Rodina

Miloslav Macela: Evropa rušila dětskou ústavní péči před 40 lety

Přečtěte si zajímavý rozhovor s ředitelem odboru rodiny a dávkových systému Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) panem Miloslavem Macelou. Téma zní: dětská ústavní péče.

Děti

Kolegyně se teď věnovala příběhu chlapce, který od malička procházel ústavní péčí a nakonec skončil v Domě na půli cesty. Počítali spolu, kolik lidí se o něj za osmnáct let staralo - a došli k číslu 65. Na každého z těchto lidí prý musel vymýšlet jinou strategii. Někdo chtěl tohle, jiný vyžadoval tamto. A výsledek? Nikdy už nebude mluvit pravdu, protože se naučil přizpůsobovat,“ říká Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů MPSV. Muž, jehož tým vzal vážně reformu ochrany dětí v České republice. Připravuje se velký třesk, díky němuž prožije mnohem větší procento zdejších dětí své dětství v rodině, a nikoli v ústavu.

Že má Česká republika problém s ústavní péčí, víme řadu let - a přesto se dlouho nic nedělo. Jaká je vaše motivace k tomu, že chcete věci konečně změnit?
Motivace je jednoznačná: příběhy jednotlivých dětí, příběhy celých rodin, ale i statistická data, se kterými se setkáváme, jsou alarmující. To, co se v České republice děje ve věci ochrany práv dítěte, zdejší společnost možná nevnímá jako velký průšvih, ale průšvih to je. Když mám před sebou zprávu, že 70% prodejců Nového Prostoru jsou absolventi dětského domova, asi je něco špatně. Když mám statistiku ministerstva vnitra, že 55% dětí, které prošly dětskými domovy a 86% dětí, které prošly výchovnými ústavy, spáchaly v dospělosti trestný čin, zase je něco špatně. Tyto ústavy neplní svojí funkci. Přitom z každodenní praxe je vidět, že řada rodin by o děti nemusela přicházet, kdyby se jejich sociální situace řešila efektivněji a s větším předstihem. Souvisí to i s neexistencí strategie sociálního bydlení.

Je to paradox: vynakládáme na ústavní péči spousty peněz a vůbec se neptáme, zda je ústavní péče vhodná. To se ale netýká jen státu, ale třeba i charity. Po listopadu 1989 patřily dětské domovy k nejpopulárnějším destinacím různých sbírek...
Populární je to dodnes. Zvyšujeme komfort v pobytových zařízeních a těšíme se z toho, že děti mají super aktivity, jezdí na výlety, cestují k moři a jejich domy jsou moderně vybavené. Ale že v ústavech chybí dětem od malička citová vazba, to se pomíjí. A přitom chybějící citová vazba má na děti daleko větší dopad než jakýkoli komfort. Nehledě na to, že přílišné pohodlí může děti z ústavů také vychýlit na špatnou dráhu. V osmnácti letech se octnou za branami - a pohodlí včetně výletů k moři je pryč. Jsou zvyklí, že je všechno zadarmo, že se nemusí vařit, prát, hospodařit s penězi, že nemusí existovat rovné vztahy, neumějí se v životě orientovat.

Ono je to takové společenské alibi: hezky vymalovaný dětský domov mne nenutí přemýšlet o mnohem závažnějších a složitějších problémech.
Ano, je to otázka společenská, a snad i proto se i v odborných kruzích hodně mluví o materiální stránce ústavní péče.

Máte pro postoj české společnosti nějaké vysvětlení?
Je to historický pozůstatek. Bolševici decimovali rodinné prostředí a zázemí zcela vědomě. V 50. letech úplně zrušili náhradní rodinnou péči a děti cíleně končily v ústavech. Po válce to tak bylo v celé Evropě, ale civilizované země začaly opouštět ústavní péči již v 70. letech. Osvícené postkomunistické země měnily systém na konci 80. let a Česká republika v tom ustrnula. Přitom když jedeme do zahraničí a ptáme se tamních kolegů, na základě čeho rušili před čtyřiceti lety ústavní péči, řeknou vám: přece jsme znali výzkumy profesora Zdeňka Matějčka a docenta Josefa Langmeiera. Citují výzkumy Čechů! Na rozdíl od nás, oni to vzali vážně.

Což mně připomíná současná doporučení: OSN, UNICEF a další mezinárodní organizace důrazně doporučují České republice zrušit traumatizující ústavní péči a chránit děti v rodinném prostředí. Bere tato doporučení někdo vážně?
My jsme se rozhodli brát to vážně. Ale jinak, i v této věci platí obecný skepticismus Čechů ke všemu, co přichází zvenčí. Občas slyším ironické poznámky: Tak kolik nám Ženeva nařizuje mít v pokojích postelí? Máme falešný pocit, že jsme jiní, speciální a nikdo nám přece nemůže radit, jak organizovat starost o české děti.

Jiné země na ta doporučení dají?
Když se takový dokument dostane do Česka, my si řekneme, že to nějak okomentujeme - a dalších osm let to necháme. Jinde, když přijde doporučení ze Ženevy, okamžitě reagují národní strategií a akčním plánem. Nejde totiž jen o ústavy, ale především o to, aby systém jako celek fungoval v duchu úmluvy o právech dítěte. O to, abychom se na všechna řešení dívali skrze dítě.

Co jsou největší překážky zásadní změn, pomineme-li historii a jistou náklonnost Čechů k institucím?
Uzavřenost prostředí. Uzavřenost v tom smyslu, že si každý hlídá svůj píseček. Existují školská zařízení, zdravotnická, sociální. Jenže dítě nepotřebuje jeden typ péče, potřebuje komplexní přístup. Ve školství se dbá na výchovu, ve zdravotnictví na výživu a ošacení. Na deprivaci se nehledí, to není medicínský problém. I když sem chodí výzkumy, které dokazují, že ústavní péče je pro děti vyloženě škodlivá, zdejší konzervativní prostředí na to nedbá.
Aby se něco změnilo, musí se stát dvě věci. Jednak to musí začít zajímat obecnou společnost. Zatím se zvedne vlna zájmu jen tehdy, když se někde objeví křiklavý případ a následný sentiment se často omezuje jen na pomoc dětským domovům, aniž by někdo zkoumal, na co ty peníze jdou. Tedy: je třeba napravit nedostatek informací. Pak je tady odborná veřejnost. Potřebujeme, aby se nejmodernější vědecké poznatky braly vážně. Navíc, pokud chceme dosáhnout systémové změny, musí změnit přístup všichni. Sociální pracovníci, pracovníci pobytových zařízení, pracovníci služeb, a to všechno se musí stát najednou. Jinak systém nefunguje a dítě v něm lítá...

Takže to, co připravujete, se dá nazvat velkým třeskem?
My samozřejmě chceme velký třesk, ale realisticky víme, že se všemi těmi brzdnými mechanismy okolo se dopracujeme k postupným reformám. Kdyby naší ambicí byly jen postupné reformy, nezměnilo by se nic.

Jak funguje koordinace mezi ministry resortů, o nichž jste mluvil? Jsou schopni se domluvit?
Náš ministr práce a sociálních věcí se již dohodl s ministrem zdravotnictví na budoucnosti kojeneckých ústavů. Pokud se týká školství, pominu-li otázky vůle a nevůle, školský ústavní systém je ve srovnání se zdravotnickým daleko ukotvenější. Příklad: činnost kojeneckých ústavů je doteď upravena pouze jedním paragrafem zákona z roku 1966 a jednou prováděcí vyhláškou z roku 1991. Zatímco školství má speciální zákon, jsou tam zákony o pedagogických pracovnících, je tam daleko více typů zařízení a více dětí, jsou tam jednoznačně nastavené finanční toky, které jsou centralizované pod ministerstvem školství; v takovém prostředí dělat reformy je složitější. S tím musí hnout jedině vláda.

Když přeskočíme třesk a reformy, co bude na konci?
Na konci by měl být systém, který by měl dokázat udržet většinu dětí v rodinném prostředí. Děti by neměly být odebírány rodičům z takzvaných sociálních důvodů. Dneska, když je někdo chudý a nemá byt, děti jdou do dětského domova a rodiče na ubytovnu. To není řešení. Aby děti vyrůstaly v bezpečném rodinném prostředí, je třeba jim pomoct přes rodiče. Dalším předpokladem je fungující systém náhradní rodinné péče. My víme, že ne všechny děti mohou být doma, že jsou v některých případech doma ohroženy. Ale pak by měly mít jiné rodinné prostředí. Péče ústavní neboli pobytová by měla stát až někde na konci - a musí vypadat jinak, než dnes. Předpokládám, že bude určena jen pro starší děti a že půjde jen o řády jednotlivců, kterým se budou moci v ústavech věnovat individuálně a cíleně.

Když o tom mluvím s lidmi, často řeknou: bodejť by se dětské domovy nebránily, brání svoje živobytí. Počítá se s transformací ústavů třeba na domy služeb?
Samozřejmě. My potřebujeme služby v terénu, zatímco teď je máme v barácích. Transformace je jednoduchá: je třeba, aby se služby zvedly z institucí a vyrazily za klientem. Ideální poskytovatel sociálních služeb má mít terénní, ambulantní a možná i malou pobytovou složku. V každém případě je třeba přestat se dívat na systém ústavní péče jako na systém, kterému jde především o zaměstnance. Jde především o děti. Je to stejné, jako kdybych protestoval proti zavření pekárny, která peče zdraví škodlivé rohlíky, kvůli udržení zaměstnanosti pekařů.

Pokud se týká financí, reforma předpokládá, že se ušetří, anebo peníze v systému zůstanou stejné?
Zůstanou stejné, ale budou lépe využité. Systém se otočí podle modelu, běžného v zemích Evropské unie. Zhruba 75 procent půjde na sociální služby, prevenci a podobně a 25 procent na ústavní péči. Dnes je to v České republice přesně obráceně.

Máte nějaký časový harmonogram?
No..., včera bylo pozdě. Ty děti nemají žádný čas. Ubíhá jim.
V nejbližší době chceme oslovit širokou veřejnost národní iniciativou Právo na dětství. To je ta informační část. Chceme, aby si česká společnost řekla, ano mají právo na dětství, a to doma v rodinném prostředí. Protože dětství v děcáku není nic moc, i kdyby tam měli dvoumetrové plyšové žirafy.
Letos by se měla změnit pěstounská péče a práce orgánu sociálně právní ochrany dětí. Budeme dávat do vlády národní strategii ochrany dětí. Ta by měla nastavit periodicitu a velké cíle. Nejprve chceme začít u malých dětí. Tam je destrukce hodně velká. Klíčový je rok 2014. Tehdy bychom se chtěli dopracovat k tomu, že sociální služby začnou fungovat tak, abychom si mohli říct: děti do 3 let do ústavní péče neumisťujeme. Silný cíl si chceme dávat po tříletých obdobích, a pak k němu trpělivě směřovat.

<< předchozí díl SLEDUJTE TENTO SERIÁL následující díl >>

Převzato z publikace Otvíráme, kterou vydává Nadace Terezy Maxové dětem. Příště (12. 3. 2012) uveřejníme anketu s 21 prarodiči na téma „když je pěstounem prarodič“...

Čtěte také...

   
09.03.2012 - Děti - autor: Michal Růžička

Komentáře:

  1. avatar
    [25] Beruška1 [*]

    Stále se mluví o pěstounských rodinách, ale velkým problémem je jiná skutečnost. Když se samoživitelka, matka dětí, dostane do složité sociální situace a nemá kde s dětmi bydlet, vyřeší to sociálka tak, že matku nechá na ulici a děti dá do dětského domova. A jejich pobyt stojí měsíčně mnohem víc, než kdyby takové mámě s dětmi platila sociálka bydlení do té doby, než se finančně zaopatří. Nemyslím tím nemakačenka, ale třeba maminu, která přijde ne vlastní vinou o práci, či tu, která opustí bydlení, kde ji terorizuje chlap. Z vlastní zkušenosti vím, že jí nikdo nepomůže, jenom jí seberou děti a tím péče sociálky končí, ale tohle nepomůže ani mamině ani dětem, kteří zůstanou bez ní.

    superkarma: 0 21.03.2012, 13:21:22
  2. avatar
    [24] tajnostii [*]

    Ano,nikdy nebude dostatek pěstounůSml22

    superkarma: 0 12.03.2012, 19:42:03
  3. [23] Saritka [*]

    Nikdy nebude dostatek pěstounůSml23

    superkarma: 0 12.03.2012, 11:02:16
  4. avatar
    [22] risina [*]

    átéčko — #6 Pěstonství jako zdroj příjmů, může být dobré -  pokud si přiznáme, že pěstoun bude zaměstnání, stejně jako to teď dělají pracovnící v dětských domovech. Jen to bude zaměstnání s pracovní dobou 24/7.

    superkarma: 0 11.03.2012, 18:03:28
  5. [21] Jala [*]

    Zajímavý článek i diskuse, moc jsem se v tétom problematice neorientovala.

    superkarma: 0 11.03.2012, 15:45:22
  6. [20] Trefa [*]

    Trefa.neruste,Klokanky a jine detske ustavy,tolik rodin se nenajde,aby si vzali deti na vychovu.

    superkarma: 0 11.03.2012, 12:43:38
  7. avatar
    [19] marianaant [*]

    Také nejsem proti pěstounské péči, ale jak se s tím stát vyrovná to mi není jasné. Vždyť i děti ve vlastních rodinách někdy trpí tak hrozně,jako ten chlapeček co byl  týraný a nikdo to neviděl.Sml31Sml31

    superkarma: 0 11.03.2012, 08:51:30
  8. [18] Reni [*]

    To by musel stát, dát jiné podmínky. To bude problém, mladým lidem se nebude chtít v dnešní době, vytvářet pěstounské rodiny. Je to velká oběť. Znám takovou rodinu, žádné soukromí. Manželé jsou sledovaní na každěm kroku, jak se k dětem chovají. Sml80 Sml15

    superkarma: 0 10.03.2012, 20:55:18
  9. avatar
    [17] pajda [*]

    free — #14 nejsem proti pěstounské péči, pokud budou vhodné podmínky a přiměřená kontrola, ale dneska jsou běžné případy, kdy si lidi vezmou děcka tak, aby dostali dost peněz a ve finále se nestarají. Stačí mi, když píšu ročně tři až čtyři posudky pro soud - a většinou, i když o problémech v rodině víme a upozorňujeme na ně, tak se nestane vůbec nic.

    superkarma: 0 10.03.2012, 15:23:42
  10. avatar
    [16] ladouch [*]

    Jsem také toho názoru, že nebude dostatek pěstounských rodin, aby se tam umístily všechny děti.Sml22Sml22

    superkarma: 0 09.03.2012, 20:27:01
  11. [15] PEPI11 [*]

    Asi to budé dobré u malých dětí, ty si na sblížení a lásku rychle zvyknou a pak jsou spokojené. Horší je to s těmi pubertálními, ty mají už naučenou revoltu , když se zdráhali poslušbnosti vůči autoritám. Možná by se to mělo dělat postupně od malých dětí, a ty starší už tam nějak dovychovat s nějakými zlepšními ze strany vychovatelů a psychologů. Možná ve spolupráci s těmi dětmi, aby jim vyšli vstříc v jejich zálibách a potřebách třeba formou soutěživosti, odměnami, aby věděli, že nic není zadarmo Sml79

    superkarma: 0 09.03.2012, 18:43:34
  12. [14] free [*]

    pajda — #12  Já jsem zas proti SOS vesničkám. Ty děti potřebují zařadit do normálního života.  Vesničky jsou jenom jiná forma ústavní péče.  Byla jsem kontrolrkou a ÚSP a jsem o tom pevně přesvědčená.  U nás se stavěli obří ústavy a to je nenormální.  V době kdy jsem tam pracovala, docházela jsem i do pěstounské rodiny, dostávali na dítě hodně málo. Nevím jak je to teď.  Ta moje měla ještě dvě své děti a aby měli o vánocích dárky všichni přiměřené, tak těm svým kupovali taky např. zimní oblečení v sekáčích a dávali je předem.

    1. na komentář reaguje pajda — #17
    superkarma: 0 09.03.2012, 18:13:31
  13. avatar
    [13] tajnostii [*]

    Mýslím,že bude nedostatek pěstounských rodinSml22

    superkarma: 0 09.03.2012, 18:12:12
  14. avatar
    [12] pajda [*]

    Podle toho, co vím přímo z ústavů sociální péče, je tenhle článek hodně zkreslený. Měla by se vytvářet centra  komunitní péče, podobná SOS vesničkám, kde děti mají normální domky se vším všudy, spolu s jedním či dvěmi dospělými, přidělenými buňce "natrvalo" perou, vaří, nakupují atd.  a další pečovatelé budou zajišťovat "příslužby", tedy další péči. O rozšíření pěstounské péče není ani zmínka. Ostatně jak chcete rozšiřovat pěstounskou péči, když není dostatečná kontrola nad běžnými rodinami? Nejsme schopni dostat sociálku do rodiny, kde už dvě děti skončily v péči psychiatrů a je tam podezření na psychické týrání, nemluvě o nejstarším chlapci, který je jako feťák s trvale poškozeným zdravím v ústavu a tady by chtěli přěvádět děti do rodin ve velkém? A kde je jistota, že ty děti půjdou na lepší? A že pěstounská rodina ustojí problémové dítě? A proč v článku nezaznělo, kolik peněz poskytují vyspělé státy pěstounským rodinám? A kolik my?Sml31Sml31Sml31

    1. na komentář reaguje free — #14
    superkarma: 1 09.03.2012, 15:11:42
  15. avatar
    [11] ekleinovka [*]

    Pěstounská péče je sice skvělé řešení,ale tolik rodin se nenajde,aby se všechny děti do nich umístily - to je docela nedomyšlený a budou velké problémy

    superkarma: 0 09.03.2012, 15:07:52
  16. avatar
    [10] Jindriska8 [*]

    Všechny děti se k pěstounům nedostanou,malinké ano,ale ty větší už pak rodiny moc nechtějí.

    superkarma: 0 09.03.2012, 13:44:32
  17. [9] Rikina [*]

    átéčko — #6 Sml22 nějak si neumím představit, že by se skutečně všechny děti, které jsou dnes v ústavech, někomu podařilo "udat". A kdyby - tak co to bude za "lásku a péči" - placenou? Státem? Nevyjde to nakonec dráž než ústavy? Sml80 Nebylo by tedy lepší změnit ten způsob ústavní výchovy, aby ty děti nebyly v normálním žiovtě jako spadlé z Marsu?

    Že se z Evropy kecá do všeho, to je bohužel daň za to, že jsme vlezli do EU. Sml15 Ale to neznamená, že tam někde za hranicema mají patent na rozum a dělají všecko líp než u nás. Sml24 Já bych tu samostatnost v konání a rozhodování spíše posilovala, než abychom byli hned v lati, když se někdo zpoza hranic ozve, že to tu máme úplně blbě. Sml57 No a ohledně těch dětí - když nám EU nařídí házet ty, které žádný pěstoun nechce, z Tarpejské skály, tak taky poslechneme? Sml32 

    superkarma: 0 09.03.2012, 13:07:12
  18. [8] Astrud [*]

    Výborný rozhovor, děkuji. Taky si myslím, že zvelebování dětských domovů, nakupování hraček a výletů k moři není řešení. Těm dětem nechybí jídlo, hračky nebo postel, ale máma a táta a ty nenahradí žádná byť sebehodnější teta, která má na starosti dalších 20 dětí, ale po směně jde domů a přijde zas jiná teta. To není atmosféra domova, ale ubytovny s tetami na hlídání.

    superkarma: 1 09.03.2012, 13:05:48
  19. avatar
    [7] hubajda [*]

    neni tolik pestounskych rodin a to je velky problem

    superkarma: 0 09.03.2012, 12:58:22
  20. avatar
    [6] átéčko [*]

    magic11 — #5 Drábek slibuje peníze, jenže je tam háček. Přestože slibují více, než když pečuješ o vlastní dítě, distaneš ještě méně. A lidé to chápou jako zdroj příjmů!! Což není dobře!

    1. na komentář reaguje Rikina — #9
    2. na komentář reaguje risina — #22
    superkarma: 0 09.03.2012, 09:10:52
  21. [5] magic11 [*]

    átéčko — #4 Je to těžké a kudy z toho ven. taky si myslím, že pěstounských rodin bude nedostatek na to aby se rušila ústavní péče.Sml80

    1. na komentář reaguje átéčko — #6
    superkarma: 0 09.03.2012, 09:00:09
  22. avatar
    [4] átéčko [*]

    lidicka — #1 Myslím že ne, protože lidé už ví, že slibované peníze nejsou takové, jaké vláda slibuje a taky je tam prblém, pokud dítě bude naprosto nemožné, nebude možnost "vrácení" do domova. Včera jsem o té péči hovořila se známou. Má dvě děti v pěstounské péči. Z jedné strany na ni útočí rodiče holčičky, kteří podávají Z VĚZENÍ trestní oznámení, prý se stará špatně!!Z druhé strany je jí učitelkou naznačováno, že holčička zřejmě ve škole krade!!!Což není pravda, ale už předsudek zakořeněný ve společnosti, že dítě z domova bude 100% krást.

    1. na komentář reaguje magic11 — #5
    superkarma: 0 09.03.2012, 08:29:59
  23. avatar
    [3] carmi [*]

    lidicka — #1 musi pro to byt zmeneny podminky, za stavajicich je to problem.

    superkarma: 1 09.03.2012, 08:18:30
  24. [2] jithule [*]

    lidicka — #1 pokud vláda zlepší pravidla tak asi ano

    superkarma: 1 09.03.2012, 07:24:27
  25. [1] lidicka [*]

    Nevím jestli však bude dostatek pěstounských rodinSml80

    1. na komentář reaguje jithule — #2
    2. na komentář reaguje carmi — #3
    3. na komentář reaguje átéčko — #4
    superkarma: 0 09.03.2012, 06:37:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme