Bulvár

Michal Zelenka: Hrát o lásce je peklo

 

Hrajete v Městských divadlech pražských, jaká je vaše nejoblíbenější role?
Určitě jsou to Šakalí léta, je to můj první muzikál v životě. Já tam hraji, jak se říká, v company. Mám tam takovou malou roličku, hraji tam puberťáka, což mě strašně baví. Zatancuji si, zazpívám si – nemám sice sólovou písničku, to ne, ale stejně si to hrozně užívám. Byla to pro mě výzva, jestli to zvládnu, jestli budu mít fyzičku dohromady zpívat a tancovat.

A zvládl jste to dobře...
Když jsme to zkoušeli, říkal jsem si, že to nedám. Ale člověk se hecne a nějak to dokáže. Teď už mi to dělá jenom radost. Je tam i prima parta. Jsou tam kluci mého věku, takže si máme o čem v zákulisí povídat.

Michal Zelenka

Narodil se 18. listopadu 1975 v Kladně, vyrůstal v Lidicích. Když vystudoval DAMU, nastoupil v roce 1998 do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Zahrál si i na „točně“ divadla v Českém Krumlově, momentálně (od roku 2001) hraje v Praze v Činoherním klubu, ABC a Rokou.

Hrál velké i menší role v takových hrách, jakými jsou Shakespearův Sen noci svatojánské a Komedie omylů, nebo třeba Lettsův Zabiják Joe.

V roce 2000 získal cenu Karla Rodena za roli vypravěče Jeroma ve hře Biloxi Blues od Niela Simona, v nastudování Jihočeského divadla.

Do Činoherního klubu nastoupil hned rolí Sloana ve hře Jak se bavil pan Sloane od Joe Ortona.

Ve filmu jste ho nemohli spatřit v Tmavomodrém světě (2001), ačkoli byl uveden v závěrečných titulcích. První větší role před kamerou ho čekala v roce 1996, kdy si zahrál hvězdáře Petra v pohádce O králi, hvězdáři, kejklíři a třech muzikantech.

V televizi hrál a hraje v různých seriálech a pohádkách, jako například Horákovi, nebo v jedné z hlavních rolí v seriálu Ošklivka Katka.

Kromě herectví se Michal věnuje občas i psaní scénářů, je například spoluautorem chystaného celovečerního snímku Poslední děti Aporveru.

Více si o Michalovi můžete přečíst
na stránkách herecké agentury
Actor´s Runway Agency.

Baví vás víc divadlo, nebo filmování?
Na to jsem už mnohokrát odpovídal, ale stále o tom přemýšlím, pořád se mi to honí hlavou. Natáčení mě moc baví, je to úplně jiná disciplina než divadlo. Mám rád ten okamžik před klapkou. Miluji ten moment, kdy po mně chtějí všichni všechno naráz – přijde maskérka něco málo přelíčit, do toho přijde kostymérka upravit límeček, zvukař, protože chrastí port, kolega si chce přeříkat text, hlavní švenkr (kameraman) chce, abych si hlídal světlo, další švenkr, chce abych se díval doleva. Já mu říkám: „No jo, ale tvůj kolega teď potřebuje, abych koukal doprava.“ A tohle všechno je během deseti vteřin. Pak se ozve „AKCE!“ a člověk to musí dát. Tohle mám moc rád, moc mě to baví.

Jak je těžké přejít z hereckého „přicmrndávání“ na velké role?
Na divadle už mám těch velkých rolí, kdy jsem táhl celé představení, víc, takže tam si to už úplně nevybavuji. V seriálech jsem hrával spíš takové menší věci, třeba pána, co prošel po chodbě a tak... Je to hlavně o tom, že se člověk musí naučit na den třeba šestnáct obrazů a v každém má třístránkový dialog – to je asi nejtěžší.. Ale všechno se dá naučit. Je fajn, když má člověk dobrého parťáka, který mu pomůže tu situaci vystavět, když přijde rejža něco říct. Herec nemůže ošéfovat všechno sám.
Já hraji teď hodně s Lukášem Hejlíkem a myslím, že jsme už hodně sehraní. Jsme kámoši, takže si dokážeme vyhrát, dělat různé vtípky. Kdybychom se nesnášeli, to by byl problém. To bych asi dlouho nevydržel – člověk musí být profík, ale, málo platné, herectví i je o je o práci s emocemi, tak s námi ty emoce pořád pěkně mávají.

Už se vám to stalo, třeba na divadle, že jste musel odehrát roli s někým, s kým jste si nesedl?
Do jisté míry to jde. I o lásce se dá hrát s ženou, která vám nesedí. Ale věřím tomu, že to nikdy není  takové, jako když je vám herecký partner sympatický a rozumíte si i jako lidé. Je v tom potom něco navíc, má to prostě jiskru.
Už jsem musel párkrát hrát s lidmi, kteří mi úplně nesedli. Když tady byl Robert de Niro, tak řekl jednu krásnou věc: „Drama by se mělo odehrávat ve filmu, a ne na place.“ Toho se snažím držet. Ale když vám ten kolega opravdu leze na nervy, tak je to strašně vysilující. Pořád se ovládat, aby vám nebouchly saze... A když je to třeba herečka a vy s ní musíte hrát o lásce, tak to je opravdu peklo (smích).

Máte nějaký zážitek z divadla, na který když si vzpomenete, tak se musíte smát a říkat si: „Jo, tak tohle jsem teda zvoral, to je dobrý.“
Mám (smích). Hráli jsme jedno z posledních představení Deskového statku, kde jsem měl vyloženě čurdu – malinkatou roličku. Jeden jediný výstup, kdy jsme s pár kolegy přišli na scénu schůzovat. Byl to poměrně dlouhý dialog, předvolební schůze. Měl jsem tam asi patnáct replik, a já nedal ani jednu správně. Teď na mě ti kolegové koukali, že jsem se asi zbláznil. Snažili se mi napovídat... No hrůza! Říkal jsem to svými slovy, úplně jsem to mastil. Vždycky, když se blížil ten okamžik, že jsem měl promluvit, tak jsem najednou věděl, že to nedám a – nedal jsem to.

Klika, že už to byla skoro derniéra...
Víte, co je hrozné? Když máte velkou roli a něco pokazíte, tak to vůbec nevadí, protože si to vynahradíte v jiné scéně. Ale když má člověk čurdu a pokazí to, to je strašné – sto procent role je nanic (smích).

Vy jste mi jednou říkal, že máte problém s řízením auta tady v seriálu. Proč? Nemáte řidičák? Máte nějaké dopravní trauma?
Řidičák mám, udělal jsem si ho v osmnácti, protože si ho tenkrát dělali všichni, ale prostě nějak moc neřídím. Ani nemáme auto.
A jestli mám nějaké dopravní trauma? Tak to bych jedno měl. Sice ne z auta, ale z letadla. Letěli jsem točit reklamu do Kapského města, bylo nás tam asi sedm kluků. Na Heathrow jsme několik hodin čekali na další spoj. Bylo tam pár Moraváků, a jak jsme byli nadšení, že jsme ten kšeft dostali, tak jsme vyndali slivovičku a strašně jsme se opili – plánovali jsme, že těch jedenáct hodin v letadle prospíme.
No jo, jenže zatímco všichni ostatní spali, tak a mně bylo tak špatně, ale tak pekelně špatně, jak se v té kabině měnil tlak. Bylo mi hrozně trapně. Teď jsem si říkal: „No, Zelenko, přece jim to tady nemůžeš pozvracet. Vždyť je to Boeing...“ 

To tam nebyly žádné sáčky?
No byly, ale prostě to nepřipadalo v úvahu, že bych blinkal v Boeingu. Pořád jsem žadonil o vodu, celých těch jedenáct hodin. Pak jsme přistáli v Kapském městě, kluci vysmátí, vyspinkaní, jenom já se vykodrcal ven jako zombie.
Dorazil mě černošský celník, který nás kontroloval. Ptal se: „Proč sem letíte?“
Já říkám: „Pracovně, jedeme natáčet reklamu.“
„Hm. Tak vy sem letíte pracovně, ale to my vás sem nepustíme.“
„Jak to? My máme pracovní povolení.“
Najednou po mně začal vyjíždět: „Já vám asi seberu pas a rozstříhám ho na kostičky. To byste chtěl? To byste chtěl?!“
„To ne... To ne...“

Najednou se usmál, ukázal plnou hubu bílých zubů a povídá: „Welcome in South Africa.“
A to mě čekalo sedmkrát, protože jsem to musel překládat svým kolegům. Na každého to ten černoch takhle praktikoval. Když jsme vyšli z letiště, byl jsem úplně hotový.

Jaký jste teď táta?
Vojtíškovi budou teď tři měsíce, to už je velký chlapák. Už s ním začíná být legrace. Kouká. Vyluzuje zvuky. Každý den je dál a dál. Je to samozřejmě nejinteligentnější miminko v celém vesmíru (smích). Je s ním hrozná legrace.
Včera se mi stalo, že jsem vstával, zazvonil mi budík a my měli Vojtíška v posteli mezi sebou. A on, jak pořád mele a mele ručičkami, tak mi v tom momentě dvakrát ťukl o čelo. Úplně, jako by řekl: „Táto, vstávej! Dělej, jdi makat! Potřebujeme peníze...“ (Smích). Koukal na mě a poulil ta svoje očiska. Hrozně mě to rozesmálo.

Vaše přítelkyně Pavla je z dvojčat. Měl jste s tím někdy nějaký problém?
Ze začátku, když mi zvedla telefon její sestra, tak jsem vůbec nic nepoznal. Přes telefon byly skoro identické. Dneska už samozřejmě ne, jsme spolu osm let...
Nebo, než jsem si Pavlu, jak já říkám, naskenoval ze všech úhlů, tak se občas zatvářila, že mi tam vlítlo to dvojče. Úplně jsem se lekl.
Nebo, byli jsme nakupovat společně, já jsem se přivinul k Pavle, už jsem ji chtěl pohladit trochu intimněji a – najednou cítím, že nějak ztuhla. Podívám se na ni a ona to byla sestra. Pavla stála na konci uličky a dívala se, co dělám. Co to jako má být?
Vždycky je to hrozně nepříjemné – člověk přistupuje k tomu druhému nějak, a pak najednou zjistí, že to není on.

Udělaly vám někdy něco schválně?
Ne, to ne. Ony jsou hodné.

Za co by vás přítelkyně pochválila a za co by vám vyčinila?
Myslím si, že jsem byl na začátku vztahu větší sobec. Ale jak je Pavla taková trpělivá, tak já se snažím být víc velkorysý.
Už jenom proto, že já jsem někdy takový neklidný typ, rozčiluji se nad věcmi, které nejde změnit, pláču nad rozlitým mlékem... Pavla přijde a řekne: „No, tak se ten hrnek rozbil, no. Tak koupíme nový, ne?“ To je pro život lepší. Přijde mi, že si tak někdy zbytečně komplikuji život. Ale snažím se teď, díky Pavle, nedělat to.

A prozraďte mi, kdy se budete brát? Máte už dítě, už je trochu na čase, ne?
To už to pak nebudu moct vzít zpátky (smích). Ne. Jsme spolu osm let a já mám pocit, že lepší ženskou nenajdu. Když to spolu s Pavlou probíráme, tak stejně dojdeme k závěru, že bychom si zase hledali někoho podobného. Že vlastně nemáme náladu někoho si hledat a pak se znova učit jeho móresy. Tak to vždycky uzavřeme s tím, že spolu raději zůstaneme (smích). Vzít bychom se chtěli příští léto, asi v červnu, kolem Vojtových narozenin.

Co říká Michal Zelenka o Vojtíškovi? Přehrajte si jeho vzkaz čtenářkám Ženy-in!

Jak na vás Michal působí? Je vám sympatický? Viděla jste ho někdy v divadle? Jak se vám líbí jeho herecké výkony? Chtěla byste mu také něco vzkázat?

   
05.09.2008 - Rozhovory - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [6] Marie Šrámková [*]

    Naopak, velký sympaťák! V Ošklivce Katce patří jednoznačně k nejlepším....

    superkarma: 0 05.09.2008, 13:55:57
  2. [5] dkd [*]

    Ješišmarjá ! Neznám ho, a podle hereckého výkonu, který předvedl při tom vzkazu, jsem tomu ráda !

    superkarma: 0 05.09.2008, 12:56:48
  3. avatar
    [4] átéčko [*]

    Sympatický, líbí se mi, ale nikdy jsem ho neviděla.
    Přeju mu, aby měl radost z Vojtíška.

    superkarma: 0 05.09.2008, 09:10:26
  4. avatar
    [3] ToraToraTora [*]

    Evikus: nesympatický je synonymum pro slizský, přiblblý, o ničem a jednoduše debilní? V případě Zelenky by to sedělo

    superkarma: 0 05.09.2008, 09:01:10
  5. avatar
    [2] Evikus [*]

    tyrkys: Kdyby sis pustila jeho přání, tak ti bude navíc ještě nesympatický

    superkarma: 0 05.09.2008, 07:33:46
  6. avatar
    [1] tyrkys [*]

    Je ošklivý a neznám ho.

    superkarma: 0 05.09.2008, 00:03:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme