jPranic mi neříká moderní design a pokroucené kovové lampičky. Ze všeho nejraději mám staré petrolejky, byť chápu, že svítit jimi, by bylo poněkud nepraktické.

Mé poličky zdobí obstarožní kovové konvičky hliněné formy na bábovku, ve kterých ale i peču, hmoždíře nejrůznějších velikostí a také stařičké broušené vázičky.

Mám i několik skvostů v podobě míšeňské sošky a sousoší „Dívky na lavičce s nápadníkem“. Ty dva miluji už od dětství.

U Kampy je malý obchůdek. Klasické vetešnictví. Tam chodím nakupovat klíče.

l

Je to patrně nějaká úchylka, nebo duševní hnutí. Fascinují mě. Staré dozické klíče, které k ničemu nepatří, od nichž již dávno nejsou zámky.

Snad je to pocit, že cosi tajemného dříve odemykaly. Že za dveřmi které se jimi otevíraly, se odehrávaly dávno zapomenuté příběhy.

Jsou z mého pohledu takovými němými, navždy mlčícími svědky.

Ale ten pocit, že by mohly vyprávět, přestože mlčí, je asi to, co mě na starých věcech tolik láká a proč je mám mnohem raději, že ty lnové, jakoby bez minulosti.

Souhrnně jim říkám „předměty“.

Moje dcera má z nich depresi. Já je potřebuju k životu.

Ještě existují lidé s podobným postižením. Jsou to právě oni majitelé vetešnictví, kteří mi zpestřují život a vždy mají něco, čím mi udělají mimořádnou radost.

Naposledy to byla pudřenka a hřebínek. Fantastické!

Bizarnosti v našich domovech. To je téma pro dnešní den.

Máte doma něco, co není až tak obvyklé? Něco, co se vymyká běžnému vkusu? Něco, co nezapadá mezi zbylé zařízení vašeho bytu? Máte úchylku na sádrové trpaslíky na zahradě? Nebo máte ložnici vymalovanou na černo? Pochlubte se!

Posílejte nám své příběhy a zamyšlení, které můžete doplnit také fotodokumentací, na známou adresu:

redakce@zena-in.cz

Vaše příspěvky budeme v průběhu celého dne zveřejňovat a ten nejbizarnější dostane odměnu.

 

Reklama