Krásné úterní dopoledne, milé ženy-in!

Ještě včera touto dobou jsem ležela na pokoji jednotky intenzivní péče a v uších mi znělo stále dokola ono nedělní vyznání z očí do očí „Miluji Tě…" Slova mého miláčka, muže snů. Muže snů proto, neb mi je podporou ve chvílích, kdy cítím, že by jiný ke mně otočil svá záda. Muže, který mne má rád i s mými vadami a nedostatky a snaží se mě podporovat - na cestě, ke které by mohl být třeba lhostejný… Připadám si jako ve snu a zároveň se bojím, abych se z něj náhodou neprobudila. Kdo ví, to ještě ukáže čas.

Ačkoli to i mně samotné zní docela podezřele, je ten můj miláček prvním mužem, který mi řekl i napsal ona sladká slůvka, a myslím, že není třeba zdůrazňovat, jak krásně se poslouchají či čtou. Samozřejmě nejde jen o slova, ale především o skutečný, prožívaný cit. Člověk by řekl, tak kde jsou ty důkazy toho, že to skutečně myslí vážně? Že to jen nehraje? Věřím mu, miluji ho a snažím se sdílet všechny pocity - štěstí i úzkosti.

Je teď samozřejmě otázkou, jestli vyznání lásky je jen ta ona formulka, nebo to mohou být právě činy a skutky, které pro Vás ona blízká osoba vykoná. Já ono vyznání lásky totiž necítím jen z toho Miluji Tě", ale třeba z ony ochoty mi pomoct v těžké situaci nebo jen z chutě mi naslouchat. Mezi vyznání lásky bych určitě zařadila složenou písničku, stejně jako Valentýnské přáníčko nebo jakoukoli SMSku. Bohužel je nemám všechny v písemné verzi uložené, ale srdce ví své - nosí je totiž v srdci spolu s ním, mým miláčkem.

Pokud bych si měla klást otázku, jak se mu snažím alespoň řádky připomenout, že ho mám ráda,  vybavuji si, co jsem mu posílala o víkendu:

Uvědomila jsem si, jak závidím Tvému polštáři, že hladí Tvou tvář, závidím peřině, že se dotýká Tvého nahého těla, závidím, že Tě Tvá postýlka má každou noc..."

A snad je pochopitelné, že ona slůvka nejsou o závisti, ale o vyznání citu.

Za chvíli to bude skoro deset let, co jsem napsala své platonické, nikdy nevyznané lásce něco originálnějšího a obsáhlejšího - no, posuďte sami:

VYZNÁNÍ - Bohumila Kulichová - 14. 3. 1999

Já píšu Ti vyznání
A něco o sobě
Já píšu Ti vyznání
Jenom Tobě.

Naše cesty se již setkaly
A už jdou spolu pár mil
Naše cesty se již setkaly
Proč nenajít společný cíl.

To tenkrát, když jsi se mnou byl
Svému srdci jsi si ulevil,
To tenkrát, když jsi se mnou byl
Mé srdce jsi láskou zaplnil.

Chci Ti říct, že jsem to já,
Kdo Tě v srdci nosí
Chci Ti říct, že jsem to já
Kdo na Tě dnem i nocí myslí.

Ty nevíš, kdo jsem?
Já nejsem plavovláska.
Ty nevíš, kdo jsem?
Já na čele mám vepsáno slovo láska.

Bojím se, že navždy Tě já ztratím
A spolu s Tebou smysl života
Bojím se, že navždy Tě já ztratím
A mně zůstane jen prázdnota.

Já nevím, jak k Tobě se mám přiblížit
Ač na dosah Tě mám
Já nevím, jak k Tobě se mám přiblížit
Já bojím se té trémy, co mám.

Chtěla bych své city sdílet s Tebou
A Ty zatím můžeš jiné milovat
Chtěla bych své city sdílet s Tebou
Ač vím, že hezčím bys chtěl říkat Mám Tě rád".

Kdo lásku jednou poznal
Chtěl by se za ni bít
Kdo lásku jednou poznal
Ví, že jen pro ni chce žít.

Podobných dílek mám ve svém PC několik, kratších i delších - je to radost vzpomínat. :) Nicméně mnohem důležitější je teď pro mě žít. Žít láskou, s láskou, prožívat a užívat si toho krásného citu. Ono na vyznáních nejsou snad ani tak krásná ta slova jako harmonie mezi lidmi, co si lásku vyznávají. Nemyslíte?

Možná právě vy, co čtete tyto řádky, nemáte s kým lásku sdílet a mé řádky Vás dráždí, protože byste taky chtěli milovat. Vím, lehko se to řekne, ale i já jsem si na toho mého miláčka musela počkat. Stejně jako když jsem byla osamělá já a přála jsem druhým lásku, tak i teď Vám všem, hledajícím, přeji, ať naleznete toho pravého, Vám, co už jste ho našli, ať Vám to vydrží, a Vám, co se cítíte zraněni, abyste dokázali odpustit, aby se Vaše rána zahojila a našli jste sílu znovu hledat a najít toho pravého!

Krásný den Vám všem přeje

bokul


Děkujeme za krásný a hluboký příspěvek i za nádhernou básničku... A to o vyznání lásky je krásně řečeno...

Takový vztah sdílené lásky je vskutku krásný. Nezbývá než popřát, aby vydržel...

redakce@zena-in.cz

Reklama