„Máme dvě děti, ale nežijeme spolu a oběma nám to takto vyhovuje. Lidé to ale často nechápou…“ začíná své vyprávění Monika, která žije pro někoho možná trochu zvláštním a nepochopitelným partnerským životem, ale jak sama říká, jí i jejímu partnerovi to takto naprosto vyhovuje, tedy prozatím.

Monika je žena před třicítkou, která tvoří pár se svým partnerem cca osm let. Mají spolu dvě děti, staršímu chlapečkovi je tři a půl roku a mladší má šest týdnů. Zdálo by se, že se jedná o klasickou rodinku, ale oni žijí tak trochu neobvyklým životem, tedy alespoň podle obvyklých měřítek okolí. Každý totiž žije sám.

„Když se nám narodil první syn, tak jsme spolu s Pavlem žili v bytě v centru Prahy, ale jak malý rostl, byl nám byt malý, a tak jsme pořidli baráček kousek za Prahou, který jsme zrekonstruovali. Když jsem se dozvěděla, že jsem podruhé těhotná, tak už jsme bydleli nějaký ten pátek v baráčku. Tedy já se synem jsem tam bydlela a partner byl stále v našem bytě v Praze, začíná vyprávět Monika o svém, pro někoho nestandardním stylu rodinného života.

Pouto, jež spojuje tvou skutečnou rodinu, není v krvi, ale ve vzájemné úctě a radosti vašich životů. Málokdy vyrostou členové jedné rodiny pod jednou střechou.
Richard Bach

„Já ani nevím, jak se to stalo, ale už rok a půl bydlíme odděleně, já s dětmi žiju v krásném prostorném baráku a přítel ve městě. Prostě to nějak vyplynulo a musím říct, že nám to nyní klape více než kdy předtím. Nikdy jsme coupleneměli doma žádnou přehnanou atmosféru, že bychom po sobě házeli talíře atd., vždy jsme se milovali, tolerovali, ale teď je to vážně hezčí, víc se na sebe těšíme, je to jiné, to přiznávám.“ Někdo by mohl namítnout, že takto nefungují jako kompletní rodina, ale Monika toto vyvrací.Je jasné, že lidi kolem mě to moc nechápou a vždy se vyptávají, co se mezi námi děje, že tady Pavel nežije, ale je to jednoduché, on nechce dojíždět, má práci v centru a takto je to pohodlnější. Jakmile s někým nežiješ, lidi si myslí, že máte problémy, ale tak to není. Nám to vyhovuje. Mně se tady neplete, nerozčiluje mě, on má taky klid na práci, večer ho nebudí řev atd. A to, že bychom nefungovali jako rodina, taky není pravda. Pavel za námi jezdí téměř každý den, trávíme spolu dny, podvečery jako ostatní, jen s tím rozdílem, že vždy, když děti usnou, tak odjíždí domů, nebo tady výjimečně přespí. Je tedy fakt, že mě reakce mého okolí občas zaskočí, někdy i zamrzí. Nevím, proč má někdo potřebu vrtat se v životě jiných lidí, ale my jsme takhle spokojeni. Ano, není to klasický model rodinného štěstí, na který jsou lidé zvyklí, tak proto jim to přijde asi tak hrozitánsky divné a mají potřebu to řešit.

„Často se mě i kamarádky vyptávají, jestli se nebojím, že mě podvádí, že by si tahal do bytu cizí ženský, ale proč bych to měla řešit a trápit se tím? Vždyť v dnešní době spolu můžou lidé bydlet a stejně jeden nebo druhý, někdy i oba se podvádějí. Takže to asi nebude zrovna tím, jestli já bydlím tady a on tam. Navíc nemám čas myslet na tohle, starám se o naše děti a do té doby, dokud Pavel bude fungovat takto, tedy na 100 % jako táta i partner, nebudu řešit tyhle hlouposti.“

Zdá se, že Monika má jasno o svém životě, ale chce takhle žít nadále a jak plánují společnou budoucnost s partnerem? I na tuto otázku Monika otevřeně odpověděla.  „Když se narodil náš druhý syn, tak jsme se o tom bavili, ale došli jsme k závěru, že zatím je to takto fajn, nic nám nechybí. Uvidíme, co bude dále, třeba se Pavel za námi přestěhuje, třeba ne, kdo ví, co přinese budoucnost…

Čtěte také:

Má dítě, manžela i milence a žije šťastným životem

Reklama