po příchodu na svět pláče…

Zajímavé že?

Ve studii se dále uvádí, že například francouzské miminko začíná hlasem dolů a ke konci výkřiku se tónina zvýší, přesně podle toho, jak Francouzi mluví. Člověka by to nenapadlo, ale něco na tom vskutku být může, nebo alespoň to opravdu zní logicky.

Vždyť o tom, že miminko v bříšku, naslouchá a je schopné si pamatovat, už asi dnes nikdo nepochybuje.

Protože studie, praktickou ukázku neposkytla, hledala jsem, čím bych tento zajímavý názor dokladovala.

Když si tak vzpomenu na své děti, přijde mi, že alespoň co do intonace vřískali v zásadě všechny čtyři podobně.

Vezmeme-li v potaz třeba takové čínské miminko s ohledem na styl čínského jazyka, muselo by pak vydávat specifické přerušované tóny. Vždyť víme.

Ano! Poznáváte také čínštinu?

Mongola jsem nikdy mluvit neslyšela, ale takto pláče miminko z Mongolska.

Už jste někdy slyšeli plakat budoucího jogína? Takto pláče Indické miminko.

Malý Japonec – zvláště ke konci klipu je patrné asijské intonování.

Poznáváte němčinu?

No a toto už je brilantní český, lehce žižkovský model

Máte pocit, že rozdíl mezi dětským pláčem je skutečně dán jinou národností, nebo spíše genetickou výbavou rodinné linky?

Docela zajímavé by bylo, zaposlouchat se do pláče miminek z jedné a druhé rodiny, jestli by tam nebylo více společných znaků.

Nu, vědci se domnívají, že je to národností.