Jitce a Otakarovi úzké i široké okolí závidělo i přálo vyvedené manželství a nadstandardní životní styl. Všichni věděli, že peníze nezdědili a blahobyt si sami tvrdě vybudovali. Život jim klapal jako hodinky - prostě rodina, jak z reklamy. Pak přišlo to ale...

Cílevědomí a nesmírně pracovití spolužáci z ekonomky neměli start zrovna jednoduchý: Vysokou sice plánovali, ale už ji nestihl ani jeden z nich - narodil se totiž syn a brzy poté dcera. I tak zvládli skvělou kariéru. „Zlaté“ devadesátky jim přinesly rychlý úspěch, který léty stoupal a plnil společnou kasu. Tvořili spolu skvěle fungující tým.

Otakar vybudoval velkou stavební firmu. Jitka zase díky výborné angličtině získala práci manažerky v  zahraniční společnosti a brzy se dostala do vedení. Vždy si ale oba našli dost času pro společné každodenní rituály, stejně jako na výchovu dětí. Život jim klapal jako hodinky - prostě rodina jak z reklamy.

Když si supermuž vezme superženu…

Jitka byla ženou, jak se říká, „do nepohody“. Vždy si ví rady, ať se děje, co se děje a nikdy neměla s ničím jediný problém - dokázala zařídit i nemožné. Pomoc manžela nepotřebovala - zaměstnávala přece hospodyni, údržbáře i chůvu.

Postupem času se děti osamostatnily - dcera studovala v USA, syn pracoval v Austrálii. Žádný syndrom „prázdného hnízda“ manžele nepotkal. Naopak - měli více času. Cestovali a pustili se do poznávání exotických krajin. Začali chodit více do společnosti, do divadla, na koncerty. Aby si „nelezli na nervy“, našel si každý přímo předpisově svého vlastního koníčka: Otakar hrál golf a Jitka se vrhla na cvičení jógy. Oba mezi svými novými známými básnili o tom, jak se po létech stále milují a jaký je to zázrak… Nejednalo se o pózu - mysleli to doopravdy.

vztahy

Jenže Otakar si jednoho dne uvědomil, že Jitka by vlastně mohla fungovat stejně dobře bez něj…

Je tak samostatná, tak schopná! Začal přemýšlet, jaké by to asi bylo, kdyby jej nějaká žena opravdu potřebovala. Jedna taková mu brzy padla do oka. Jak už to tak bývá, začal pravidelně venčit psa spolu s novou sousedkou, která se s roztomilou fenkou zrovna přistěhovala do nedalekého domku. Rozvedená zdravotní sestra, nepříliš praktická žena o pár let mladší než on. Jednou jej požádala, jestli by se jí nepodíval na plynový kotel. Podíval a přijal i pozvání na skleničku. Nezůstalo při jedné, při třetí se rozplakala… Banální klišé: bezdětné manželství a nevěrný manžel, který jí srážel sebevědomí a nakonec si domů přivedl jinou ženu. Po rozvodu se odstěhovala pokud možno co nejdál. Jenže žít sama neuměla - propadala depresím. Nepomohl ani psycholog a už vůbec ne seznamky na internetu plné gaunerů na jednu noc.

Najednou se Otakar ocitl v roli utěšitele a „rytíře“ a zjistil, že se mu ta role líbí víc, než by čekal. Líbila se mu i Stáňa. Především to, že se na něj dívala jak na svatý obrázek a nešetřila všemožnými lichotkami. Kdy je naposledy takhle přímo slyšel od Jitky? Návštěvy u Stáni se stávaly pravidlem a postupně i drogou. Zatím nevinnou…

Otakar byl zmaten, tohle se mi ještě nestalo. Že by se zamiloval?

Brzy se svěřil Jitce. Přece jí nebude podvádět! To si ta jeho úžasná žena nezaslouží - má ji přece stále stejně rád…má je rád obě - jen Stáňa jej teď potřebuje víc! Překvapilo ho, že jeho nezávislá a vrcholně rozumná manželka pro jeho „love story“ nemá pochopení. Šokovalo ho, že dokonce běsní a dělá scény. Takovou ji neznal! Ujišťoval Jitku, že se vlastně nic neděje, že jí rozhodně nechce opustit, že bez ní žít neumí….  Ale bez Stáni už žít také nechce. Přiznal, že mu vyhovuje mít je tak nějak obě - právě proto, že je každá tak extrémně jiná! Návštěvy u Stáni navíc přestaly být platonické.

Jitka se přenesla přes počáteční výbuchy, srovnala se a začala uvažovat rozumně. Otakarovo poblouznění považovala za dočasné - každý chlap se přece jednou zblázní. Musí to vydržet a čekat, až jeho citová pochodeň uhasne a návštěvy u Stáni postupně odezní. Logicky mu brzy zevšední! Stáňa z jejího úhlu pohledu neměla Otakarovi přece vůbec co nabídnout. Žádná „femme fatale“, charisma nulové: jen tuctová „šedá myška“, tak trošku hloupá a nudná … co na ní vlastně vidí a co si s ní může povídat? A hlavně - jak dlouho?

Viděl, povídal a dlouho. Jitka nakonec nevydržela a rozhodla se situaci vyřeši. Dala Otakarovi klasické ultimatum: Já nebo ona! Jak si myslíte, že to nakonec dopadlo…? To se dočtete za týden.

Reklama