„Miluju tě!“ To vám asi už párkrát v životě někdo řekl. A zřejmě jste i, vzhledem ke kontextu, věděla, o co jde. Ale možná taky nevěděla, a pak jste se divila. Každý si totiž pod pojmem láska představuje něco jiného. Co je to tedy vlastně láska?

S druhým jsme šťastnější a méně smutní
V šedesátých letech tohoto století se láska stala objektem výzkumu sociální psychologie. Ukázalo se, že se jedná o fenomén úzce spjatý s potřebou takzvané afiliace – těsného osobního vztahu. Slaměník k tomu říká: „Afiliace vyjadřuje potřebu člověka navazovat pozitivní a těsné vztahy s jinými lidmi, které mohou mít podobu spolupráce, přátelství či lásky.“ Psychologové prokázali, že přítomnost druhého člověka, s nímž nás pojí pozitivní vztah, umocňuje pocity štěstí a je oporou v zármutku. Srovnání s tímto druhým člověkem a zpětná vazba – tedy to, jak nás druhý vnímá a jak na nás reaguje - nám pomáhá orientovat se ve společnosti a ve světě. Ocenění druhého zvyšuje naše vlastní sebehodnocení. Spolupráce a společně dosahované výsledky nám přináší uspokojení a rozvíjí vztah vzájemné důvěry, blízkosti, sdílení, bezpečí a jistoty.

Máš mě rád nebo mě miluješ?
Existuje mnoho podob lásky. Fromm rozlišuje mezi pojmy „milovat“ a „mít rád“. Společná oběma pocitům je radost, uspokojení, akceptování, důvěra, respekt, spontaneita, porozumění a podpora. Láska je však, zdá se, něco víc než „mít rád“. Sternberg vytvořil takzvanou trojúhelníkovou teorii lásky. Tři dimenze lásky tvoří intimita (pocit blízkosti, starostlivost, porozumění a podpora), vášeň (motivační složka) a závazek (těsné spojení a závislost). Tyto složky se přitom mění v čase. Intimita se dlouho zvyšuje, pak lehce klesá, vášeň prudce stoupá a pozvolna klesá, závazek pak pozvolna roste.

Zamilovat se neznamená milovat
Pope definuje zamilovanost jako intenzivní cit, který vede k vnímání výjimečnosti vztahu a neúplnosti bez druhého. Při rozchodu se pak dostavují pocity zoufalství a strachu. Ve fázi zamilovanosti také na druhého často myslíme. Lee, inspirován především antikou, rozlišuje různé druhy lásky. Eros je erotická, sexuální touha s důrazem na fyzickou krásu. Ludus je hravá láska, bez výrazného svazku a žárlivosti, zatímco storge je přátelská láska, bez důrazu na vášeň. Jako pragma se označuje racionální, vypočítavá „láska“, mania je volný, sexuálně motivovaný vztah a agape znamená altruistickou, starostlivou a pečující lásku.

Osvobozuje nás sex?
„Sexualita a láska jsou dva děje, které sice patří k sobě, které však nelze zaměňovat. Sexualita může existovat bez lásky a láska se může rozvíjet bez sexuality,“ tvrdí Lauster ve svém pojednání o lásce. Zmiňuje pak několik mýtů s milováním spojených. Jedním z nich je teze, že sexualita osvobozuje. Lauster tvrdí, že sexualita bez lásky nepřináší plné uspokojení a může vyvolávat frustraci. Konzumní chování vede k nutkavosti a závislosti a lásku ničí. Sex nikdy neosvobodí celého člověka.

Orgasmus je pojistka přírody
Dalším běžným mýtem je podle Laustera tvrzení, že vyřešení sexuálních problémů znamená vyřešení všech problémů. Ač se nelze vyhnout biologickému sexuálnímu pudu, potřebám těla, je nezbytné podřadit je lásce. Až „vyřešení problémů lásky znamená vyřešení všech problémů,“ říká Lauster. Jiná mylná představa hlásá, že orgasmus je cílem lásky. Platí však pouze, že orgasmus je cílem sexuality, pojistkou přírody pro udržení rodu, ne však cílem lásky. Láska je dar, na pudovém dění se jen podílí a činí sex krásnějším a plnějším. Jiným mýtem je přesvědčení, že pro uspokojující sexuální zážitek je důležitá technika. Lauster však říká: „Láska je tvůrčí a v pravý moment nachází to správné.“

Oškliví kluci mají ošklivé holky
Výrost a Slaměník rozvíjí tezi, že fyzická blízkost je častou podmínkou vztahu, ale příliš častá expozice může vést k negativní reakci. Jinak řečeno, budete-li se milovat příliš často, může to váš vztah zničit. V tomto kontextu se objevuje i otázka atraktivity, a to jak fyzické, tak osobní, přičemž navazování a stálost kontaktů ovlivňuje především atraktivita fyzická – tedy čím víc partnera fyzicky přitahujete, tím vyšší je pravděpodobnost, že s vámi naváže dlouhodobější vztah. Nezanedbatelný je vliv módy a stereotypů, ale také tendence volit si stejně atraktivního partnera, tak zvaný fenomén odpovídající úrovně – jinak řečeno, oškliví kluci si pro vztah vybírají ošklivé holky. To samozřejmě neznamená, že se nemůžou zamilovat do těch krásných.

S využitím knih Peter Lauster - Láska; Josef Výrost, Ivan Slaměník - Sociální psychologie; Erich Fromm - Umění milovat

Jak je to s Vámi a láskou? Jak je pro vás v lásce důležitý sex? A v sexu láska? Inspiruje Vás láska? Zažila jste někdy přesycení sexem? Jak moc Vám záleží na fyzickém vzhledu partnera? Je vám bližší eros, ludus nebo mania?

Reklama