Bulvár

Milionářka s pokorou a její věrná služebná. Praha 21. století!

Že jsou pražské Dejvice poněkud prominentní čtvrtí, jsem věděla, ale že se tady budu moci setkat s rodinou, která má k dispozici nefalšovanou služku, by mě nenapadlo…

Eva u mě byla na kartách. Řešila nějaké rodinné záležitosti svého bratra, který žije v zahraničí. Nepodstatné.

Co vás ale může zajímat, alespoň já jsem to tak vyhodnotila, bylo, když jsem z jejího vyprávění vyrozuměla, že s nimi v jejich domě bydlí služka, tedy ze slov paní Evy - komorná. Patří do rodiny a pracovala zde vlastně i jako chůva.

Moc mě to zaujalo a zeptala jsem se, jestli bych se mohla na funkci takové rodiny v Čechách podívat. Ochotně souhlasila.

Nutno říci, že Eva není člověk, na kterém byste na první pohled,nebo poslech poznali, že žije, no řekněme „nad poměry“. Její vystupování i projev působí skoro až skromně.

Dům, který jsem o několik dnů později spatřila nedaleko letohrádku Hvězda, se mnou skoro praštil o zem. Hrad. Ne, zámek. Opravdu krásné.

Nikoli okázalé, ale skutečně přepěkné.

z

Vzpomněla jsem si na nedávný šok, který jsem utrpěla z domu a zařízení paní „úžasné“ v televizním pořadu „Čápi s mákem“.

Jak rozdílné může být pojetí bohatství v rukách člověka, který z něho nezblbne, napadlo mě.

Z ulice člověk nevidí nic, protože plot tvoří souvislá hradba tmavých dřevěných latí. Je poměrně vysoký. Když jsem zazvonila, ozval se obyčejný domácí telefon.

„Ano, prosím.“
„Jsem z magazínu žena-in, jsem objednaná...“
„Ano, vím, prosím pojďte dál, mladá paní,“
pravil ženský hlas a bzučák mi otevřel.

yMusela jsem se, než se zavřely dřevěné dveře, ohlédnout zpátky do ulice, abych se přesvědčila, že jsem stále v Dejvicích.

Jedním slovem pohádka.

Některé keře na vkusně, ale krásně upravené zahradě jsem viděla poprvé v životě. Chodníček z dřevěných špalíčků, mezi nimi místy bílé kamínky, altánek, trávník, nějaký zelenější, nebo co.

Kolem všechno ve dřevě.

U vchodu na mě čekala roztomilá paní v krajkové zástěře s bílými vlasy vyčesanými do drdolu, který zdobila malá, žlutá stužka.

„Dobrý den, jsem Bedřiška. Prosím pojďte za mnou.“

Sápala jsem se k ní s napřaženou rukou k pozdravu, ale otočila se rychleji, a tak jsme si pravicí nepotřepaly. Ani nevím, jestli to bylo patřičné. No nic.

Kdybych měla popsat zařízení přijímacího salonku, vstupní haly, následně obývacího pokoje a vůbec překrásného vyřezávaného zábradlí, všech skleníků, vitrínek, perletí vykládaného šachového stolku, obrazů na stěnách a sošek, asi bych psala dlouho.

Musí vám stačit, že přes nepochybnou pravost interiéru člověk neměl pocit, že něco někam nepatří, že se něco tváří okázale, nebo nedej Bože náznak snobismu.

Opravdu jen velice pěkné, vkusné, milé, leč očividně nepředstavitelně drahé.

Eva mi šla vstříc v domácích kalhotách z květované látky a halence.

„Buďte jako doma, Míšo,“ pravila.

„Bedi, prosím, jděte s Míšou do salonku, já jsem tam hned budu, jen co si odskočím,“ poprosila Eva Bedřišku.

Salonek. Zkusím vám popsat, jak vypadá salonek ženy, která začínala jako majitelka malého penzionu a později se vdala za Švýcara se šlechtickým titulem, který ji sice později opustil, ale nadosmrti zabezpečil.

První mě upoutaly obrazy. Mám je ráda, a tak jsem poznala Brožíka i Knüpfera.

„Ano, Evička si je přivezla už dávno z Londýna, ale některé koupila v aukci. Má také ráda obrazy starých mistrů,“vysvětlila mi Bedřiška, když jsem u nich slintala.
„Prosím, posaďte se, Michalko, máte chuť na kávu nebo čaj, vodu…“
„Jen kávu, jestli mohu, a také trochu vody, děkuji.“ Bedřiška se omluvila a odešla.

Přišla Eva.

n„Máte to tady, Evo, tak krásné,“ pochválila jsem.
„Mockrát děkuji, ano, jsem tu šťastná, i když jsem tu sama. Není snadné potkat člověka podle mých představ a ani nemám moc štěstí na muže. Nakonec, vlastně jsem si zvykla. Obklopila jsem se hezkými věcmi a hlavně svými dvěma syny, kteří jsou takovou mojí radostí. A taky mám Bedřišku, která u mě pracuje, no vlastně je to součást rodiny už patnáct let,“ vysvětlila mi Eva.

Zatímco Bedřiška nám servírovala kávu, z konvice z Míšeňského porcelánu, bábovku, vodu a nabízela i další lahůdky, poslouchala jsem Evino vyprávění.

Její životní příběh je skutečně nesmírně zajímavý a do jisté míry i poněkud smutný.

Člověk v něm ale najde i spoustu vcelku úsměvných pasáží, a hlavně upoutá Evin optimismus a opravdu jakási lidská skromnost, vděk i pokora k osudu.

Jistě vás bude zajímat i životní příběh a pohled Bedřišky, která je ve svých 65 letech velice vitální dáma a jako komorná se živí od svých 14 let.

Rozhovor s Bedřiškou, který mi laskavě poskytla, si přečtete už zítra a v pátečním vydání si vám dovolím převyprávět životní osud paní Evy, jejíž konto je asi pro většinu z nás nepochopitelný model, ale její osud je v porovnání s tím ještě podstatně zajímavější.


A teď vás překvapím možná ještě víc. Evin nick na Ženě-in byste dozajista poznaly, kdybych vám jej řekla. To ovšem neudělám, neb jsem jí to slíbila. Prozradím jen, že její příspěvky se vám líbí...

   
29.09.2010 - Společnost - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [22] átéčko [*]

    Ta zahrada je nádherná!Sml67 

    superkarma: 0 30.09.2010, 10:30:38
  2. avatar
    [21] kobližka [*]

    Altamora — #12 souhlas se vším Sml22

    superkarma: 0 29.09.2010, 21:05:45
  3. avatar
    [20] edith1975 [*]

    Už se těším na rozhovor a příběh. Tohle mne zaujaloSml58

    superkarma: 0 29.09.2010, 17:14:05
  4. avatar
    [19] kareta [*]

    Anai — #16 to není o podřízenostiSml80. Jenže- je to zaměstnanec, to bych si u někoho mohla podávat ruku se zahradníkem, zedníkem, co tam zrovna něco dělá, instalatérem, .....asi takSml26. Až budu mít jednání s nimi, tak si s nimi tu ruku samozřejmě podám, ale vy jste nebyli ohlášení k nim.Sml54

    superkarma: 0 29.09.2010, 16:54:46
  5. avatar
    [18] Eliana [*]

    Anai — #16 já ještě donedávna dělala projektovou asistentku a sekretářku ředitele a  u nás se naopak ruce podávaly a byla slušnost pohovořit pár zdvořilých vět,ale to bylo prostředím... Nicméně,já bych si takové dámy na výpomoc velmi vážila a spíš ji moc pomáhala, protože by mi to bylo nepříjemné.... ale já se ošívám už když mě někdo obsluhuje, jsem už taková. Ale můžu se zeptat táty  jak to bylo v jejich rodině, až se za ním vypravím o víkendu, pocházejí z nějaké nižší šlechty...což na tatínkovi vidět není, neb celý život pracoval jako údržbář a jeho tatínek jako tesař....

    superkarma: 0 29.09.2010, 16:23:07
  6. [17] Anai [*]

    Já mám oblíbenou OlguMarii mimo jiné, je to velmi moudrá a sečtělá dáma.... a ta tady měla, tuším, nějaé to čtení "Taková jsem já", ne? Ta to taky asi není.... nebo si to pletu s Věrulinkou? Sml80

    superkarma: 0 29.09.2010, 16:14:10
  7. [16] Anai [*]

    Eliana — #15 kareta — #13 Dělávala jsem kdysi sekretářku a podávala jsem si často ruce s návštěvami, které jsem vítala... necítila jsem se nijak podřízeně.

    Pro nás to zní "nesoučasně", v zemích, které socialistické nikdy nebyly, zcela jistě bylo a je normální mít pomocnici v domácnosti takto normálně doma bydlící....

    1. na komentář reaguje Eliana — #18
    2. na komentář reaguje kareta — #19
    superkarma: 0 29.09.2010, 16:12:46
  8. avatar
    [15] Eliana [*]

    Krásné! Také bych chtěla chodit na čaj o páté, podávaný v "míšni". Myslím, že to má styl a je příjemné si takto kulturně v klidu pohovořit. Těším se na další příběhy. Nicméně bych Bedřišku nemohla mít, na to jsem asi moc citlivá... ikdyž věřím, že mají krásný vztah, ale co naplat asi jsem moc současná... Nicméně návod, kdo by to tak mohl být podle oblíbenosti článků...tož to netuším, já mám oblíbenou TTT a ta určitě Bedřišku nemá :-).................

    1. na komentář reaguje Anai — #16
    superkarma: 0 29.09.2010, 14:18:31
  9. [14] Kameika [*]

    Je to nádhera, ale žít bych tam nechtělaSml15.

    superkarma: 0 29.09.2010, 12:25:10
  10. avatar
    [13] kareta [*]

    Altamora — #12 Ruku podávat neměla, přišla za Evou a Bedřiška byla na pozici zaměstnance...sekretářce taky nepodáváte ruku, když jdete za starostouSml80

    1. na komentář reaguje Anai — #16
    superkarma: 0 29.09.2010, 12:18:44
  11. avatar
    [12] Altamora [*]

    OlgaMarie — #11 Nikdy jsem neměla služebnictvo, ale domnívám se, že v zemích, kde otevírá služebnictvo, host služebnictvu ruku nepodává, pokud mu nepřeje třeba k narozeninámSml58. V naší zemi je zvykem, že ruku podává starší mladšímu. Vždycky mě zarazí, když ke mě napřáhne ruku muž o generaci mladší. Nechci si nechat vzít právo rozhodovat o tom, komu dovolím dotknout se měSml16

    1. na komentář reaguje kareta — #13
    2. na komentář reaguje kobližka — #21
    superkarma: 0 29.09.2010, 12:12:17
  12. avatar
    [11] OlgaMarie [*]

    Altamora — #10 V popsaném případě si s podáváním ruky nejsem jistá. Sml80

    1. na komentář reaguje Altamora — #12
    superkarma: 0 29.09.2010, 11:36:13
  13. avatar
    [10] Altamora [*]

    Zahrada je nádherná. Interiér není pro mě, nikdy jsem nechtěla bydlet na zámku, ale vypadá elegantně, žádná Ivana TrumpSml59. Těším se na rozhovor s oběma dámami. (Jen na okraj - komorná, nekomorná, ruku podává starší žena mladší ženěSml58)

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #11
    superkarma: 0 29.09.2010, 10:45:56
  14. [9] Bébina [*]

    Zahrada krasna, interier je presne to, co se mi nelibi, to zelene na skrini doufam neni umeleSml6. Ale at si kazdy zije v cem je mu prijemne. Ja mit penez na rozhazovani, investovala bych je misto do lapacu prachu do cestovani.

    superkarma: 0 29.09.2010, 10:38:25
  15. avatar
    [8] vladka006 [*]

    Ty jo, na takové zahradě by mi stačil stan. Ani dům bych nepotřebovala :D.

    superkarma: 0 29.09.2010, 10:14:38
  16. avatar
    [7] kareta [*]

    Má oblíbená Ikea to není, pouštět Sepulturu bych si v tom asi nelajzla, aby se netřásly skleničky ve vitrinách, ale je to hezké. A Bedřiška- hmmmmmmmmmmmmm!!! To musí být bezva mít takovou pomocniciSml67

    superkarma: 0 29.09.2010, 09:52:06
  17. avatar
    [6] bubidani [*]

    nojo, kam se hrabe na lidi co vyhrajou sportku a za rok jsou pod mostem... když je člověk rozumný a peníze mu slouží nikoliv on slouží jim, je to fajn, o spoustě bohatých lidí nemáme ani páru protože si cení svého soukromí a stačí jim k životu málo

    superkarma: 0 29.09.2010, 08:15:20
  18. avatar
    [5] Dudlajlama [*]

    Ach, ta zahrada je uzasna, srdce mi krvaciSml67

    superkarma: 0 29.09.2010, 07:36:42
  19. [4] Anai [*]

    Eva_Fl — #2 JO, souhlas, Evi! Čím jsem starší, tím mě nějak ta česká mentalita víc s......., že to tak musím napsat - někdy se až za to stydím, že jsem takový "odrodilec" . Jinak článek nááááádhera, přímo napínavé....a přitom jak prosté... takhle to prostě umíš napsat jen Ty, Míšo! Sml59 Už se strašně těším na pokračování .... hlavně si budu lámat hlavu nad nickem paní Evy. Jinak moje kolegyně z Divadla Kámen, než se rozvedla, žila podobně, když se dobrovolně rozhodla pro "normální" život, říkala mi, jak obtížné je pro ni naučit se tak nějak normálně uklízet Sml30(vaří její nový partner)....

    superkarma: 0 29.09.2010, 07:36:03
  20. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    Ta zahrada u baráku, to je pohádka!Sml59

    superkarma: 0 29.09.2010, 05:53:24
  21. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    sokolovska — #1 to fakt muze napadnout jen Cesku. Sml31

    1. na komentář reaguje Anai — #4
    superkarma: 0 29.09.2010, 03:39:22
  22. [1] sokolovska [*]

    Tohle je návod, jak dotyčnou vykrást? Indicií je tady více než dost.....Sml58

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #2
    superkarma: 0 29.09.2010, 00:21:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme