Myslíte si, že se nikdy nezamilujete? I já si to myslela, ba jsem si tím byla doslova jistá... Člověk míní, život mění...

 

 

Před nějakým časem jsme měli v podniku oslavu. Jedlo se, pilo, tančilo a jak už to tak na oslavách bývá, většina z nás se pěkně opila…

Já pila jednu sklenku šampusu za druhou a kolem jedenácté večer se mi hlava točila, jako bych seděla celý den na řetízkáči.

 

S alkoholem nezůstávali pozadu ani kolegové a i můj šéf si pěkně prolíval hrdlo vodkou s džusem.
“To je ale dobrota,“ vykřikl na celý sál a šup! hodil do sebe další mix tohoto zrádného nápoje.

 

Zábava jela v plném proudu a já se posilněna alkoholem bavila tak, jak už dlouho ne. Se šéfem jsme tancovali na každou píseň, která se sálem linula a dováděli jsme jak malé děti…

 

Když po půlnoci začali hrát už jen ploužáky, automaticky jsme se k sobě přitulili a pluli po parketu jak věční milenci…

 

V hlavě plné alkoholu se mi rozvíjely ty nejpeprnější představy a já se přistihla, že toužím po sexu tak moc, jako nikdy před tím...

 

Skončilo to, jak to asi skončit muselo.... Vyšli jsme ven, on mě chytil do náruče a začal líbat tak, že kdybych stála na zemi, podlomila by se mi kolena...

 

Zavolal taxi a jeli jsme do hotelu... Milování, tu něhu, tu romantiku, jakou jsem s ním zažila, si nechám pro sebe. Ale věřte mi jedno: nikdy jsem nic krásnějšího nezažila.

 

Byla jsem jak ve snu a ještě druhý den jsem měla plnou hlavu jen a jen jeho... naštěstí byl víkend a já si v klidu mohla promyslet, co  s tím....

Jak se k němu mám v pondělí chovat?
Mám dělat, jako by se nic nestalo?

Nebo se mám na něj usmát a dát mu jasně najevo, že to byl pro mě ten nejkouzelnější večer..?

 

Netušila jsem.... Jistá jsem si byla jen jednou věcí: že jsem se zamilovala jak bláznivé dítě.

 

 

V pondělí jsem šla do práce s tak sevřeným žaludkem, že jsem nebyla schopna do sebe dostat ani kávu... Moc jsem se na něj těšila... Ale pochopitelně na druhou stranu jsem se bála jeho reakce.

 

Bude dělat, že si nic nepamatuje?
Vyhodí mě z práce?

Přinese mi květiny?

 

Samozřejmě jsem snila o poslední možnosti, ale tak nějak jsem tušila, že toto se rozhodně nestane... Proč? Protože můj šéf byl ženatý... Sice jsem nevěděla, zda jeho manželství funguje, či nikoli, ale i kdyby se rozváděl, těžko mi bude do práce nosit kytku, ne???

 

To vše se mi honilo cestou do kanceláře v hlavě...

 

Když jsem otevřela dveře, seděl u stolu a usmál se na mě tak, že jsem mu málem skočila kolem krku. Měla jsem skutečně co dělat, abych se ovládla...

 

Asi čtrnáct dní nato mi při večeři řekl: Miluji tě...
Bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy v životě slyšela.

 

Vím, že jsem si začala románek se ženatým mužem, a vím, že jsem mu rozbila rodinu... Ale citům se nedá poroučet...

Nyní jsem šťastná jako nikdy. Již spolu měsíc bydlíme a „můj šéf“ má za týden první rozvodové stání...

 

V prosinci plánujeme svatbu... a to jsem si myslela, že nikdy nepotkám toho pravého... Život, či osud, je zkrátka nevyzpytatelný, nemyslíte?

Reklama