Reklama


Chci se zeptat, jestli taky milujete nakupování tak jako já. Bojím se totiž, jestli čas internetu nezničí to, čím je nakupování. Víte, je to takové vzrůšo, jít nakupovat, chodit z jednoho butiku do druhého, kde vás obskakují, probírat se oblečením, botami, kosmetikou, klobouky, koženými rukavicemi...

 

Můj manžel říká, že mám úchylku, nakupovací mánii. Jo, je pravda, že nechápu, jak může existovat někdo, komu nakupování nic neříká. Že mužský to nemají zrovna moc v lásce, chápu, ale jak se můžou ženy takhle zanedbávat, to nechápu.

 

Pravda, v jedné oblasti moc vášně z nakupování nevidím – v potravinách. Co je vzrušujícího na vajíčkách nebo na syrovém masu, nevím. A opatlané tetrapaky? Fujtajbl!

 

Nejlepší je vyrazit sama, zkoušela jsem chodit po nákupech s kamarádkami, ale ony nějak nemají výdrž. Po třetím čtvrtém stylovém obchodě už jsou mrzuté, unavené, a co mne štve, že ony si nic nekoupí. Takže to mne taky nebaví, chodit s někým, kdo se v butiku jen nudí a furt mi říká: „No fakt si tohle koupíš, vždyť to jsou mé dva platy!“ nebo „A jak se to nosí?“ Je prostě na nich poznat, že jsou trochu z práce a od rodiny udřené! Tak  proč ty cesty po nákupech se mnou neberou jako poznávací akci?! Dozvěděly by se, co se nosí, jaké barvy jsou trendy, že letos letí v oblékání chlapecký styl, líčení do fialkova, atd. S manželem nakupování taky moc nemusím – sice dokážu ocenit design a barvu auta, ale vybírání světel či modelových opěrátek na hlavu není moje parketa.

 

Takže, radši chodím sama a užiju si to! Co se pořád na někoho ohlížet.

 

Mne by zajímalo, jestli tady, na tomhle stylovém časopise, najdu spřízněné duše, co si nakupování umí užít, nepijí latté z papírového kelímku, ale dokážou ocenit pořádný cappuccino v kavárně.

 

Přihlašte se, neříkejte, že svět zajde na internet a šetřílky!

 

Viki