Každý jsme jiný. Ono by také bylo nudné, kdybychom byli jako naklonovaní všichni stejní a brzy bychom zřejmě zdegenerovali. Někdy je ale obtížné se vzájemně „sladit“. A například topná sezona rozděluje lidi přinejmenším na dva tábory.

Na kolik stupňů se má doma topit? A jaká teplota je ideální před den a jaká v noci? Každý to má jinak....

teplota

Jiná země, jiný mrav

Kdo navštěvuje v chladných měsících domácnosti či hotely na západ od našich hranic, bývá překvapen, že navzdory vyšší životní úrovni se zde vytápí na méně stupňů, než je zvykem v našich podmínkách. Takže kdo to potřebuje, rozhodně radím přibalit do kufru deky nebo topítko. Ekologie či škudlilství? Možná obojí… Všimněte si, že ve filmech i při rodinných sešlostech a večírcích nosí lidé běžně svetry (připomeňme slavnou scénu ve filmu Deník Bridget Jones se sobím svetříkem).

Někdo to rád horké….

Já například miluju teplo. Ale jen přes den, v noci mám ráda chladno, luft a otevřené okno (při tropických teplotách se neobejdu bez klimatizace). Když se hýbu, teplotu neřeším, ale stačí, abych sedla k PC či TV a už je zle, promrzám. Pod 23 stupňů jsem zoufalá a nemyslí mi to, nemohu pracovat. 

Kdysi dávno jsem kvůli nízké teplotě chtěla odejít z práce, kde jsem jinak byla jako doma. A nepoctíte mě sebekrásnějším prostředím a tím nejúžasnějším jídlem, když mi v restauraci či u sebe doma pořádně nezatopíte. Ovšem v noci to mívám zcela naopak.

Kvůli této jinakosti se vyhýbám společnému spaní s kýmkoliv - krom svého partnera, kterého jsem si už před léty vychovala „k obrazu svému“. Věřili byste, že jsem si v nemocnici ze strachu z nočního přetopení a nespaní či nočních můr platila za nadstandard?

Otevřené či zavřené okno?

Velmi často nebývají sladěny manželské dvojice:  teplomilná žena a zimomřivý chlap - běžná klasika. Zřídka kdy naopak: muži mají totiž silnější kůži a chlad lépe snášejí. Jak to vyřešit? Nejlépe nějakou tou manželskou hádkou, občas neuškodí…

Čtyři zmrzli a ty budeš pátý!

...říkávala má babička. Znáte tohle úsloví, nebo patří do minulých století? Co svět světem stojí, evidentně se otužilí posmívají zimomřivým. Oči obracejí v sloup či nechápavě kroutí hlavou, když vedle nich někdo méně šťastný drkotá zuby a očividně trpí. Místo toho, aby jej politovali, což by jistě udělali, kdyby se jednalo třeba o bolest. A onen nesnesitelný pocit chladu k bolesti skutečně přirovnat lze (a strach z nastydnutí ještě více). Čím se má takový člověk bránit? Zimomřiví jsou zde v roli slabšího - oni  totiž chápou, že někomu zima není, a dokonce mu to závidí. Útočí logicky ti silnější, kteří mají vlastně vyšší šanci na přežití, když půjde „do tuhého“ -  to jistě. Ale proč nedokážou pochopit, že stejně jako miluje jeden člověk sladké a druhý je nesnáší, může to být i s vnímáním teploty? Na své pocity, stejně jako chutě či vkus máme přece všichni právo!

Čím jsem měla argumentovat, když se mně před léty posmívala kolegyně, že v říjnu nosím kozačky (naštěstí móda nám je postupem doby zavedla i na léto)? A čím dnes, když mě kamarádka poučuje, že přílišné teplo v místnosti není zdravé, a jak si vlastně dovoluji necítit se u ní na návštěvě dobře?

Maximálně tím, co je jim do toho. Ale oni toho stejně nenechají!

Do jaké skupiny patříte vy? A která z nich je podle vás početnější? Která z vás by raději omezila výdaje za jídlo či oblečení než za topení, a která z vás je ochotná naopak na topení ušetřit? 

Reklama