Reklama

Protiklady se zkrátka přitahují. Jeden od druhého se mají co naučit, vzájemně si inspirují, jsou si obohacením. To se o vztazích typu „jeden hot a druhý čehý“ už tak říkává. Jak ale takový vztah vypadá v praxi? Má vůbec soužití slečny aktivní a pecivála domácího naději na společnou budoucnost? O tom nám povyprávěla sama slečna akční, Linda…

„Když jsem se s Vaškem seznámila, bylo mi 27 let. Jelikož jsem typ, který rád paří, chodí na koncerty, do divadel, sportuje a tak, měla jsem kluků stylu „super hero“ už zkrátka a dobře dost. Tak nějak mě postupem času přestali bavit a řekla jsem si, že bych měla vstoupit do jiné řeky. A co čert nechtěl, narazila jsem na Vaška (30), nesmělého a tichého fajn kluka, který mi denně nosil kytky, i v tom největším slejváku čekal, až mi skončí přednášky, a já se do něj beznadějně zamilovala,“ začíná nám vyprávět Linda, devětadvacetiletá slečna „akční“, která s Vaškem už několikátým rokem sdílí společnou domácnost.

muž

„Naprosto mě fascinovalo, jak se od ostatních nagelovaných borečků, kterými je většina barů a diskoték přeplněná, liší. V prvních fázi našeho vztahu jsem celý svůj volný čas trávila s ním, oxytocin pracoval na plné obrátky, a tak mi ani nedošlo, že čas plyne a já jeho neúprosným postupem ztrácím některé své přátele a hlavně svou nezávislost, na které jsem vždy tak lpěla. Vážně mě nenapadlo přemýšlet nad tím, jak to bude dál, jedinou aktivitou, která mne v tu dobu naplňovala, byl Vašek a svou proměnu v jiné já jsem zkrátka moc nepozorovala,“ pokračuje Linda, která je s Vaškem momentálně druhým rokem a pociťuje první výraznější vztahovou krizi.

„Loni, když jsem konečně dokončila studia a začala vydělávat, jsme si s Vaškem pronajali byt. Moc jsme se na to těšila, ale postupem časem zjišťuji, že mě naše společné soužití naprosto ničí. Nejen že nemáme společné přátelé, ale vlastně žádné zájmy. Já jsem vždy milovala sport, o víkendech jsem jezdila pryč, na různé výlety a akce, ale Vašek je rád tráví doma - procházkami, odpočinkem. Dřív mi to tolik nevadilo, nevídali jsme se denně a párkrát do měsíce jsme někam zašli, ale teď je to úplně jiné. Zjistila jsem, že na všechny věci jsem vlastně sama. Když chci jít večer tancovat - nemám s kým, když chci jet na kolo - nemám s kým, když chci podniknout nějaký akčnější výlet, pak vím, že si Vašek prostě neodpočine, a tak raději nikam nejedeme…neumíte si představit, jak mě to štve! A to hlavně proto, že ho miluju! Je to strašně fajn kluk, je na mě hodný, vaří mi, rozkrájel by se pro mě, ale to, jak chce být neustále doma, ta jeho rozvaha a klid mě prostě drtí,“ svěřuje se teď už jednoznačně rozladěná Linda.

„Asi nejhorší na tom ale je, že ho miluju – pro to, jakou má duši, jak se chová, jak mě má rád. Jeho nesmělost je něco tak krásného, vím, že žije jen pro mě, ale ta lenost, ta naše naprostá rozdílnost povah náš vztah prostě a jednoznačně zabíjí. Když o tom tak přemýšlím, zjistila jsem, že se vlastně podřizuji jen já jemu. Svému dřívějšímu stylu životu jsem dala sbohem, změnila jej pro něj, ale on je jaksi pořád stejný a nehodlá měnit nic, neustoupil vlastně nikdy ani o píď. Vždyť je to nespravedlivé, ne?“

Nejvíce pochybností ohledně společné budoucnosti s Vaškem má Linda kvůli dětem. „Víte, říká se, že miminko je dalším, šťastným krokem vztahu, oživením. Já si to ale nedovedu představit. To už bych mohla všem svým zájmům, které mi aspoň v nějaké setině zlomku zůstaly, dát definitivní sbohem. Vašek nikdy nebude chlapem, který mě vytáhne pryč, za zábavou a odreagováním se, který pro mne bude pojistkou vyvázání se z rutinního života. Dítě, televize, sporák…NUDA. To je to jediné, co v budoucnosti po jeho boku vidím a co mi nedá spát. Miluju ho i přesto, že se s ním nudím. Strašně mě mrzí, že není aspoň trošku akčnější. Vím, že společný aktivity nejsou vše, ale nějaké přece být musí, no ne? Kamarádky mi radí, ať ho nechám jít, že se nezmění a bude to postupem času horší, ale bojím se, že když se s ním rozejdu, abych byla opět sama sebou, pak riskuju, že budu jen a jen nešťastná. Docela bezvýchodná situace, což?“ směje se hořce Linda, která by tímto prostřednictvím ráda znala váš názor, zda má cenu s Vaškem ve vztahu setrvat, či nikoliv. „Za názor vašich čtenářek budu moc vděčná, nevím, jak dál… Možná si prošly podobnou situací a poradí mi, jak ji řešit.“

Čtěte také: