Bulvár

Michal Pleskot: Neměl jsem tolik odvahy být jen „svobodný umělec“

Herec Michal Pleskot dostal od sudiček do vínku naděleno rozhodně dost. Jako herce a zpěváka ho můžete vídat v představeních Divadla Kalich. V jeho zákulisí si pak poradí s marketingem, propagací a vším, co k zviditelnění divadla patří.

Michal Pleskot

Věrní diváci Divadla Kalich tě už mnoho let pravidelně sledují na muzikálovém jevišti. Jak vypadala tvoje umělecká cesta až do Kalichu?
Byla docela kostrbatá. Po gymnáziu jsem nastoupil na Ježkovu konzervatoř v Praze, kde jsem studoval obor pop-zpěv. Přitom jsem ale pracoval v cestovním ruchu, což mě bavilo. V té době to byla pro mě příležitost, jak si slušně vydělat a získat i praxi a zkušenost, třeba s komunikací s turisty. V roce 1995 nastal zlom, když si mě, ani nevím kde, objevil Jirka Cerha - kapelník skupiny C&K VOCAL. Celá skupina měla tehdy angažmá v divadle Labyrint, dnešním Švandově divadle. Tam začala moje první spolupráce s dobře zavedenou skupinou a první zkušenosti v divadle.

Tenkrát divadla asi více cestovala než nyní. Máš nějakou silnou vzpomínku na přestavení z této doby a cestování?
V Labyrintu to byly tři roky krásné práce a určitě za vzpomenutí stojí představení „Veslo a růže“, rocková legenda o sv. Vojtěchu. S nímž jsme tenkrát projeli půl Evropy. Navštívili jsme hlavně země a města, které jsou spojena s touto postavou. Polsko, Itálie, ale paradoxně také Egypt, kde jsme zažili velký divadelní festival. Dále jsem hrál v Shakespearových Sonetech v překladu Martina Hilského a pak v zajímavých činohrách, jako Romeo a Julie nebo Božské Aristofanie. V roce 1998 jsme dostali všichni výpověď. Divadlo šlo do reorganizace a rekonstrukce a stalo se z něj Švandovo divadlo, kam jsme se už nemohli vrátit.

Takže to byla přesně doba, kdy ses rozhodl zkusit štěstí na takzvané „volné noze“?
Ano, vše zlé je vždy k něčemu dobré. Začal jsem účinkování v muzikálu Evita v holešovickém divadle Spirála v režii Petra Novotného. A to pěkně od „píky“ ve sboru, v company se sbormistryní Irenou Pluháčkovou. Tam se pracovalo opravdu systémem, jak se má muzikál dělat. Tak, jak zkouší v Londýně nebo na Broadwayi. Nejdříve se učí sbory, písně, poté choreografie a nakonec až je vše hotovo, začíná se aranžovat. Je to také způsob, kdy jde zkoušení podstatně rychleji.  Po Evitě jsem pokračoval v roce 2000 v muzikálu Pomáda, v takzvané obnovené verzi. A pak už následoval konkurz do Krysaře v Divadle Kalich. A tak jsem začal tuto dlouhodobou spolupráci.

V Divadle Kalich se také staráš o mnoho dalších aktivit v marketingu. Co všechno musíš zajistit pro úspěch inscenací?
No začnu možná trošku ze široka. Když jsem začal žít „na volné noze“, musel jsem zásadně řešit, abych se uživil. A rodinná situace to částečně také posunula k nutnosti to řešit, protože se mi narodila první dcera. Asi jsem neměl ani tolik odvahy být jen „svobodný umělec“, tak jsem hledal další činnost, která by mi umožnila vydělávat a zároveň, abych mohl hrát a u divadla zůstat. A to se nějak povedlo po roce 2005, kdy jsem díky projektu „Ivánku kamaráde, můžeš mluvit“ vyzkoušel, všechno co znamená produkce, PR a marketing. V této době se naskytla příležitost doplnit marketingový tým v Divadle Kalich, protože divadlo začalo růst a začalo se mu dařit. A co moje práce obnáší? Je to každodenní kancelářská práce, která je s provozem divadla spojena. Od inzercí, řešení reklamy, reklamních ploch, tisku a reklamy v rádiích. To vše zjistit, poptat a zobchodovat pro divadlo. Samozřejmě, že v takovém soukromém subjektu, který funguje bez dotací, je nutné všechny finanční záležitosti dobře zvážit a efektivně reklamu zadat. Nejsem na to samozřejmě sám. Mám zde kolegy, kteří  své profesi dobře rozumí. Všichni si samozřejmě pomáháme navzájem. Neznamená to, že v marketingovém oddělení nemůže člověk pomáhat v produkci nebo obchodním. Je to pro mě také dobrý náhled na věci, které jsou s provozem spojeny. Nějak provoz divadla vnímám z pozice herce a jinak z právě z pozice zázemí divadla.

Když se ohlídneš zpět, napadlo by tě třeba na gymnáziu, že se budeš věnovat této činnosti?
To je dobrá otázka, protože musím říct, že kdyby se mě někdo tenkrát zeptal, jestli bych se viděl v takové pozici a činnosti, asi bych si to neuměl představit. Já šel po maturitě spíš stále tím uměleckým než obchodním směrem. Zkoušel jsem se tenkrát také dostat na DAMU, kde už jsem neprošel do třetího kola. V komisi seděl pan Adamíra, Rösner, paní Galatíková. Takže bych si tehdy určitě nedokázal představit, že budu v divadle v takovém provozu a na obou stranách.

Michal Pleskot

 

Momentálně se v Divadle Kalich tvrdě zkouší nový muzikál Atlantida, je pro tebe role Milana velká výzva?
Velká výzva to rozhodně je. V Divadle Kalich dostávám možnost hrát a vážím si toho, ale zároveň zajišťuji i další věci v marketingu. Nyní je to pro mě opravdu velká příležitost zahrát si tady velkou postavu. Není to poprvé, co hraji v muzikálu velkou roli, zkušenost mám například z divadla F. X. Šaldy v Liberci, kde pravidelně hostuji. Zde jsem hrál například v muzikálu „Donaha!“. Tak doufám, že ani na domovské scéně v Divadle Kalich diváky nezklamu.

Jaká je to tedy role, pokud můžeme trošku nahlédnout pod pokličku před premiérou?
Atlantida je zajímavá tím, že se v ní ukazuje sedm hlavním postav, které jsou na jevišti vlastně stále. Postava Milana je stěžejní hlavně svým charakterem, věkem a jistým tajemstvím, které postava má. To diváka ponechá v napětí až do samého závěru. Víc asi nyní nemůžeme prozradit. (smích) Samozřejmě musím také zmínit těžký úkol, kterým je interpretace písní Mira Žbirky. To je velká výzva, protože je všichni znají v jeho výborném provedení. Ale to jsme už zažili s písněmi skupiny Elán (muzikál Osmý světadíl pozn. red.), a velmi dobře to funguje. Takže si budeme držet pěsti i s Atlantidou.

Máš vůbec ještě při svém pracovním záběru čas na nějaké další aktivity nebo koníčky a rodinu?
Bohužel musím přiznat, že zde mám velký černý puntík. Koníčky, jako sport, kdy jsem léta hrál závodně fotbal a jiné kolektivní sporty, dnes vůbec nestíhám. Pak to má vliv na moji váhu a musím se s tím stále prát. Takže musím hubnout kvůli představení a pak si to opět naberu sezením v kanceláři (smích). Mám problém s tím, že rád vařím a je to můj koníček, který není ku prospěchu fyzické kondice v divadle (smích). A samozřejmě to nejpodstatnější v mém životě je moje rodina. Dobře si uvědomuji, jaké to je velké štěstí, že mám skvělou rodinu, ať už od babiček, rodičů až po manželku a děti. Takže zde ten černý puntík mám. Někdy prostě není dost času, který bych rodině chtěl věnovat. Snažím se, ale vše vždy nějak vynahradit a věřím, že mi to jednou děti nebudou vyčítat a že to chápou.

 

Michal Pleskot

 

Mnoho herců si dnes stěžuje na velkou konkurenci a málo práce. Myslíš, že je opravdu tolik dobrých umělců, kteří se neuplatní?
To mohu hodnotit jen ze zkušenosti, kterou mám. Pohybuji se v divadelním prostředí a mám zkušenosti, jako moderátor v rádiu. Nemohu říct, jak to vypadá v reklamě, u filmu a v televizi. Myslím si, že práce je dost. Je pak jen otázka, jak si člověk vyhodnotí svoji pozici. Aby byl spokojený, že je pro něj práce dostatečně kvalifikovaná a kvalitní. Samozřejmě, aby ho také bavila. Pořád se mluví o tom, že je hodně muzikálů, ale i tak vznikají nové projekty, nová divadla a nacházejí zde uplatnění kromě stabilních a etablovaných herců i mladí, talentovaní nováčci. Nemyslím si, že je jich až příliš, že by ze škol vycházelo tolik vynikajících umělců, ale rozhodně se na těchto školách s lidmi pracuje mnohem lépe než dřív a najdete zde i velmi zajímavé osobnosti. Mohu také porovnat, jestli lidé profesi muzikálového herce umí. Těch, kteří zvládají všechny tři disciplíny, herectví, zpěv a tanec, výborně, tolik není. Do projektu se pak musí ta kvalita vybrat a někdy také nezbývá nic jiného, než si zopakovat obsazení, protože tolik dobrých lidí na role nenajdete.

Když jsme zmínili rádio. Je dnešní projev moderátorů kvalitní?
Léta jsem se pohyboval v rádiích a vím něco o mluveném slově. Bohužel někdy dost v českém rádiovém éteru trpím. A musím říct, že nejen u komerčních stanic, ale i ve veřejnoprávním rozhlase. Jak se hovoří a jak jsou moderátoři nepřipraveni na svůj vstup, je zarážející. Vždy bývala podmínka, že se nikdo nemusel stydět, když měl svůj vstup napsaný před sebou a mělo to nějakou kvalitu. Dnes se bohužel často mluví takzvaně spatra a podle toho to někdy v éteru vypadá.

Co Tvoje gurmánské dovednosti? Prozradíš čtenářům nějaký dobrý, rychlý, letní recept?
To opravdu řeším každé ráno, abych si rozmyslel, co budu přes den jíst. Mě dobře zasytí i nějaká dobrá studená polévka nebo salát s jednoduchým dressingem. Mám favorita ve studené celerové polévce. Takže recept zní: připravíte kvalitní zeleninový vývar, vyberete dobrý celer, uvaříte ho a nakrájíte na malé kousky a s vývarem rozmixujete. Poté už jen dochutíte. Někdo má rád ostřejší, takže třeba chilli, někdo kari, to vše je možné přidat na ochucení.  A samozřejmě tradičně třeba listová petržel, pažitka, bylinky. Pokud ji chcete jíst teplou, můžete dochutit zakysanou smetanou. Za studena vychlazená je opravdu ideální na osvěžení celý den.

Máš nějaký zásadní cíl nebo přání, která si chystáš v blízké budoucnosti splnit?
Nejsem člověk, který by moc plánoval do nějaké vzdálené budoucnosti. Teď tedy nemám zvláštní a speciální cíl. Samozřejmě bych rád pokračoval v Divadle Kalich ve své práci a byl divadlu něčím stále platný. A v osobním životě bych si rád udržel dobrou náladu v mojí rodině, kterou nyní mám.

Přijďte se na Michala Pleskota podívat do Divadla Kalich.

Čtěte také:

   
25.08.2015 - Rozhovory - autor: (red)

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme