Bulvár

Milý pane profesore!

Tehdy se sice říkalo soudruhu, ale tím jsem vás nikdy nezneuctila a vy jste to po nás ani nechtěl (což byl přirozeně další důkaz toho, jak jste úžasný).

Tak tedy - milý pane profesore, chci se vám teď po létech přiznat. Jo, byla jsem do vás blázen. Naštěstí nemám žádnou vaši fotku, takže váš obraz v mé mysli není pokažen realitou. A od maturity jsem vás neviděla, což je od osudu, myslím, velmi milosrdné.

Jsem si samozřejmě vědomá toho, že jste ani tehdy nebyl žádný Alain Delon (jak asi vypadáte po těch dvaceti letech, to si radši ani nepředstavuju). Střední postava s lehkým náběhem k nadváze, neupravený vlas, strašlivé pletené vesty (pokud si vzpomínám, střídal jste dvě, po celý školní rok), prsty zažloutlé od cigaret a přes rameno ošoupaná taška „botaska“, kterou jsme tehdy nosili všichni a ve které mizely naše písemky. Co naplat, láska je slepá. Neumytou kštici a nevkusné oblečení jsem klasifikovala jako bohémskou nedbalost. Bodejť, velký duch je nad takové prkotiny povznesen… Byl jste, pane profesore, češtinář, což bylo samo o sobě vstupenkou do mého srdce. Jeden ze dvou pedagogů mužského pohlaví na celé škole, přičemž ten druhý měl těsně před důchodem.

Drahý pane profesore, když jste na mě promluvil, měla jsem rozsvícený celý den. To kvůli vám jsem psala břitké kritiky povinné četby do školního časopisu. Tolik jsem si přála, abyste si všimnul, jak jsem nekonformní a bystrá! Vzpomínáte na ten referát o Čapkovi, který byl tak důkladný, že se táhnul na pokračování přes tři hodiny? Když jste nám jednou vyprávěl o Buňuelovi, hned druhý den jsem si pořídila průkazku do Filmového klubu. Jo, bylo to tak – z lásky k vám jsem objevila spoustu věcí. Kdoví, jak by to bylo s mým kulturním vývojem dopadlo, kdybychom bývali měli tu tlustou soušku češtinářku, která učila béčko.

V den, kdy se psaly maturitní písemky, nastal můj velký den. Problémem pro mne nikdy nebylo, jak něco vyplodit, ale jak to stihnout do zvonění a jak se vejít na přidělené papíry. Do své maturitní úvahy jsem se vrhla jako plavec do vyhřátého bazénu. Když ale vypršel časový limit a já  teprve začala přepisovat text z hromady divoce počmáraných šmíráků načisto, věděla jsem, že je zle. Maturita přece jen není holubník…

V tu se chvíli Mojmír (no ano, vážně se takhle jmenoval, a opovažte se někdo smát!!) zachoval jako charakter. Sebral písemky jakoby nic a nenápadně mi pokynul, abych šla za ním. V kabinetu mě posadil ke svému vlastnímu psacímu stolu, uvařil mi čaj a zamkl mě tam na celou příští vyučovací hodinu. Dopsala jsem svou úvahu, vznášejíce se štěstím vysoko nad oblaky.

 

Milý pane profesore. Ve svém životě jsem poznala celou řadu skvělých kantorek i tupých slepic, které dokážou dětem zázrak poznání pěkně otrávit. Učitelů bylo mnohem, mnohem méně a na vyloženého blbce mezi nimi si nevzpomínám – těžko říct, jestli je to tím, že ve školství vydrží jen ti nejlepší, nebo tím, že jsou prostě tak vzácní. Přála bych ale všem, aby aspoň jednou za život potkali někoho takového, jako jste byl vy.

 

A co vy, milé ženy-in?

Byly jste někdy zamilované do učitele?

Vzpomínáte na své kantory s vděčností, nebo se zlostí?

Ovlivnil vás někdo z nich na celý život?

Pomohl vám někdy učitel/učitelka, nebo naopak ublížil/a?
Máte v rodině učitele – a podepsalo se to na vás?

A jak jste spokojená s pedagogy svých dětí?
Na vaše učitelské historky a zpovědi se těšíme na
redakce@zena-in.cz.
Tu nejlepší odměníme!

 

   
16.04.2007 - Společnost - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [21] sanvean [*]

    S láskou vzpomínám na krutou češtinářku ze základky. O přestávkách před její hodinou jsme všichni listovali ve Stručné mluvnici české. K něčemu to snad bylo

    superkarma: 0 17.04.2007, 19:58:57
  2. avatar
    [20] Dájka [*]

    Nejlepší učitel, kterého jsem na gymplu poznala, byl chlap a nejhorší, dnes pro mne doslova memento, taky chlap. Ovšem ten první mě přivedl ke kantořině.
    Ve školství je to stejné jako všude jinde. Procentuální zastoupení blbců se neliší od běžného vzorku populace. V některých věcech to máme těžké, v jiných zase super. Prostě zase jako všude jinde. Moje maminka celý život pracovala ve zdravotnictví (taky ostře sledovaný obor) a vyprávěla mi rovněž hodně zajímavé historky. Předpokládám, že v jiných oborech je to taky taky, jen na ně možná není tolik vidět. Kdo posuzuje podle jednoho vzorku celý obor se sám jednoznačně kategorizuje...

    superkarma: 0 16.04.2007, 22:06:04
  3. avatar
    [19] valesovavera [*]

    Učitelka tělocviku na střední ped. škole mě ubližovala. Sestavu kterou nám zadala jsem mohla zacvičit jak Věra Čáslavská vždy jsem byla ohodnocena známkou v 4 při lepšínáladě a při špatné náladě 5.Pomohl mě ,ale pan profesor hubní výchovy ,proto že jsem umím hrát na více hud. nástrojů přešla jsem do jeho třídy Potom jsem měla od náladové profesorky pokoj. Svou náladu si nevybíjela jen na mě,ale i na jiných spolužačkach .Učitelkou jsem i já moji rodi če byli učitelé ,ale špatnou náladu jsem nikdy nenosila do školy v

    superkarma: 0 16.04.2007, 21:20:10
  4. avatar
    [18] clarCa [*]

    hehe, jak jsem dospěla k těma dvěma vestám, byla jsem doma... zdá se, že jsme navštěvovaly stejný ústav... dokonce i zhruba ve stejné době...

    superkarma: 0 16.04.2007, 19:31:38
  5. [17] Anai [*]

    Ovlivnila mě úžasná charismatická češtinářka na střední, která docílila toho, že i cyničtí puberťáci na hotelové škole četli klasiku a její předme přímo "žrali", měla obrovský dar vyprávění a já se literaturu vůbec učit nemusela - pamatovala jsem si každé její slovo. Prolínala příběhy spisovatelů pikantními historkami a tím nás dostala... Mně přivedla k recitaci a taky potažmo k divadlu...

    superkarma: 0 16.04.2007, 15:00:44
  6. avatar
    [15] femme [*]

    já nikdy nezapomenu na učitele dějepisu, říkali jsme mu Nero a na učitelku TV, byla jsem její oblíbenkyně

    superkarma: 0 16.04.2007, 13:45:54
  7. avatar
    [14] Trinii [*]

    když tak vzpomínám, tak mě byli učitelé úplně šumafuk, školou jsem prošla, dokončila a žádné vzpomínky milé nebo nemilé nemám, protože mi na těch lidech a prostředí vůbec nezáleželo.

    superkarma: 0 16.04.2007, 13:19:01
  8. [13] gentiana [*]

    Pavla_b: Já jsem se pracovně dostala meziučitele a teda.. potěš pámbu. Čest těm výjimečným, ale průměr je bída. Ale myslím, že nejkrásnější je historka mé mámy, která kdysi učila prvňáky a o velké přestávce za ní přišel chlapeček s předníma zubama v hrsti. Pedagogické učiliště nepřipraví na všecko, věru:D

    superkarma: 0 16.04.2007, 12:14:03
  9. [12] Pavla_b [*]

