Dlouho jsem se bránila mít mobil, ale doba, a hlavně neustálé spojení s mými drahoušky, mě dohnala k tomu, že jsem si ho pořídila. Dnes mohu říci, že se stal mojí prodlouženou rukou a třetím uchem. Už si bez něj nedovedu život představit.
 
Před lety, když jsem se teprve zaučovala používat různé jeho možnosti, se mi stal tento trapas. Bylo ráno, 14. února, tedy svátek zamilovaných. Odhodlaně jsem zaslala svému muži zamilovanou SMS, doufajíc, že ocení to, že už umím zasílat zprávy. SMS zněla: "Zlatíčko, ráno nejím, protože myslím na tebe, neobědvám, protože mé myšlenky jsou u tebe, nevečeřím, neboť tě mám stále před očima, v noci nespím, protože mám hlad jako vlk." Ale chybička se vloudila. Místo svému milému jsem tuto SMS zaslala svému šéfovi. Neuplynula ani minuta a dostala jsem já SMS tohoto znění: "Zlatíčko, to mě opravdu těší, ale doufám, že budu mít tu zprávu, kterou jsem chtěl už před 2 dny, zítra přesně v 7.00 na stole!" Tato zpráva mě zpražila a já se ráno moc svému šéfovi omlouvala. S úsměvem to přijal a já od té doby si dávám moc velkého majzla, komu, a hlavně jakou SMS posílám.

Januše

Milá Januše,
tak něco podobného se mi poslední dobou stává dost často. Zdědila jsem po někom služební mobil a dostávám gratulace k svátku,  k narozeninám, a dokonce mi jeden gentleman napsal, že jsem musela být pěkně zkouřená, když...
Reklama