Reklama

man

Paní Olgu znám už dlouho. Bydlí na předměstí Prahy v rodinné vile, kde jsme i my měli dům. Na první pohled byste řekli, že je paní Olga prototypem šťastné ženy. Dům zdědila po rodičích, vzala si šikovného chlapa, který ho umně rozšířil a dobře o něj pečuje. Jejich tři děti jsou již dospělé, všechny už vylétly z hnízda, mají své rodiny a děti, jsou úspěšné ve svých povoláních.

Přesto není vše tak růžové...

Alexandr je křikloun. Dokud byly děti v domě, nebo když přijedou na návštěvu, drží se zpátky, ale jakmile je s Olgou sám, křičí na ni v podstatě neustále. „Nevím, kde se v něm ta nespokojenost stále bere, jako bych všechno dělala špatně.“

Asi vás napadne, že Alexandr Olgu bije, ale to Olga popírá. „Saša je takový věčně nespokojený dobrák,“ vysvětluje, „nikdy mě neuhodil.“

A co tedy Olgu tak trápí? „Bojím se, že zase něco udělám špatně - je mi to samozřejmě nepříjemné. Když zařve, vždycky se leknu a třeští mi hlava...“

Kdy Alexandr řve?

Zeptal jsem se Olgy, jak často její manžel řve, a odpovědí mi byl pobavený úsměv. „Řve pořád, když ráno vstane a něco nemůže najít v koupelně, řve u snídaně, že jsem mu přesladila nebo nedosladila kafe, řve v podstatě kdykoli mě vidí. Do dílny za ním raději nechodím, tam zmizí každý den na dlouhé hodiny a já mohu doma vyvětrat a poklidit. Potom přijde na oběd a většinou křičí, že má v polévce vlas, že jsou převařené brambory... Kdž jsem doma, nelíbí se mu, že jsem pořád doma, když jdu někam s kamarádkou, vyčítá mi, že jsem pořád pryč... akorát večer mi popřeje dobrou noc docela bez křiku.“

Nejde o nemoc uší...

Pan Alexandr není nedoslýchavý. Olga se už několikrát domluvila s obvodní lékařkou, aby jejího muže poslala na ušní, ale zde žádnou závadu neobjevili.

Celý problém Olgy a Alexandra má i společenský rozměr. Ačkoli se Olga snaží neotvírat okna a venku na zahradě si Alexandr dává pozor a jen občas vypění, přesto je Alexandrův řev slyšet do okolí. Lidé si na Olgu ukazují a špitají si. „Je mi to nepříjemné, ale nevím, jak se tomu bránit. Svého muže miluji, je pracovitý, máme spolu krásné děti a vnoučata, jsme na sebe zvyklí... jen kdyby tak nekřičel.“