    V závěrečných dotazech mi chybí: Jste učitelka? ..možná by se tu část žen rozepsala o svých zajímavých zkušenostech ve školství

    superkarma: 0 16.04.2007, 11:53:00
  10. avatar
    [11] Meander [*]

    Chtěla jsem se tu rozepsat na téma učitelé, ale nechci si zkazit karmu. Takže jenom vzpomínka plná obdivu na Ing. Katze, pana učitele Gracu, pana učitele Habána a paní učitelku Pokornou.

    superkarma: 0 16.04.2007, 11:32:39
  11. avatar
    [10] Sirikit [*]

    Nerada vzpomínám na učitelku tělocviku a trenérku gymnastiky, kterou měla dcera ve čtvrté a páté třídě sportovní školy. Tato "dáma" byla neskutečně svérázná. Ve třídě bylo dvacet malých hokejistů a dvanáct gymnastek, podle ní to byla třída idiotů, blbců, vypatlanejch mozečků a kravek. Na malá děvčata řvala v tělocvičně neskutečně sprostě - údajně proto, aby je vyhecovala k většímu výkonu. Když moje dcera v páté třídě spadla z bradel a vykloubila si zápěstí, řvala na ni, že je kráva nebeská a hovado blbý. Zakazovala dívkám jídlo - třeba k obědu jim dovolila pouze jeden jediný vdoleček bez polévky. Stížnosti rodičů nebrala v potaz - je to sportovní třída a děti se musí přizpůsobit, komu se to nelíbí, ať jde. Došlo to tak daleko, že dcera po ukončení páté třídy ze sportovky odešla právě kvůli ní.

    superkarma: 0 16.04.2007, 11:29:23
  12. avatar
    [9] risina [*]

    monroe: Nerozumím tomu, jak to myslíš s těmi stavy .
    U nás to bude tak, že když bude na škole míň učitelů, budem muset například přestat dělit třídy na jazyky nebo počítače, což se samozřejmě podepíše na kvalitě výuky...

    superkarma: 0 16.04.2007, 11:21:45
  13. avatar
    [8] Žábina [*]

    vzpomínám na p.učit.Neumanna, kterého jsme měli na ZŠ na zeměpis...na SŠ mi nikdo v hlavě neuvíznul

    superkarma: 0 16.04.2007, 09:21:20
  14. avatar
    [5] ještěrka.ehp [*]

    Do učitele? Ne. Byli na mě moc staří.
    Tak nějak normálně. Jen ten náš ředitel na střední byl ale hrozný idiot
    Asi ne.
    Učitelé pomáhali, ubližovala jen jedna na národce, ale naštěstí mě to nijak nepoznamenalo (rozhodně víc to trápilo moji maminku)
    Mám maminku učitelku ale nemám ten pocit, že by se to na mě podepsalo.
    Nemám děti.-

    superkarma: 0 16.04.2007, 07:57:18
  15. avatar
    [2] Canadian [*]

    - nekteri lide

    superkarma: 0 16.04.2007, 03:44:09
  16. avatar
    [1] Canadian [*]

    Ja se pamatuji na dve cestinarky.
    Jedna me servala na tri doby, ze "takove slohove cviceni jsem musela nekde opsat jinak to neni mozne, prece nejsem spisovatel". Byl z toho tenkrat kvalitni humbuk (pozvala si rodice a to nemela delat...mamika prisla s novinami, kde byly me veci) a ja k jeji velike nevuli "takto opsala" jeste mnoho slohovych cviceni a kolikrat i rovnou pri hodine
    Druha mela z tehoz radost, byla to postarsi dustojna dama. A zcela nezvykle, lidem prala, nebyla v ni zavist ani zloba. Ano, na tuto zenu vzpominam opravdu rada

    Diky temto dvema cestinarkam jsem pochopila, zac jsou toho nekteri lidi loket. Ale ony ty bozi mlyny stejne zasahly...

    superkarma: 0 16.04.2007, 03:43:35

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme