Rodina

Michal Vodrážka: Část dětství jsem prožil v KLDR

Co se vám vybaví, řekneme-li Korejská lidově demokratická republika (KLDR)? Jistě každému z vás ihned vyvstane na mysl země, o které toho prakticky nikdo z nás mnoho neví, až na fakt, že patří mezi poslední komunistické státy světa a že v ní již po několik generací vládne svou přísně direktivní rukou dynastie Kimů. Více ani ti z nás, kteří se o danou situaci příliš nezajímají, vědět nemohou, neboť Severní Korea je nejizolovanějším státem světa… Osobně se mi podařilo vyzpovídat muže, jmenovitě Michala Vodrážku, který v této zemi prožil část svého dětství. Pojďme tedy společně s ním odkrýt roušku tajemství, kterým je KLDR zahalena…

foto1

V centru Pchjongjangu

Michale, v krátkosti se, prosím, našim čtenářkám představ…
Pracuju v ČNB v sekci peněžního a platebního styku. To je část centrální banky, která odpovídá za peněžní oběh a bezhotovostní platby – představte si pod tím všechno okolo bankovek a mincí (od jejich designu a výrobu přes zajištění toho, aby jich bylo dost, nebyly špinavé, a co nejméně se padělaly) a placení, které probíhá bez hotových peněz (bankovní účty, platební karty, nové metody placení, třeba mobilem nebo přes internet). Ve volném čase rád cestuju, ať už po Čechách, nebo po světě. V mládí jsem závodně plaval, a když není moc zima, chodím plavat. Mám černý pásek v taekwondu, ale nestíhám chodit pravidelně trénovat, takže to už je minulost. Dost čtu, často o Korejském poloostrově a jeho okolí – ale k tomu se ještě dostaneme.

Ano, dostaneme… Ty jsi tedy, Michale, část svého dětství prožil v KLDR. Je tomu tak?
Ano, v KLDR jsem žil necelé 4 roky. Mám i záznam (smích). Na níže uvedeném videu je bazén na obchodním oddělení a plavecký stadión v Pchjongjangu, já jsem prostřední dítě u fontány.

Jak na tuto dobu vzpomínáš? Jak jste se s rodinou v KLDR „ocitli“?
Do Pchjongjangu jsme se odstěhovali, když mi bylo šest let, v roce 1987. Otec pracoval v podniku zahraničního obchodu Transakta a byl vyslán na několik let do Severní Koreje. Odjeli jsme jako celá rodina. Byl jsem tak malý, že si paradoxně nepamatuju vůbec nic ze socialistického Československa, takže moje první souvislejší vzpomínky z dětství jsou právě ze Severní Koreje. Jako malé dítě jsem nechápal, nebo mě spíš nezajímala, spousta věcí mi došla až později. Třeba že ten „hodný strejda“, který se se mnou jako jeden z mála dospělých vždy tak rád bavil, já ho měl proto rád, byl z STB a měl za úkol sledovat i moje rodiče. Korea se mi líbila, protože byla hornatá, s krásnou přírodou, měla moře, kam jsme se jezdili často koupat. Pchjongjang byl zelené město se spoustou parků a téměř žádným auty. A jako malý jsem měl rád vojáky a vojenskou techniku, a těch bylo v KLDR spoustu. Taky mě bavily vojenské přehlídky a jiné masové akce v centru hlavního města, bylo to velmi působivé. Po převratu 1989 jsem začal chodit do severokorejské školy pro děti diplomatů, kde jsem se trochu naučil korejsky. Většina vyučování ale byla v angličtině, jsem asi jeden z mála, kdo se anglicky začal učit v KLDR (smích).

Na tomto videu je pro změnu škola a můj kamarád Adam, který je vyvolán na hodině korejštiny.

Přejít na stranu:

 
   
21.05.2014 - Příběhy - autor: Veronika Pavlíková

Komentáře:

  1. avatar
    [4] gerda [*]

    enka1 — #3 jako všichni Asiati. Mít tradici v krutém chování ke zvířatům je u mě degraduje, můžou mít kulturu jakou chtějí. Jsou pro mě nepochopitelní.

    superkarma: 1 21.05.2014, 09:46:10
  2. avatar
    [3] enka1 [*]

    gerda — #1 Řekla bych, že tohle není jen doménou KorejcůSml15

    1. na komentář reaguje gerda — #4
    superkarma: 0 21.05.2014, 09:35:49
  3. avatar
    [2] enka1 [*]

    No, početla  a rozšířila jsem si trochu přehledSml67

    superkarma: 0 21.05.2014, 09:33:26
  4. avatar
    [1] gerda [*]

    Překvapivě rozumný článek! Děkuju za objektivní informace z míst, o kterých se dovídáme jedině jednostranná negativa bez vysvětlení podstaty. Ale tu pasáž o zabijačce holemi jsem asi číst neměla. Potvrdilo mi to přesvědčení, že Korejci, co se týká jídelníčku, jsou necitelná hovada (a to nechci moc připomínat stahování psů z kůže, vaření zvířat zaživa) - to se pak jeden nediví, jak se tam k sobě chovají lidi navzájem. Krutě.Sml68

    1. na komentář reaguje enka1 — #3
    superkarma: 1 21.05.2014, 05:57:45

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme