V mládí jsem měla vlasy jako hřebíky a mikádo mě věrně provázelo léta. Co také vymýšlet jiného s tmavými, zdravými a krásně lesklými vlasy? Bývávalo.

Nosila jsem podtočené mikádo na způsob gotických pážat, jako kdysi slavná francouzská šansoniérka  M. Matheau. Dokonce jsem si ho sama stříhala podle šablony. Tedy, abych byla přesnější, podle kulmy. Teď se tomu usmívám.
A ofina? Tu jsem měla vždycky. Móda nemóda. Tedy až na jedno období, kdy jsem chodila s šílencem, který mi vlasy strkal za uši a odhaloval čelo. Asi měl nějakou úchylku, že chtěl vidět to, co by podle mého názoru mělo zůstat raději skryto.

Ofina je moje značka, jednou krátká jako u Amélie z Montmartru a podruhé dlouhá, že skoro nevidím. Já sice ofinu nosím z nutnosti, ale někde jsem slyšela nebo četla, že omlazuje. Tak vida. Zabíjím dvě mouchy jednou ranou.
A teď ofiny a mikáda objevili i kadeřníci modelek. Už to není jen o dlouhých vlasech, zase hrají prim středně dlouhé asymetrické účesy a ofiny.

Takže nastala opět doba postřižin.
Jak se vám líbí?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama