Zda trestat děti „černou“ mikulášskou nadílkou, či nikoli, to je dilema, které snad většina z rodičů neřeší. Přesto se najdou tací, kteří pro svá dítka takové překvapení zchystají. Přečtěte si příběh, který se opravdu stal...

mikulas

„Nezlob, nebo to řeknu Mikuláši a on ti nepřinese žádné dobroty!“ Oblíbená věta rodičů, když se v kalendáři blíží datum 5. 12. Je správné trestat děti prostřednictvím dárků? Přečtěte si příběh kamarádky Katky, která dostala od Mikuláše jen uhlí a měla tím úplně zkažené Vánoce.

Katčin příběh

Ten rok pro mě vůbec nebyl jednoduchý. Bylo mi osm a naši se zrovna rozváděli. Tehdy jsem pořádně nechápala, co se děje, neuměla jsem se smířit s tátovým odchodem a stěhováním do prťavého bytu. Strašně jsem se na rodiče vztekala, že mi to dělají, že se nejprve pořád hádali a teď je tolik změn, a neuměla jsem jim to dát ten hněv a zmatení dát najevo jinak než zlobením.

Byla jsem nepozorná ve škole, vyrušovala jsem, vyváděla jsem spousty hloupostí, jen abych na sebe upoutala pozornost. V dětské naivitě jsem si myslela, že to mé rodiče třeba dá zase dohromady (opak byl pochopitelně pravdou). Máma mi pořád vyhrožovala, že mi Mikuláš nic nepřinese, ale já na to nedokázala myslet. Byla jsem moc bolavá. Když pak nadešla ta „velká chvíle“ a my se sestrou jsme byly slavnostně vpuštěny do obýváku, kam za okno vždy naděloval Mikuláš (nikdy nám nebylo divné, jak se dostane do 10. patra paneláku), zatímco na sestru tam čekala čokoládová kolekce, v pytlíčku s mým jménem byly jen brambory a uhlí. Nejprve jsem vůbec nechápala, a když mi mamka vysvětlila, že je to proto, že jsem zlobila, propukla jsem v nezadržitelný pláč. TAKOVÁ ZRADA! Pochopitelně jsem už v nadpřirozené bytosti nevěřila a věděla tedy, že za vším stojí máma, jenže jsem nechápala, jak mi to mohla udělat! Já jen chtěla, aby se táta vrátil domů! Nešlo mi tehdy o čokoládu, ale o princip. Opravdu jsem to vnímala jako něco bytostně nefér.

Utekla jsem tehdy v slzách do pokoje a nebyla jsem k utišení. S mámou jsem nemluvila dva týdny vůbec a potom, na naléhání babičky, jen v útržkovitých větách.

Štědrý den byl pro mě jednou velkou falší, od stromečku s dárky jsem demonstrativně odešla.

Dlouho to trvalo, než jsme si s mámou k sobě našly cestu...

Dneska už mám svoje děti, které pomalu dorůstají do věku, kdy začnou chápat význam mikulášské nadílky, a já vím, že i kdyby jakkoli zlobily, nebudu je trestat odepřením dárků.

Katka

Co si o problému myslí klinická psycholožka Zdeňka Sládečková?

Myslím, že je to správné, je to součást tradic, a pokud se v punčošce nenajde jen to, ale nějaké pozornosti, nebude to mít na dítě žádný traumatizující vliv. Je to jen takový zdvižený prst, který říká, že jsme sice úžasné lidské bytosti, ale stále je co zlepšovat. Neměli bychom na sobě přestat pracovat.

Reklama