Bulvár

Milada: Dneska jsou děti málo bité, proto jsou rozjívené a drzé

Čtenářka, která se podepsala jako Milada, nám ve svém příspěvku líčí svoje dětství a také razí teorii, škoda každé rány, která padne vedle. Je fakt, že v některých případech by těch ran bylo opravdu zapotřebí.

Jsem z rodiny, kdy jsme byli tři sourozenci a měli jsme přísného tátu. Museli jsme dodržovat řadu věcí, jako mytí nádobí, chození s košem, luxování, venčení psa. Prostě takové ty normální domácí práce. Máma měla dvě zaměstnání, byla ráda, když jsme jí doma s prací pomohli. Nebrala to tak, že jí pomáháme, ale že je to normální. Že to děti dělají. Když se nám nechtělo nebo dokonce někdo z nás odmlouval, hned zasáhl táta. Byl přísný, museli jsme ho poslouchat. Když někdo z nás zlobil, často táta po jednoduché domluvě, která nezabrala, vytáhl vařečku a nandal nám pár na zadek. A hned byl klid, věděli jsme, za co jsme dostali.

Snažím se stejným způsobem vychovat své děti. Když už zlobí nebo se vztekají nebo si něco umíněně vynucují a domluva nepomáhá, dostanou pár na zadnici. A funguje to. Mám celkem slušně vychované dvě děti ve věku 12 a 10, nejsou rozjívené a nikdy nebyly. Podle mě je v některých případech škoda rány, co padne vedle. A když vidím některé jejich spolužáky nebo děti svých známých, myslím, že by pár přes zadek potřebovali. Nedávno jsem jela v tramvaji a paní se dohadovala s asi šestiletým klukem. Končilo to slovy že mu dá facku, pokud k ní bude takhle drzej. A on jí suše odpověděl – stejně mi jí nedáš. Tak to se ve mně vařila krev. Fuj, já bych mu jí lupla, to by se divil.

Milada

Pozn. red. Text nebyl redakčně upraven

_______________

A měla jste mu ji lupnout... :) Ne, vážně, o tom to právě je, ten kluk už dopředu věděl, že ji nedostane, a příště zajde ještě dál.

Děkuji za Váš příspěvek a co se týká výchovy dětí, myslím, že na to jdete dobře.

Saša

Téma dnešního dne 11. srpna 2011 zní: Známe hranice při výchově našich dětí?

s podtitulem: Dokážeme být soudní?

  • Kam až jsme ochotni zajít v požadavcích svých dětí?
  • Kde je hranice toho, co bychom svým dětem dali či nedali?
  • V čem bychom jim vyhověli, nebo nikdy nevyhověli?
  • Jak dlouho jsme ochotni je podporovat?
  • A čím? Penězi?
  • Umíme říct STOP?
  • Přijímají vše, co jim dáme za samozřejmost? (včetně plateb za různé zájmové kroužky)
  • Umí naše děti poděkovat?
  • Styděly se za vás někdy vaše děti?
  • A vy za ně?

Nebudu se už dále „hrát“ na psychologa a pokládat v bodech otázky. Vy mi určitě rozumíte a doufám, že i napíšete. O svých starostech i radostech, o tom, kam až jste ochotny při výchově a požadavcích svých dětí zajít.

Pokud se bude chtít některá maminka vyzpovídat, ale nebude chtít být jmenována, toto přání respektuji a příspěvek zveřejníme anonymně.

Pište prosím na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Za jeden vybraný příspěvek tentokrát odměním maminku i děti.

Děti dostanou dětskou hru Roztoč to na 30 a pro zdraví Marťánky. Maminka dostane kosmetiku Ryor.

darekkk

   
11.08.2011 - Blog redakce - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [14] Alenka0010 [*]

    Já pro tělesné tresty moc nejsem, sama jsem byla řezaná jako žito a to mě ve vztahu k rodičům jenom více zatvrdilo a trvá to dodnes, kdy mám sama dospělé děti. Nemluvím tím samozřejmě o občasném plácnutí po zadku malého dítěte, když neposlechne. Myslím si, že základem výchovy je důslednost, důslednost a ještě jednou důslednost. Ovšem sama musím přiznat, že když občas vidím chování některých dětí například v MHD, mám chuť je proplesknout a nutno dodat, že někdy by to potřebovali i jejich rodiče. A můj 10ti letý syn to často cítí úplně stejně Sml30.

    superkarma: 0 12.08.2011, 07:37:06
  2. avatar
    [13] evelyn [*]

    Jo predtim predchazelo domlouvani a snazila jsem se byt demokraticky rodic, asi si to spatne vysvetlily jako mou slabostSml80

    superkarma: 0 11.08.2011, 19:54:52
  3. avatar
    [12] evelyn [*]

    Ja teda dala obou dceram poradny narez v puberte a vubec nemam pocit, ze jsem to prehnala, busila jsem do nich huste, ani tchan a ex se neodvazili zasahnou, kdyz me videli v raziSml32

    superkarma: 0 11.08.2011, 19:53:17
  4. [11] indira1 [*]

    Jo a co se týká výprasků-mě ani sestru tatínek skoro vůbec fyzicky netrestal.

    Ale zato uměl trestat psychicky a to pořádně.

    Když se sváma nebaví člověk který jinak dělá vtípky a na 100% se vám věnuje ,když odpovídá jen na otázky týkající se školy a pod. tek je to děs .

    A on to vydržel i týden.

    To jsem si říkala , že bych držela i pár facek.

    Raději výprask než psychický trest.

    V dospělosti jsem ale musela uznat ,že to mělo velký výchovný vliv a obdivovala ho.

    To já při výchově syna zklamala a občas mě nervy povolily a já synovi výprask dala .Je to už hodně dlouho,ale stalo se.

    Ted ,postupem času toho lituji, už se to nedá vrátit a on to ví,.

    Ale v tu chvilku jsem se neovládla a pak obdivovala svého tatínka.

    superkarma: 0 11.08.2011, 19:05:01
  5. [10] indira1 [*]

    Sml30jÁ BYCH TĚ CHTĚLA VIDĚT JAK DÁVÁŠ ,,NA ZADNICI ,,MÉMU SYNOVI.Sml52 

    Je mu 15 let a už dobrý 2 roky je o hlavu vyšší jak já.To by byla podívaná. Já bych se spíše bála ,aby jsi si neublížila samaSml58

    superkarma: 0 11.08.2011, 18:57:26
  6. avatar
    [9] bonda [*]

    Akorát jste měla štěstí na děti a jejich povahu. Vaší výchovou to moc nebylo, že nebyly rozjívené. Mít jinou povahu, mohly se vám tím bitím akorát zaprčit a pak dělat naschvály a neporadila byste si s nimi

    superkarma: 0 11.08.2011, 18:14:18
  7. avatar
    [8] Altamora [*]

    Nebudu předstírat, že jsem nikdy dítě neplácla, dceru naposledy ve dvou letech, syna ve třech. A moc jsem se na sebe zlobila, že jsem se tak vytočila. Pak už jsem se snažila, abych se ovládla. Přesto s nimi nebyly žádné problémy, ani v pubertě. Nemyslím si, že je třeba při výchově používat fyzické násilí, v podstatě jde o selhání vychovatele. Jediné, co funguje, je důslednost.

    superkarma: 1 11.08.2011, 16:55:56
  8. avatar
    [7] mineralka7 [*]

    cilani — #5 Moje řeč!!! Po dobrém se mnou nebylo nic. Sml32

    Co si pamatuju, jenom jednou jsem dostala výprask "neprávem", táta tenkrát běsnil a ani se mu nedivím - najít v obýváku nad gaučem obraz jihočeské krajiny s rybníky, který si s mámou koupili na svatební cestě, "vylepšený" skoro po celé dílce o něco, co mělo asi připomínat parník, taky bych viděla rudě.

    Moje sestřička se rozhodla našim dokázat, že nejen já mám výtvarný talent - no a protože ji rodiče nikdy dobrovolně s vodovkami neviděli, automaticky byla vina na mě. Sml30 A moje "tatínku, já jsem nic neudělala" muselo tátovi v tu chvíli znít stejně, jako mávání býkovi před očima červeným hadrem. Tehdy o mě přerazil takovou tu velkou vařečku na vyváření prádla. Ségra se k tomu přiznala až po letech a táta se mi pak dodatečně omlouval, ale nemusel, já se ani moc nezlobila - byla to moje sestřička, nějakou tu ránu za ní bych schytala klidně zas. A aspoň máme po letech na co vzpomínat! Sml52 Jooo, to bylo tenkrát, když Lenka zkoušela malovat obrazy...

    superkarma: 0 11.08.2011, 15:06:28
  9. avatar
    [6] ToraToraTora [*]

    Klára Křížová — #3 To je právě potíž onoho kultu, protože dítě je stavěno na piedestal,kam nikdo nedosáhne a pokud se něco zmrcne, je to chyba výživy, výchovy, okolí, společnosti. A přitom by kolikrát stačilo včas plácnout přes ruku. ve školce nám visí takové destero a jedním z bodů je: Dejte dětem hranice. děti milují hranice, pokud je nemají, jsou nejisté a snaží se je za každou cenu najít...zlobí

    superkarma: 0 11.08.2011, 15:00:57
  10. [5] cilani [*]

    JanaVi — #1 každé děcko nezačne poslouchat na základě vymluvené díry do hlavy. Na bráchu vařecha neplatila, tam se muselo jinak, ale na mě a ségru stačil mírný výprask a byly jsme jak hodinky. Zato kdyby nám někdo domlouval, tak jsme mu vše odkývaly, ale na konci jsme vlastně ani pořádně nevěděly, co to mlel.

    1. na komentář reaguje mineralka7 — #7
    superkarma: 0 11.08.2011, 14:30:02
  11. avatar
    [4] enka1 [*]

    ToraToraTora — #2 Sml22není co dodat

    superkarma: 0 11.08.2011, 14:29:39
  12. [3] Klára Křížová [*]

    ToraToraTora — #2 Myslím, že i v tom kultu by mely být nějaké hranice, kam by děti svými vzteky a umíněností neměly zajít. To si pak akorát pleteme my rodiče, sami na sebe bič ... bo v 15 už dát dítěti mantinely moc nejde.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #6
    superkarma: 0 11.08.2011, 14:27:07
  13. avatar
    [2] ToraToraTora [*]

    Náhodou si cením, že se Milada nebojí v době pěstování kultu dítěte přijít s tímto názorem veřejně bez ohledu na zkušenosti ostatních nebo názor společnosti.

    Občas na zadek dostanou,tedy dostaly v době, kdy s nimi řeč moc nebyla. Dnes jsou větší a pokud je něco špatně uchylujeme se k vysvětlení, vynadání nebo třeba zákazu a facek není třeba. Museli jsme k tomu dorůst všichni.

    1. na komentář reaguje Klára Křížová — #3
    2. na komentář reaguje enka1 — #4
    superkarma: 0 11.08.2011, 13:47:58
  14. avatar
    [1] JanaVi [*]

    Nikdy jsem naše děti neuhodila, a přesto jsou slušně vychované, hodné, doma pomáhají, nikdo je k tomu nemusí nutit. Ani v rodinách jejich kamarádů, jejichž rodiče často dobře znám, nebývaly děti nikdy trestány. V tom to asi není. Sml23 

    1. na komentář reaguje cilani — #5
    superkarma: 0 11.08.2011, 13:44:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme