Bulvár

Mikulášský pád

Den ubíhal jako voda a já se nemohla dočkat až se zešeří. Mikulášskou punčochu jsem měla nachystanou. Nervózně jsem chodila kolem domu a přemýšlela, jak to s nadílkou udělám. Když jsem šla snad popáté kolem dřevníku, zrak mi utkvěl na žebři. Byl dost dlouhý. Děda s manželem ho párkrát měli opřený o dům. Vždycky ho vytahovali oba. Byl těžký. Snad sám Satan mi vnukl myšlenku, od které jsem se nemohla odpoutat. Šla jsem k domu ze západní strany. Tady bylo v prvním patře okno od dětského pokojíku a pod ním v přízemí okno od koupelny manželových rodičů. Vedle něho další okno, které osvětlovalo halu. A jak to udělám s Mikulášem bylo jasné jako facka.

Konečně se zešeřilo, dcerka se těšila. Opět jsem jí lhala, že jdu ven za Mikulášem a pozvat ho k nám. Děda asi něco tušil. Byla jsem na dvoře a slyšela jsem, jak tchyně zvoní malým zvonečkem. To bylo znamení pro dcerku, že Mikuláš u nich už naděloval. Malá scházela po schodech a pro mne začínalo rozlousknutí tvrdého oříšku v podobě žebříku. Včerejší medicína mi ještě kolovala v žilách a já bez problémů žebřík sundala, přinesla pod okna a vztyčila a opřela o zeď. Nadřela jsem se, ale zvítězila. Spodek žebříku jsem zaklínila, zkusila, jak drží. Byl trošku do vrtule, ale snad vydrží stojící polohu.

Vánoční detektivka - indicie: 1964

Honem jsem se šla převléci za Mikuláše. Pak jsem se pod žebříkem pomodlila: „Pane Bože, stůj při mne. Nedej, aby mi žebřík sjel doleva nebo doprava nebo abych se s ním vyvrátila dozadu. Děkuji, amen.“ Vzala jsem punčochu a opatrně lezla vzhůru. To už dcerka odcházela od prarodičů obdarována Mikulášem. Doprovázel ji děda i otec. Když jsem byla nahoře na žebříku, oddychla jsem si. Punčochu jsem položila na venkovní parapet a škvírou špatně zataženým závěsem jsem se dívala do pokojíku. Malá si rozložila nadílku, děda se pyšnil, jak je malá spokojena a její otec se díval jako sup, jestli zbude něco i pro něho.

Chvíli jsem je nechala, pak dřevěným klínem zaklepala na okenní rám. Chlapi ztuhli, malá řvala: „Mikuláš, Mikuláš!“ a utíkala k oknu. Odhrnula závěsy a celá šťastná se dívala na Mikuláše, jak se na ni usmívá a kyne jí rukou. Chlapi vyjeveně hleděli, kde se tam vzal Mikuláš. Malé jsem ukázala na punčochu. Byla šťastná a mateřské srdce plesalo, ale jen dočasně.

Součástí masky byly také zuby. Byl to vlastně takový plát.
Děda pochopil, že malé ukazuji na nadílku a že má otevřít okno. To, co se dělo poté, byl zlomek vteřiny. Oba jsem zapomněli, že okno od pokojíku se otvírá vyklopením na vodorovných čepech. Když děda otevřel, okno zavadilo o punčochu. Já, ve snaze ji zachytit, jsem se pohnula na žebříku. Protože byl do vrtule a fungovala modlitba, zaklínění žebříku povolilo a ten i se mnou sjížděl po břizolitové omítce dolů. Jako správný Skot jsem držela Mikulášskou punčochu, a protože jsem v hubě měla Mukulášské zuby, neodvažovala jsem se hlesnout, abych je nespolkla a nedej Bože se udusila. Jak ten žebř jel po zdi, narazil na venkovní parapet přízemního okna.

V tuto kritickou chvíli byla tchyně právě v koupelně. Zvuk sjížděného žebříku a rána na parapet způsobily její řev a povolení obou svěračů. Duchapřítomně jsem odhodila punčochu, popadla žebřík a zdrhala jsem za dřevník. Měla jsem svým způsobem čas, protože oba chlapi šli nejdříve za tchyní a pak ven na dvůr. Tam malá našla svou nadílku a spokojena bez pátrání po zmizelém Mikulášovi šla domů.

Posléze přišel za mnou děda, pomohl mi zbavit se masky. „Věro, to bylo perfektní, až na menší nedostatek. Tys měla stoupat nahoru nebo se vzdalovat, a ne sjet dolů“ „Dědo, levitovat ještě neumím. Když se nadechnu, bolí mne mezi lopatkami.“

Když jsem se objevila doma, dcerka radostí skákala, že jsem našla Mikuláše a on se na ni díval oknem a mával. Bolesti při dýchání mi dělaly starosti. Děda nakonec usoudil, že mne zaveze do nemocnice. Dcerka se připojila jako doprovod i s medvědem od Mikuláše. V nemocnici jsem šla na chirurgii, její součástí byl rentgen. Sestřička šla za lékařem, ten napsal lístek a pak zbývalo zrentgenování hrudi a čekání na vyvolání snímku. S ním jsem šla zpět k lékaři. Děda s vnučkou čekali na chodbě.

Lékař si snímek prohlédl. Zatím jsem se svlékla do půl těla a on mi hmatem vyšetřoval záda. Musela jsem se nahrbit a pak zase narovnat.Pak jsem se oblékla a zůstala sedět na otočné stoličce. Pan doktor mi nad hlavou šmátral, pak prsty prohmatával horní partii lebky. Něco mi tu nesedělo. Sestřička pomalu začínala dávat najevo, že se lékař pomátl. Ale... :-)
„Tak Věrunko, nejsem pitomec, ale lékař už s dvojí atestací v oboru chirurgie. Žebra máte v pořádku, a to jak jsem vám kroužil s rukama nad hlavou, jsem se ujistil, že nemáte žádnou svatozář! Mezi lopatkami, kde cítíte bolest, se neklubou žádná andělská křídla, ale na lebce máte dva hrbolky. To budou čertičí růžky! Pamatujete si, co jsem vám sliboval, když jste tu jako študačka byla na brigádě a uklízela!?“ Teprve teď jsem poznala tehdy mladého a začínajícího lékaře, kterému jsme dělaly naschvály. „Pane doktore, ale každému podle zásluhy. Mně čertičí růžky a vám čertí chacha.“ „Vy jste se vůbec nezměnila. Kdo jsou ti dva, co přišli s vámi?“ „Děda a dcerka.“ „Jéžišmárja, snad nebude po vás.“

Pozval je dále, potěšil je, že nemám nic zlomeného, ale jen naražená žebra. Z vedlejší místnosti přinesl dvě krabice bonboniér a dal je malé. Dcerka mu na oplátku pověděla, že byl za ní Mikuláš a že byl za oknem v prvním patře. „Takže ne uklouznutí na chodníku, ale sjezd se žebříkem!?“ Došlo mu, co jsem prováděla.

Co dodat více? Děda byl báječný chlap. Další den klempíř vyměnil jejich venkovní parapet. Jen dvě souvislé kolmé hluboké rýhy byly pro každého záhadou. Před třemi lety jsem nechali zateplit dům a tajemství tak ponechali skryté pro další generace, až budou polystyrén dávat pryč.

arjev

Za příběh s vánoční tématikou autorce připisujeme 1000 bodů do Velké vánoční soutěže

   
29.11.2007 - Společnost - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [46] saruz [*]

    moc pěkné Sml59

    superkarma: 0 23.12.2012, 12:58:41
  2. avatar
    [45] medoch1 [*]

    perfektně napsané

    superkarma: 0 30.11.2007, 21:55:11
  3. [44] inka35 [*]

    Konečně jsem se tento den aspon jednou pořádně pobavila.

    superkarma: 0 30.11.2007, 20:08:24
  4. avatar
    [43] arjev [*]

    Šmudlík: tento příběh starý 20 let navazuje na předchozí, zřejmě neuveřejněný.

    superkarma: 0 30.11.2007, 18:01:06
  5. avatar
    [42] Šmudlík [*]

    Čteme si to s kolegyní v práci a válíme se tu smíchy!!! Tečou nám opravdové slzy, krásně napsané!

    superkarma: 0 30.11.2007, 13:40:21
  6. avatar
    [40] Zuzana258 [*]

    hezké

    superkarma: 0 30.11.2007, 10:43:14
  7. [39] Reni [*]

    Je to pěkný vánoční příběh. Dobře napsaný. Obdivuji takové lidi.

    superkarma: 0 29.11.2007, 23:38:09
  8. [38] bedanek [*]

    MOc hezké.

    superkarma: 0 29.11.2007, 22:40:57
  9. [37] verkas [*]

    dobrý

    superkarma: 0 29.11.2007, 22:35:35
  10. avatar
    [36] ZP [*]

    to je krásny příběh co by jeden pro ty děti neudělal

    superkarma: 0 29.11.2007, 21:01:17
  11. avatar
    [34] arjev [*]

    Děkuji za přízeň čtenářek a vám z redakce za bodíky. Moc mně bodnou,na psaní se nevybodnu a dál mě nic nenapadá.

    superkarma: 0 29.11.2007, 19:34:32
  12. avatar
    [33] arjev [*]

    gerda: díky

    superkarma: 0 29.11.2007, 19:30:02
  13. [32] kominíček [*]

    moc pěkné

    superkarma: 0 29.11.2007, 18:40:44

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [31] MEK [*]

    moc pěkné

    superkarma: 0 29.11.2007, 17:01:43
  2. avatar
    [30] alušenka [*]

    co by mamina neudělala pro své dítko, super napsané, zábavné

    superkarma: 0 29.11.2007, 16:54:48
  3. [29] inka35 [*]

    perfektní

    superkarma: 0 29.11.2007, 16:53:02
  4. avatar
    [28] aiša [*]

    i když to musel být hrozný pád musela jsem se tu

    superkarma: 0 29.11.2007, 16:43:21
  5. avatar
    [27] vlcice [*]

    Moc pěkné.

    superkarma: 0 29.11.2007, 15:47:31
  6. avatar
    [26] Vera.Macík [*]

    Jsi šikulka, umíš si vymýšlet blbosti a pěkně o nich i psát.

    superkarma: 0 29.11.2007, 15:26:38
  7. avatar
    [25] Aloren [*]

    Dobrý...originální...

    superkarma: 0 29.11.2007, 15:16:54
  8. [24] hajt [*]

    pěkný příběh

    superkarma: 0 29.11.2007, 15:10:57
  9. avatar
    [23] grapa [*]

    Chudinka Mikuláš

    superkarma: 0 29.11.2007, 15:09:24
  10. avatar
    [22] Pegas1632 [*]

    heheheh krasny

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:58:48
  11. avatar
    [21] Lenika [*]

    menhet: Komu co brání to zase zavést? Já mít fajn sousedy nebo partičku, tak jdu do toho

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:54:13
  12. avatar
    [20] dadamac [*]

    super

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:50:27
  13. avatar
    [19] paviocko [*]

    Moc pěkné!!! Tak hlavně už žádné úrazy!!!

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:41:59
  14. [17] žanýsek [*]

    gerda: souhlasím

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:30:57
  15. avatar
    [16] gerda [*]

    to nemá chybu!

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:21:55
  16. avatar
    [15] xjannickax [*]

    super příběh

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:15:57
  17. avatar
    [14] Věrulinka [*]

    hezký

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:13:45
  18. avatar
    [13] Lenika [*]


    Mě by taková krásná blbina napadla taky

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:12:16
  19. avatar
    [12] *daisy* [*]

    Jee, takovy Mikulas by se mi libil, ja si jen pamatuju, ze toho naseho (byl u nas snad jen dvakrat?) jsme se se segrou baly... (zpetne hodnoceno chapu, proc maminka hudrala na ozraly )...

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:06:39
  20. [11] kaataa [*]

    Moc dlouhy

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:04:51
  21. avatar
    [10] Wanda [*]

    Tak taková parádní mikulášská nadílka by mohla být i u nás ař na ten pád se žebříkem.

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:02:45
  22. [9] menhet [*]

    Já si pamatuju na naše Mikuláše, táta je policista a v té době pracovalo na nehodovce hodně skoro stejně starých chlapů, všichni měli děti, v rozpětí nějakých 5-ti let, takže se dělal Mikuláš.
    Odpoledne se pouštěli pohádky, jedlo se, v podvečer přišel Mikuláš, děti za písničku a básničku podaroval. No a když jsme se dosytosti najedli, nakoukali a nahráli, rodiče nás uložili.
    Až teď někdy, s odstupem času, jsem se dozvěděla, že pro ně večer nekončil. Sedli si nad lahvinky vína nebo soudek piva a jeli až skoro do rána. Nic takového se už dneska nepořádá a je to škoda. Jak pro děti, tak i pro rodiče :)

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:01:31
  23. [8] tetička25 [*]

    já pláču smíchy, ale chudák natlučený Mikuláš

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:01:15
  24. avatar
    [7] jochova [*]

    moc hezký...
    a hlavně, že byla dcerka spokojená

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:00:28
  25. avatar
    [6] reditelka [*]

    Oběti musíme přinášet!!!

    superkarma: 0 29.11.2007, 13:59:08
  26. [5] menhet [*]

    Hehe, takový věci vyvádět kvůli Mikulášovi :)

    superkarma: 0 29.11.2007, 13:58:54
  27. [4] standa1 [*]

    Co všechno pro děti neděláme!!!

    superkarma: 0 29.11.2007, 13:57:37
  28. [3] kiki 1 [*]

    moc děkuji za článek, opravdu jsem se od srdce zasmála, hlavně že to dobře dopadlo

    superkarma: 0 29.11.2007, 13:57:10
  29. avatar
    [2] kominice [*]

    Bezva

    superkarma: 0 29.11.2007, 13:55:59
  30. [1] adjahcorp [*]

    tak tohle je parádní,aspoň,že to nebylo nic vážný,ale jako dítěti by se mi tohle taky líbilo

    superkarma: 0 29.11.2007, 13:54:21

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme