Milé čtenářky, ženy-in,
       
ani nevím, jak začít, ale můj život je v poslední době jedna velká houpačka. Jednou nahoře, podruhé zase dole... Cítím se mizerně, ač ze začátku mi všechno připadalo tak nesmírně KRÁSNÉ!!!
       
Se svým partnerem trávím již 10 let svého života. Zažili jsme spolu mnoho, hezké i špatné chvíle, krize i výbuchy štěstí - asi tak jako každý normální dlouho trvající vztah. Zamilovanost po letech zevšedněla, nastaly obyčejné dny někdy plné něhy a vášně, někdy vyplněné prací kolem domáctnosti atd... Věčný kolotoč. Však to jistě znáte. A snad právě proto se přihodilo to, co se přihodit mělo - nebo nemělo??
       
V jedné reklamní firmě pracuji už roky.  Jsem tady spokojená, vycházím s ostatními kolegy bez problémů. Jsme celkem bezva parta, do soukromí si moc nemluvíme, zato po pracovní stránce podáváme nejvyšší výkony. Všecho by bylo fajn, kdybych nezačala spát se svým kolegou.
       
Jak to začalo?? Ani nevím, známe se strašně dlouho, nikdy by mě nenapadlo, že by měl zrovna o mou osobu zájem. Proč ne?? Protože má doma krásnou ženskou, já si vedle ní připadám jako "slabé kafe"... Ale stalo se. Nějak jsem si neuvědomovala flirtování z jeho strany, brala jsem všechno s "rezervou". Opravdu jsem nevěřila, že obyčejná ženská by mohla zaujmout takového muže, jako je on. Od flirtování přešlo k dotykům a mně se  - věřte nebo ne - opravdu podlamovala kolena.  Bylo to neskutečné, neskutečně bláznivé a opravdu nádherné. Ze začátku jsem měla strašné výčitky svědomí - přece mám doma milujícího partnera - ale výčitky přešly a já se těšila jako malá holka na každou společnou chvilku strávenou v jeho náručí. V noci jsem nespala, byla jsem tak strašně roztoužená, nejedla jsem, těšila se na každý jeho pohled, dotyk... Byla jsem jako zamilovaná puberťačka, a to mi táhne na 30 let. Zdá se vám to nemožné?? Bohužel je to tak...
       
Trvá to už rok. A já teď zjištuji, že není všechno tak strašně krásné, jak se zdá. Ze začátku mě hrozně bolelo, že se vracel ke své ženě, že jí dával přednost a nikdy ani slovem nenaznačil, že mě miluje. Nikdy jsme se o tomto tématu nebavili a mně to nevadilo, nenaléhala jsem. Stačilo mi, že má o mě stále zájem, že se ke mně vrací a  sex se mnou se mu líbí. A to je ono. Strašně po něm toužím v posteli, asi si řeknete, že jsem zvrhlá, ale opravdu se ho nemůžu vzdát.
       
Teď, po roce vztahu se dokážu dívat na věc jinýma očima. SEX je super, zbytek stojí za nic. Jeho žena je tady stále a on se stále a stále vrací domů. Mám pocit, že jsem dobrá pouze pro postel. Nemyslím si, že já bych dokázala opustit svého současného partnera kvůli kolegovi z práce - ale i přesto - vůbec nevím, co si o tom myslet. Cítí ke mně vůbec něco?? Mám se na všechno úplně vykašlat, nebo nechat situaci tak jak je?? Mám s ním šoustat v kanceláři a on se pak s úsměvem na tváři vrátí domů?? Nebo mu mám říct NE a se vším přestat?? Najdu pak klid?? Tím si právě nejsem vůbec jistá...
       
Prosím poraďte!
       
Reklama