Domácnost

Milovník zvířat

Tak už pomalu finišujeme. Tohle je poslední dnešní čtenářský příspěvek. Napsala ho čtenářka Menhet...


Moje maminka je milovník zvířat. Od chvíle, co jsme se přestěhovali z malého bytu do velkého domu, kolem domu se pohybují kočky a kocouři. Počet se pohybuje mezi třemi a deseti. A taky tam běhá pes. Člověk by řekl, že by se tam víc hodil velký hlídací pes, ale my máme už podruhé malého voříška.

Někteří kočičáci mi v srdci tolik neulpěli, jako jiní.

Když si třeba vzpomenu na svého Matýska: U nás se kocouři nekastrují, takže by se dalo předpokládat, že bude lítat za holkama. Tenhle kocour ne, toho zajímalo hlavně jídlo a spánek. Jídlo nejlépe maso, vařící se v hrnci nebo moje svačina s aktovky, spánek nejlépe na mém polštáři nebo později v tašce, se kterou jsem jezdila na vysokou. Kocour, který si o jídlo uměl říct hlasitým mňoukáním, a který si, jako jediný, dokázal získat i bráškovu přízeň, takže jako jediný měl takové privilegium přístupu do našeho pokoje.

Když si vzpomenu na kocoura Bedříška, který pár dní za sebou nepřišel na jídlo a já ho našla, jak se plazí domů po zahradě jen po předních tlapkách. Potrhal ho pes nebo přejelo auto, to do dneška nevím, ale vím, že Bedříška jsme poctivě ošetřovali a krmili, nosili ho na rukou (doslova i obrazně) a on to nevzdal. Po pár týdnech na zadní tlapky došlápl. Nechodil sice jako před tím, nepodrbal ze už zadní tlapkou za ouškem, ale byl s náma ještě další dva roky, než ho asi dorazilo to, co před tím přežil. Přišel i pak, ale z toho se už nedostal.

Nemá cenu asi zmiňovat kocoury s ránami od vzduchovky, kdy vám nepřeju ošetřovat kocoura, který má střelu těsně nad čumáčkem nebo kocoura, který má střelu na boku a diabolku u páteře. Nebo kočku, kterou už máme 11 let, je protivná, na všechny vrčí, ale stále se nás drží a života taky.

Raději vám řeknu ještě o naší fence, o Peggynce, zlatíčku, miláčkovi. Peggynku jsme donesli s maminkou pod bundou brzo po našem přestěhování. Byla roztomilá, vždycky nás vítala, na ostatní štěkala, ale nikoho nekousla. Když měla své dny, tak jsme hlídali my jí. Skoro celý život byla zdravá, jen pak ke konci se rozstonala. V jednu chvíli veterinář řekl, že operaci udělá, ale ve městě vzdáleném asi 50 km a naše Peggynka nesnášela cestování autem. Naši vyjeli směrem k městu, já vyjela směrem na školu. Po sto kilometrech mi kleklo auto a já čekala, až budu moct zase vyjet. V tu chvíli zrovna naše Peggy podstupovala operaci nádorů. Z ordinace prý vyběhla a přes noc si jí pan doktor nechal na pozorování. Druhý den si pro ni už museli přijet, protože u pana doktora prostě nechtěla být. Vloni na Tři krále jsme o ni přišli, naštěstí to vzala rychle.

fenečka

Posílám vám fotku naší nové fenečky, Ťapinky. Je to zcestovalá holka. Naši si jí přivezli z 200km dálky a od té doby vyžaduje cestování v autě ve svojí tašce. Ještě štěstí, že ke mně občas jezdí na návštěvu a já bydlím 250 kilometrů daleko. Fotka je ze dne, kdy si jí přivezli a už toho čertíka máme skoro rok.

Menhet

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou

Mazlíčkové téma

V dnešním tématu jsme si povídali o stonání mazlíčků. Už mi ale nepište - dnešní téma končí. Děkuji všem! Za chvilku vyjde poslední dnešní novinka, ve které se dozvíte, koho jsem dnes odměnil, který příběh mě nejvíc potěšil. A také zjistíte, jaké zvíře jste měli hádat v dnešní denní soutěži!

 

   
17.02.2010 - Zvířátka - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [4] Anic [*]

    Tee:

    úplně s tebou souhlasím i já totoco píšeš nesnáším a ještě bych psi brala žebrákům to jsou taky chudáčci

    superkarma: 0 17.02.2010, 17:45:53
  2. [3] Tee.. [*]

    dadma — #1 Ani mi nepovídej/te..Sml31..zrovna dnes ráno jsem se pohádala s jedním idiotem. Měl vlčáka, na kterého začal z ničehonic řvát a škubat mu za vodítko tak silně, že byl pes skoro na zemi..a tohle moje nervy prostě nedaj!Ať se mládí lidi mezi sebou jak chtějí, ale tohle ne!Tak jsem začala.."Ty jeden demente (ráda riskuji), co mu to děláš?Myslíš, že mu to je příjemný? Já mám sebou pepřák, tak asi zkusíme, jak by bylo třeba tohle příjemný tobě, ty ubohej blbe,...+ dalších pár sprostých slov..můj přítel stál opodál a čekal, zda mě bude muset ochránit či ne..týpek se zastavil, zhoupl se (vypadal jak tipický hospodský buran) nic neřekl a šel dál...byla jsem doslova nas*aná ještě do odpoledne..já nevim..tyhle lidi bych nejraději pomalu,ale jistě těmi vodítky škrtila, stejně jako bych vázala nahý lidi k obchodu, když mezi tím, co si pár hodin v teple nakupují, nechají psa mrznout před krámem. Dále bych veřejně pranýřovala ty, co dají psa na vodítku do ruky cca. 3 - 5 letým dětem!Ve většině viděných případech byl pes chudák - škrcen, škubán, tahán, rván zachlupy, strkán, ale i okopáván!..v těchto případech si napadení psem přímo přeji .. bohužel, viděné zkušenosti muví takto - Sml80Sml32

    superkarma: 1 17.02.2010, 17:07:42
  3. avatar
    [2] Bubunka [*]

    dadma — #1 já s tebou plně souhlasím, to co někdy vidíme se strašné.

    superkarma: 0 17.02.2010, 17:03:03
  4. [1] dadma [*]

    Všichni jsme tu psali o našich domácích mazlících a přeci se najdou mezi námi tací co se chovají ke zvířatům hrozně.Vidíme to v médiích dost často.Už by měli naši zákonodárci ,místo neustálých "keců" a obstrukcí,přijmout zákon, že zvíře není věc,ale živý tvor,který má své potřeby a cítí bolest.A soudy řádně trestat.Nejen domácí zvířata,ale ani jateční si nezaslouží kruté zacházení.

    1. na komentář reaguje Bubunka — #2
    2. na komentář reaguje Tee.. — #3
    superkarma: 0 17.02.2010, 16:53:48

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme