První příspěvek k dnešnímu tématu přišel od čtenářky Milky. Dlouho se rozhodovala, zda napsat, ale ještě déle se rozhodovola, zda odpustit. Komu a za co, to už si přečtěte v jejím silném a poutavém životním příběhu.

Milá redakce a čtenářky
Velice dlouho jsem zvažovala jestli mám napsat, ale zadání dnešního tématu jako by mě vedlo ruku.
V říjnu to bylo už 10 roků, co našeho tehdy devítiletého Tomáška srazilo auto , když jel na kole s kamarádama. Vyjížděli z parku , kde ja taková blbá zatáčka a nejde moc vidět za roh, dneska už je tam cyklistická stezka, ale tehdy tam nebyla.
Ze zatáčky vyjel mladý řidič, který jel nepřiměřenou rychlostí, Tomášek vyjel z parku a chtěl se otočit ve směru cesty, ale při té otočce ho auto zachytilo a vleklo ho ještě i s kolem kus cesty.
V ten den se nám zastavil celý svět.
Řidič, který bydlel v našem okresním městě dostal čtyři roky za neúmyslné zabití, i přesto, že o hodně překročil rychlost povolenou v obci, ale prý se měl Tomášek více rozhlížet a chyba byla i na něm. Tomášek umřel po dvou dnech v nemocnici na vnitřní zranění.

První dopis od řidiče nám přišel asi půl roku po pohřbu Tomáška. Moc se omlouval jak je mu to líto a že to má pořád před očima.
Psal nám pořád, jeho rodiče se chtěli dokonce i sejít, ale to jsem odmítla, neměla jsem sílu ani chuť s něma mluvit, na dopisy jsme neodpovídali. Potom už jsem je rovnou trhala a vyhazovala do koše, nechtěla jsem se ani dotýkat stejného papíru od člověka, který nám zabil syna. Strašně jsem ho nenáviděla a přála jsem mu to nejhorší. Potom už dopisy přestali chodit.

Tomášek má u parku, v místě, kde se to stalo udělaný takový malý pomníček, zapalujeme mu tam svíčky a nosíme květiny. Hodně lidí mu tam nosilo květiny, spolužáci ze školy mu tam nosili i hračky.
Potom už začali lidi nosit míň, nikomu nic nevyčítám, přece už je to 10 roků. Nosím tam kytičku už jenom já s manželem a nebo starší syn, nebo babička, když ještě mohla chodit.
Už mockrát jsem si všimla, že tam svítí v ten den, kdy se to stalo i jiná svíčka a ještě je tam každý rok i kytička a andělíček. Nevěděla jsem, kdo to tam nosí a potom jsme se dozvěděli, že ten řidič se svojí manželkou a už mají i děti.

Jestli čekáte nějaký happyand a padnutí do náruče tak to ne. Ale máme ještě jednoho syna, staršího, letos mu bylo 22 , přesně tolik, kolik bylo tomu řidičovi v době, kdy srazil našeho Tomáška. Tehdy jsem to tak neviděla, ale vidím to teď u syna, je to ještě takový kluk, divoký, nevycválaný. Nedávno si udělal řidičák na motorku, po které moc toužil, babička i my jsme mu na ni přispěli k narozeninám. Úplně mě zamrazilo v zádech,když manžel aniž by si to uvědomil, tak za ním před první jízdou zavolal: a jeď opatrně, ať někoho nesrazíš. Potom nám to došlo, muselo to být hrozné i pro rodiče toho mladého řidiče i pro něho, byl to ještě takový kluk a už má na svědomí něčí život a čtyři roky v kriminále. Alkohol nepil, ale jel rychle, frajeřil. Neumím si představit našeho druhého syna, že by ho zavřeli a něco takového se stalo jemu, vždyť je to ještě děcko.
Nikdy na Tomáška nezapomenneme, když nebudu muset, nechci toho řidiče potkat, dnes je mu 32 roků a určitě i jemu se život obrátil naruby. Ale myslím, že jsem mu odpustila. I když mi to trvalo 10 let, než jsem odpustila, ale s nenávistí se žít nedá, věřte mi.
Milka

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

______________________

Ztráta dítěte je ta nejhorší věc na světě, jaká může rodiče potkat. Moc si vážím toho, že jste napsala a obdivuji Vás, jak jste silná, že jste všechno ustála a ještě dokázala odpustit.
Mějte krásné Vánoce a zapalte Tomáškovi svíčku i za mě.
Saša

Téma dnešního dne: Dokážete odpouštět?

Přidejte se společně se mnou k tomuto tématu.
Svěřte se v tento předvánoční čas, zda dokážete odpouštět.

  • Co ano a co ne.
  • Máte nějakou hranici odpuštění?
  • Co největšího jste komu v životě odpustila?
  • Stálo vás to hodně přemáhání?
  • Co je pro vás s prominutím prkotina a co si myslíte, že byste nikdy neodpustila.
  • Vzpomeňte také třeba na křivdy z dětství. Jestli už jsou dávno zapomenuté - a odpuštěné.
  • A pro trochu rozpýlení napište klidně i něco veselého.
    Třeba jestli jste odpustila kamarádce, že vám nevrátila památník :)

Téma je to široké, nechám už na vás, jak ho pojmete.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Prvních pět, nejrychlejších pisatelek obdrží 1 000 bodů do Vánoční věrnostní soutěže, a jedna z vás všech pak bude ještě vylosována a dostane pěkný dárek.
Malou sportovní tašku přes rameno.

taska

Reklama