Reklama



Venku byla tma, mrzlo a sem tam poletovaly vločky sněhu. Byl pátý prosinec. Děti stály u okna a tiskly nosíky na studené sklo.
Když zařinčely u dveří řetězy a ozvalo se brumlání čertů, ti menší začali ronit krokodýlí slzy a starší hrdinně tvrdili, že se nebojí.

První vrazili do dveří čerti, následoval je anděl a nakonec vstoupil majestátně Mikuláš. Nastala mela a řev malých dětí připomínal vraždění neviňátek. Ti starší domachrovali, a ač před tím tvrdili, že jsou to převlečení lidé, v tu chvíli seděli jako zařezaní.
Čtyřletý syn vrostl do koberce a nebylo možné s ním hnout. Nevypravil ze sebe ani slůvko, natož básničku. Nechtěl ani balíček a jenom opakoval jako kolovrátek: „Budu honej, budu honej..."
Dcerka odemlela říkanku, čapla balík sladkostí a držela se mě jako klíště.

A to už přišli na řadu starší kluci. Sestra si postěžovala čertům, co kdo z jejích synků vyváděl a jaké že mají za ten rok hříšky. Kluci při tom výčtu neřestí viditelně zesinali. Přesto první dva odříkali to, co měli připravené, a slíbili, že se polepší.
Zbýval už jen poslední, Kádin. Jeho seznam lumpáren byl nejdelší a čerti si ho evidentně hodlali vychutnat.
Dva drželi pytel a třetí se chopil Kádi s úmyslem do pytle ho nacpat a odnést ho do pekla. V tom do Kádi vjel pud sebezáchovy a nehodlal svoji duši dát nijak lacino. Jak sebou šil, čert povolil sevření a Kádina neudržel. Sjel mu z náruče a rozbil si hlavu o roh kuchyňského stolu.

Nastalo hrobové ticho, které vystřídal řev. Kádin ležel nehnutě na zemi, z hlavy mu crčela krev. Nevydal ze sebe ani hlásku. Jenom tam ležel bílý jako křída.
Život vjel ale do jeho dvou bráchů. Nejstarší se zakousl čertovi do nohy a druhý ho škrábal všude, kam dosáhl. Řval čert, řvali kluci, začal řvát i Mikuláš, protože mu sestra nesoucí Káďu k autu přivřela prsty do dveří. Anděl, který razil cestu civějícím davem k autu, na ledu ztratil balanc a po dopadu se ozvalo nehezké křupnutí. Zlomil si nejenom křídla, ale i ruku v zápěstí.

Sestra nacpala do stařičké škodovky zraněné pohádkové bytosti i s Káďou a vyrazila na pohotovost.
Tam na ně zírali jako na zjevení. Kádin přišel o vlasy a hlavu mu zdobilo plno stehů. Čertovi doktor celkem bolestivě ošetřil pokousání a škrábance, Anděl dostal slušivou sádru na ruku a Mikuláš narkózu, protože zdemolované prsty se musely rovnat operativně.

Další rok jsem musela tyhle bytosti uplácet, aby k nám vůbec přišly. Musela jsem jim slíbit, že k nim nikoho z dětí nepustím. Balíčky jsem od Mikuláše brala a předávala já a čerti se schovávali Mikulášovi za zády.
Od té doby můžu říct, že našich dětí se bojí i čerti.

kominice




Ač je do Mikuláše ještě pár dní, budiž vám výstrahou, jak vše může dopadnout. Děkujeme za příběh a posíláme za něj do VVS 1000 bodů.