Krátký příspěvek k dnešnímu tématu přišel i od čtenářky Miluše. K Dušičkám vztah nikdy nenašla. Bojí se hřbitovů jako takových. A nebo, že by špatná vzpomínka z dětství?

Dobrý den redakce

Když se řekne Dušičky, vybaví se mi nekonečně dlouhá cesta na hřbitov, kde jsem společně se svou mámou pomáhala zkřehlými prsty zdobit hrob. Táta s námi nikdy nechodil, prý se bojí hřbitovů. Obvykle jsme to s mamkou odbyly mlčky a rychle.

K tomuto svátku jsem nenašla vztah ani v dospělosti, asi se bojím hřbitovů po tátovi. Vím že tam leží můj děda s babičkou, také tátova sestra, která umřela ještě mladá, opodál leží rodiče mamky, už také oba, ale v naší rodině byly studené vztahy už za živa, tak těžko je rozpálí svíčky na hřbitovech.

Jsem bohužel z rodiny, která chodí na hřbitov jednou za rok z povinnosti, a to ještě ne celá. Můj přítel se svojí mamkou chodí, před dvěma roky mu umřel táta, ale mě k tomu nenutí. Nemůžu za to, ale necítím se na hřbitovech dobře. Radši zapálím svíčku doma, zítra až přijde přítel z práce, vytáhneme fotku jeho tatínka a zapálíme svíčku doma na stole.

Miluše

Pozn.red. : Text nebyl redakčně upraven

_____________

Než chodit na hřbitov z povinnosti, to radši vůbec. Jsem ráda, že jste napsala i pohledem druhé strany. A ta vystavená fotografie a zapálení svíčky doma, to je náhodou moc krásné.
Děkuji za Váš příspěvek
Saša

 

Téma dnešního dne 1. 11. (s jednodenním předstihem) zní prostě a jednoduše - DUŠIČKY

Tentokrát nebudu klást žádné podotázky. Téma Dušičky je natolik silné, že určitě napíšete krásné příspěvky i bez bodů...

Pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jednu pisatelku odměním malým dárkem: knihou s příznačným názvem: Kniha duší. A k tomu přibalím luxusní čistící gel Solutions (ale ne na očištění duše, nýbrž na očistění pleti :)

darek

 

Reklama