Před pěti lety jsme s přítelem vyrazili, jen tak s batohem na zádech, na východní Slovensko, přešli jsme hranice do Polska a dovču trávili přecházením polonin v Bieszczadském národním parku. Bylo velmi teplé léto. Při cestě směrem k ČR jsme se zastavili v Dukelském průsmyku (to by bylo na samostatný článek :o) a pak z nějaké vesničky jeli autobusem do Svidníku. A tenkrát moje láska pronesla památnou větu. Naklonil se ke mě a decentně mi sdělil: „Miláčku, strašně smrdíš“. Hmmmm, no co se dalo dělat, že. Nebyla jsem sama, on smrděl taky. Takže jsem posléze skočili do prvního potoka a pořádně se vydrhli.

paviocko


Milé paviočko, když jste si smrděli pěkně do noty, dalo se to asi snést. Pravda, ti lidé v autobusu to asi nemuseli chápat, ale když jste pak zapadli do toho potoka, určitě vám bylo v očích vyšší instance odpuštěno. A propós... Od sprchy už je to pěkná chvíle, budu ji muset opakovat, už zrovna nevoním. Mám to opravdu stylové.

Reklama