Teprve nyní se historici odvažují sdělit některá data o jejím životě.

Ines byla dcerou francouzsko-skotského hereckého páru.
Po předčasné smrti otce vyrůstala v jedné z nejbohatších buržoazních rodin v Rusku.
U textilního magnáta Evžena Armanda byla její babička učitelkou.

Provdala se  za jeho nejstaršího syna Alexandra, měla s ním 4 děti, k dispozici celou řadu služebných … strašně se nudila.
Sedm let po svatbě utekla do Itálie s manželových bratrem, který byl o celých 11 mladší než ona. Domů se vrátila porodit a odcestovala sama do Stockholmu, kde se začala zajímat o feminismus.

V revoluci 1905 se přidala na stranu vzbouřených petrohradských dělníků, byla za to deportována na Sibiř, odtud odjela do exilu do Paříže, kde se 1910 seznámila s Leninem. Leninově ženě bylo 41, byla  poznamenaná vleklou chorobou, šedá, nudná. 
Ines bylo 35 let, ale vypadala o 10 mladší. Čtyřicetiletý Lenin byl okouzlen, procházeli se po bulvárech, hodiny trávili v kavárnách … stali  se milenci.
Začátkem 1911 založil  Lenin v Longjumeau u Paříže školu pro tajné agenty a Ines tam přednášela  politickou ekonomii.

Lenin dokázal  hodiny plamenně mluvit, ale v soukromí byl chladný, maloměšťácký a konzervativní. Proto zůstával s Krupskou, která mu několikrát nabízela  rozvod, a Ines si nechal jako milenku. Využíval  ji však jako poslíčka, jako překladatelku svých textů do angličtiny a francouzštiny. Byla jeho múzou, věrným přítelem, nemohl  bez ní být.
Chtěl  ji  mít nablízku,  v Rusku dostala  jeden z 200  prvních telefonních přístrojů, bydlela několik kroků od Kremlu … a i ve smrti jsou téměř vedle sebe – on v Mauzoleu, ona u kremelské zdi.

Reklama