Dnes chodí Mikuláš a mně se s ním pojí dva zvláštní příběhy. Jeden hodně smutný je z mého dětství. Druhý hořce komický je z dětství mých dcer.

Když jsem byla malá holka, bydleli jsme na vesnici a na Mikuláše jsem se vždycky těšila. Takřka každoročně napadl sníh a ten předvánoční čas měl úžasné kouzlo. Tak jako všechny děti jsem ho prožívala v očekávání, co nám nadělí do punčochy, a zároveň s lehkým mrazením, když se venku ozval zvonek Mikuláše a řinčení řetězu.

MikulášTen rok mi to bylo jedno. Někdo nám otrávil psa a celá rodina prožívala smutek. My děti seděly apaticky v obýváku a žmoulaly mokré kapesníky. Kolem nás poletoval čert a snažil se nás rozveselit. Nešlo to, po tváři se nám koulely slzy a dodnes cítím, jak bolely. Náš pes Míša umřel v bolestech zrovna na Mikuláše. Od té doby jsem neměla ten čas ráda. Mikuláš byl pro mě jen smutnou vzpomínkou na úžasného psího kamaráda, kterého někdo tak podle sprovodil ze světa.

Čas rány zahojil a já měla vlastní děti. Chtěla jsem zapomenout na trpkost svého Mikuláše a svým holčičkám připravit Mikuláše, na kterého budou rády vzpomínat. Dokonce jsem zavrhla převleky a mikulášskou trojici nechala jen v jejich představách a v překvapení za oknem. Ten jejich výskot a radost z objevené punčošky nám úplně stačil k radosti.

A tak to mohlo zůstat i nadále, nebýt nápadu našich sousedů, důchodců, že se převlečou za čerta a Mikuláše, aby děti měly zážitek. Nevyděsí je? Ale kdepak, jsou to moc milí lidé, kteří naše děti zbožňují, určitě svou roli pojmou důstojně, zahnali jsme pochybnosti. Manžel jim přinesl kostýmy, předal dárky a čekali jsme s napětím na zvonek. Proměna trvala dlouho, hodinu se nic nedělo a děti začaly být netrpělivé. Tušily, že něco bude jinak. Bylo.

Konečně se ozvalo očekávané crrrrr a do pokoje se vsoukal funící Mikuláš v tlustých brýlích, který si každou chvilku odtahoval vousy od úst, aby popadl dech. Zjev to byl hrůzostrašný. Nejen pro naše děti, které nevěřícně zíraly na Mikuláše s brunátným obličejem dobrotivé paní Pánkové, ale i pro nás rodiče. Kolem poskakující pan Pánek v masce čerta už nemohl situaci zachránit. Celé představení bylo rozpačité a ve výsledku smutné.

Bylo nám líto dětí i nebohých sousedů, kteří to mysleli dobře.

A co vy, milé ženy-in? Máte také nějaký mikulášský příběh? Něco veselejšího než to, co jste si přečetly výše? Máte rády Mikuláše? Převlékáte se za mikulášské postavy? Pokud ano, jste nejraději za anděla, čerta, nebo Mikuláše?

Chodí po vašem městě nebo obci Mikuláš? Zvete je domů? Pořádají se u vás mikulášské „besídky“? Chodíte na ně s dětmi?

Nadělujete dětem dárky a sladkosti do punčochy? Kam ji dáváte? Za okno, nebo máte jiné zvyklosti? Jak se vaše děti těší?

Napište nám na mikulášské téma. Na vaše příspěvky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

A na co se můžete těšit vy?

Tři nejrychlejší odměním 1000 body do soutěže

a jinak je ve hře něžná toaletní voda Ballroom BEAUTY

DÁREK

 

Reklama