Nejedná se konzumenty šneků či slimáků, jak by se mohlo zdát. Čím se tak ti milci pomalého stravování mohou zabývat? O co jim jde?

 

Vystupuji na stanici Budějovická a vydávám se na rozhovor s paní Blankou Turturro, předsedkyní českého convivia neziskové organizace Slow food. Uvědomím si, že jsem se nestihla nasnídat, a mířím do blízké restaurace rychlého stravování. Když vycházím s vanilkovým latté v ruce, uvědomím si, co se mi podařilo za husarský kousek.

 

Abyste mi rozuměli, organizace Slow food byla založena jako reakce na otevření restaurace McDonalds na historickém náměstí Piazza di Spagna v Římě v roce 1986, a jejím cílem je poukázat na kulturu stolování, různost chutí i výrobků pocházejících z té které země, toho kterého regionu. „Naší snahou je poukázat na to, že každá země má svá specifická jídla, své specifické výrobky dané historickým vývojem a spjaté s kulturou oné země. Copak si pochutnáte na „koláčku“, z něhož chemické ingredience činí standardizovanou poživatinu napříč celým světem a u něhož si tak akorát řeknete, safra, tak to jsem nemusel jezdit tak daleko!?“

 

Paní Blanka Turturro hovoří o kultuře stolování a cestě, jakou se potraviny dostávají na náš stůl. Poukazuje na to, že např. 40gramová tyčinka čehosi, na níž reklama hlásá, že i po roce je tento výrobek stále čerstvý, může  stěží konkurovat voňavým  dobrůtkám  z máminých rukou, jejíž ingrediencí č. 1 kromě čerstvých a zcela konkrétních surovin je LÁSKA. Vyjadřuji svou obavu, aby přívržence hnutí Slow Food  veřejnost nebrala jako spokojené tlachaly kolem kulatého stolu vyjadřující nadšení nad tím či oním soustem.

Usmívá se a uvádí věci na pravou míru: „Máte pravdu, stoupenci Slow food  se velmi rádi těší dobrým pokrmům, zabývají se však  i dalšími tématy. Je to jednak výše zmíněná kultura stolování – lidé přeci nejsou stroj, který se natankuje, aby dojel do cílové stanice - ale také, společně s ostatními světovými convivii odhalujeme a poukazujeme na místní plodiny, tradiční potravinářské produkty, upozorňujeme na dávno zapomenuté recepty, které by mohly být odsouzeny díky stále větší standardizaci chutí k naprostému zániku.“

 

Paní Turturro rozvíjí myšlenku, jak uvést další akce značky Slow Food do reálného života. Navazuje  kontakty s odborníky z různých středních, vysokých škol  a dalších institucí, ale i s firmami a restauracemi s jejichž pomocí vznikne program akcí jak populárně-informativních, tak společenských. Což třeba zopakovat soutěž, kterou již před několika lety české convivium SF zorganizovalo: studenti pražské hotelové školy měli za úkol sestavit menu o 3 chodech, založené na českých chutích, kterým dali novější úpravu a téměř profesionální kulinářskou prezentaci?

Na mezinárodním poli jsou zájemcům o univerzitní studium gastronomických věd nabízeny odborné kurzy nebo informace o studiu na univerzitách  Slow Food v Itálii (www.slowfood.com, www.unisg.it ) A aby bylo celé hnutí milovníkům pomalého jídla lidem blíž, je na programu celá řada přednášek z historie stolování.

 

„Nejbližší akce se koná k výročí 250 let  narození Jean Brillat - Savarina, osobnosti, která spojila gastronomii nejenom s uměním a duchovní vzdělaností, ale i se společenským chováním a tomu odpovídajícími mravy. Čtenářky magazínu Žena-in jsou srdečně zvány ve čtvrtek 20. října na posezení do Literární kavárny v Řetězové ulici 20 na Praze 1, kde bude od 18 hodin na toto téma přednášet kunsthistorik mgr. Karel Holub.“

 

 

Naši debatu paní Blanka Turturro uzavírá slovy: „A pokud ve vás zahlodal alespoň malý červíček pochybnosti, co, jak a kde, případně s kým jíte či pijete, jsem ráda. Snad i všichni uznají, že najíst se v pohodě je pro nás lepší, než pojídat párek v rohlíku nad pracovními materiály. Myslím, že je na čase oprášit ono známé Čas k jídlu, čas k dílu.“

                                                                                          

 

 

O činnosti českého convivia se dozvíte více na www.slowfood.cz

 

Máte nějaké krajové speciality, o které se chcete s námi podělit?

Nestýská se vám, čtenářkám magazínu Žena-in, jež pobýváte v cizině, po typické chuti českých výrobků – chlebu, pivu, utopencích....?

 

Napište nám o tom, zajímá nás to!

 

 

Za rozhovor děkuje

Reklama