Byla to velká studentská láska. Po škole se Bára s Honzou vzali, postavili úžasný dům, měli krásné dcery. Do jejich idylického života ale vstoupila jiná žena. Honza se zbláznil, spálil všechny mosty a odešel za hlasem svého srdce.

milenka

Báru to úplně sebralo. Dlouho se nemohla s rozchodem  smířit a kladla si otázku, co udělala špatně. „Nic, jsi báječná holka, skvělá matka, ale asi jsme se vzali moc brzy,“ zněla Honzova odpověď.  Volně přeloženo, jsi hodná, ale nudná, a já jsem si ještě nic neužil.

Rozvod proběhl poměrně hladce. Nechal jí dům, dcery v péči a slušné alimenty. Dohodli se na tom, že děti bude Honza vídat tak často, jak bude chtít. Jsou na tátu hodně fixované a jeho odchod byl pro ně ranou z čistého nebe. Své rozpory se snažili před nimi ututlat. Žádné hádky, křik ani bouchání dveřmi. Žádné signály, které by nasvědčovaly tomu, že v rodině nebylo něco v pořádku.

Bára se do poslední chvíle snažila udržet rodinu pohromadě. Honzovi by milenku i odpustila, jen aby zůstal s ní a s dcerami. Jenže Honza trval na svém a chtěl si žít jiný život.

Dobře, Báře nezbývalo nic jiného než se s tím smířit. Bolelo to hodně, ale nechtěla, aby rozchodem trpěly děti víc, než je nutné. Snažila se jim vysvětlit, že i když tatínek odešel, má je stále rád a jsou jeho milované holčičky. A i když měla na Honzovu novou partnerku vztek, neřekla o ní jediné křivé slůvko. Ať si udělají vlastní názor.

A nová Honzova žena, která nemůže mít vlastní děti, se opravdu snaží, aby se jim zalíbila! Kupuje jim drahé dárky v podobě značkového oblečení, kosmetiky a podobných věcí, které jsou pro Báru cenově nedostupné, a vtírá se do jejich přízně, jak jen může. Zařídila jim báječný holčičí pokojíček, aby se u ní holčičky cítily co nejlépe. Malým slečnám, kterým je teď osm a dvanáct let, se to samozřemě líbí a nadšeně o tom Báře doma vyprávějí.

Bára to dcerám přeje, protože sama si takový luxus dovolit nemůže, ale zároveň v ní hlodá červíček, že je to ze strany Honzovy ženy podpásovka. Je jí jasné, že ho časem bude přemlouvat, aby chtěl dcery do vlastní péče.

Kdyby se hodně snažil, možná by se mu to i povedlo. Toho se Bára bojí nejvíc. Proti Honzovi je v nevýhodě. Nemá tak dobře placenou práci a je sama.

Děti jsou pro ni všechno, a kdyby ji připravil ještě o ně, asi by se úplně zhroutila. Ale co dělat?

Jak má soupeřit s Honzou a jeho milenkou o jejich přízeň?

Reklama