Čtenářka Heligona vzala jeden typický den a popsala všechny lichotky,které za den slyší. A není jich málo.

Můj běžný den je od začátku až do konce plný lichotek.
Hned po probuzení se mě můj drahý ještě s polozalepenýma očima ptá: „Která ty jsi?“
Když se dám trochu do pořádku a před odchodem se ještě naposled otočím před zrcadlem, ocení mou snahu slovy: „To je postavička, jako ze žurnálu!“
S novu nabytým sebevědomím se nesu městem. Pan Metrák (ten, co rozdává deník Metro), mě už zdáli zdraví. Hlásí, jak mi to dnes sluší a že tentokrát je k novinám i dárek, ať si jej užiji. Z novin vybalím zeštíhlující krém.
V MHD se na mě hned vrhá revizor. Je moc milý, podrží mi knížku, noviny i tašku, v několika zatáčkách chytí i mě a když konečně najdu šalinkartu, poděkuje za ukázání i krásný úsměv. Rostu sama sobě před očima.
V práci máme jednoho úžasného starosvětského gentlemana, vždycky něco najde. Ty punčocháče mi dělají krásné nohy, v tom tričku zářím jak rozkvetlá louka, hned by si na mě lehl...
V mojí rodině nezůstávají pozadu, matka mě při návštěvách vítá větami jako: „Ty teda vypadáš.“ případně: „Co to máš zase na sobě?“
Mnohdy mě však pochválí i úplně cizí lidé. „Šuší, pány, šuší.“ - to snad ani nemusím vysvětlovat. Jen tu paní si mohl nechat.
„Slečno, vy jste tak pěkně sladěná.“ „Ó, děkuji.“ Proč všem hned říkat, že v šatníku mám jen jednu barvu v různých odstínech, takže ladění jde tak nějak samo.
Ve cvičení celou hodinu poslouchám, jak jsem dobrá, jak mi všechno jde a kolik toho ještě zvládnu. Co na tom, že poslední půl hodiny se sotva ploužím, motá se mi hlava, teče mi z nosu, jsem rudá jak rak a funím jako lokomotiva. Motivace musí být a vlastní výkonnost vždycky potěší.
Dobře naladěná přijdu domů. Znáte tu scénu z Homolkových, kdy Ludánek tleská a Heduš se do rytmu svléká? Občas si takhle zašpásujem. Nakrucuji se jak žížala, létá už i spodní prádlo... „Tak já padám!“ Grrrrr (Znáte přece ten pitomý vtip - Co říká jeden prs druhému, když žena rozepne podprsenku?)
Ještě před usnutím by to něco chtělo. „Miláčku, řekni mi něco pěkného.“ „ Tak jo, dobrou noc.“
Heligona.
Text nebyl redakčně upraven


Děkuji Heligono za úsměvné čtení. Čte se to dobře jako staré povídky od Šimka a Grossmanna. Talent, ten se prostě pozná!

A jak to máte s lichotkami vy ostatní?

  • Vzpomínáte na nějakou?
  • Jste ráda polichocena?
  • Nebo se lichotek bojíte?

Můžete to sdělit mně a našim čtenářkám v rámci dnešního tématu dne.

Pošlete mi své příběhy a vzpomínky na redakční mail:

redakce@zena-in.cz

a získejte poukázku do zlatnictví ve vašem městě za 1 000,-

Tou odměním tu z vás, která mne nejvíce zaujme, pobaví, rozesmutní, či rozesměje. Prostě zaujme.

Reklama