Zdraví

Michal Novotný: Snowboardcross jako osud

izip

Reprezentant ČR ve snowboardcrossu Michal Novotný má na kontě dvě vítězství ve Světovém poháru. Olympijské hry 2010 ve Vancouveru, kde doufal v lepší výsledek než „pouhé“ čtvrtfinále, odjel s nataženými vazy a potlučenými kotníky z loňského nepříjemného pádu na sjezdovce. Svým fanouškům pak poslal omluvu a slib, že příště to určitě vyjde líp. S Michalem jsme si povídali také o jeho rodině, zdraví a o Elektronické zdravotní knížce.

Považujete se za odvážného člověka?
To jste mě trošku zaskočila... Někdo o mně asi tvrdí, že odvážný jsem. Ale já se snažím umět jezdit tak, abych odvahu riskovat potřeboval co nejméně. Pokouším se tedy všechny nebezpečné věci dělat postupně, rozumně, abych nebezpečí minimalizoval a nedělal žádné hlouposti. Pravda ale je, že nějaká ta odvaha k tomu potřeba je. Nedokážu však posoudit, jestli jsem odvážnější než ostatní, nebo ne.

izipVaše zranění na sjezdovce bylo z přemíry odvahy nebo shoda náhod?
Přiznám se, že vůbec nevím. Nejvíc asi nepozornost. Byla to poslední jízda, přišla únava a myšlenky byly jinde. Najednou se kutálím a vůbec nemám ponětí proč. Sranda je, jak častá jsou zranění u sportovců z úplných blbostí.

O olympiádě jste řekl, že nevyšla, jak jste si představoval. Že jste netrefil namazání a měl po dlouhé pauze strach na trati...
Jsem moc rád, že jsem tam byl, ale bylo mi strašně líto, že jsem byl zrovna zraněný a vůbec jsem nepředvedl to, co umím. Ve Vancouveru se pokazilo, co mohlo. Málo tréninků kvůli počasí, zlomil jsem nejrychlejší prkno, na kterém jsem měl jet, proběhly určité neshody v teamu... Díky tomu, jak jsem před olympiádou téměř dva měsíce nejezdil a trať byla docela drsná, tak jsem měl na startu větší strach než obvykle, což mi také nepomohlo. Je to škoda. Ale jsou důležitější věci, než je sport. Nedělal bych ze sportu víc než je. Tentokrát se to prostě nepovedlo, to je celé.

Po návratu vám lékaři dokonce kvůli zraněným kotníkům závodit nedoporučili. A proto jste o pár týdnů později odjel na aljašský freeride, extrémní sjezd na neznačených panenských tratích. Troufám si tvrdit, že budete velice odvážný!
Je pravda, že na Aljašce jsem kousek odvahy v sobě musel najít. Kotníky v prašanu naštěstí tolik nebolely. Byl to jeden z největších zážitků mého života. Vylézt z helikoptéry na místě, kde se dalo sotva zapnout, a pustit se svahem tak prudkým, že vlastně ani pořádně nevidíte, kam jedete, je prostě parádní zážitek. Nedá se to ani pořádně popsat slovy, to musíte zažít!

Freeride je určitě velké dobrodružství. Ale není to i zbytečné hazardování se životem?
Všechny nebezpečné věci - ať je to freeriding, kajakování na divoké vodě nebo skákání s padákem, se dají dělat tak, aby byly nebezpečné co nejméně. Spousta lidí, které potkávám, dělá i ty méně nebezpečné věci zbytečně nebezpečně, a pak to končí špatně. Když si ale o dané věci člověk sežene co nejvíc informací a je se zkušenými lidmi, když si nemyslí, že je mistr světa a poslouchá rady ostatních a svého podvědomí, tak se dá riziko tak snížit, že to za to podle mě stojí. Je to zábava.

Proč Vás právě tento zážitek tak lákal?
izipJakmile napadne prašan, člověk prostě jezdí mimo sjezdovky, je to super, je tam sám, sjíždí ty hory první. Nahoře je ticho a výhled na ty hory je prostě neskutečný. A to je pocit, který je fantastický. O Aljašce jsem od všech poslouchal, že tam je to nejlepší. Takže jsem si splnil jeden svůj sen.

Co vašemu odjezdu na Aljašku říkala vaše rodina?
Tak naštěstí nevědí zcela o všech aspektech této výpravy. Máma i přítelkyně se bály, tak jako pokaždé, když jedu i třeba jen na závody, táta s bráchou mi to moc přáli. Mám pocit, že opravdové průšvihy se stejně stanou vždy, když to člověk nejméně čeká.

Říkáte o sobě, že jste obyčejný kluk, který se v patnácti rozhodl jezdit na snowboardu. Kdy jste se ale rozhodl, že snowboardcross je pro vás to pravé?
Víceméně hned po prvním závodě, který jsem jel. Byl jsem tehdy hned druhý a zjistil jsem, že tohle mě vážně baví. Jezdit ve čtyřech je větší sranda. Prostě najednou jsem měl pocit, že tohle mi vlastně hned od začátku jde. Navíc ten sport tady v Čechách teprve začínal, tak jsem hned začal být v popředí, což bylo fajn. A tak jsem u toho zůstal.

Kdy se tento první závod uskutečnil?
To už bude bohužel tak deset let, už to nějaký ten pátek je...

Máte za sebou řadu úspěchů, kterého si považujete nejvíc?
Snažím se nemyslet na čísla a umístění, spíš chci být spokojený, že dělám, co mě baví. Jsem živý, zdravý, tedy spokojený. Byl jsem na olympiádě, vyhrál jsem dvakrát Světový pohár, což byly rozhodně zážitky, které si budu pamatovat celý život. Ale snažím se neupínat na to, jestli dojedu šestý, devátý, třetí, spíš na to, jestli z toho mám radost.

Jak často a jak tvrdě trénujete?

Pořád platí, že snowboarding není triatlon, takže nepotřebujeme třífázové tréninky a absolutní nasazení. Myslím, že je třeba být silný a obratný, a pak vše funguje. Sám to mám rozděleno na takové smysluplné trénování, což je posilovna, gymnastika, plavání, běhání atd. Pracuji vyloženě na zvyšování síly, kondice a obratnosti. A pak ještě na takové ty zábavné věci, které chci dělat - kajak, thajský box, skákání s padákem, skateboarding. Zkrátka se rád hýbu a snažím se kombinovat to smysluplné s tím řekněme zábavným (z pohledu mého trenéra s tím méně smysluplným...).

Plánujete nějakou další sportovní kariéru?
Myslíte v jiném sportu? Ne, to určitě ne. Sice mě baví soutěžit, i když se vsadíme třeba o padesát centů nebo o pět korun, prostě hry s kamarády. Určitě budu dál běhat Velkou kunratickou, kterou mám rád, budu hrát beachvolejbalové turnaje v Ládví. A jakmile někdo přijde s nějakým vtipným nápadem, sportem, rád do toho půjdu, i když budu třeba poslední.

Přemýšlíte někdy o životě bez sportu?
Samozřejmě, že ano. Měl jsem nemocná játra, byl jsem zraněný, takže jsem chvíli nesportoval. Ale určitě ve všech těchto chvílích vím, že mi sport chybí. Já jsem dokonce podle hvězd a znamení člověk, který potřebuje pohyb, takže doufám, že se budu hýbat celý život, tak jako můj otec a můj děda, který zemřel v osmdesáti, když se převlékal z plavání na tenis. Jsme taková sportovní rodina.izip

Jak si pro budoucnost chráníte své zdraví?
Sportovcovo tělo je vystaveno větší zátěži, takže si možná zdraví hlídáme víc než ostatní. Musíme střežit, co nás živí a baví. Je pravda, že kdykoli mi něco je, jsem z toho nervózní a chci se toho co nejrychleji zbavit. Pro sportovce je také běžné získávat takzvaný second opinion, radit se s více specialisty, aby měl jistotu, že se správně rozhodne. A vlastně i díky tomu jsem se před časem seznámil s projektem IZIP. Je podle mě naprosto geniální. Před olympiádou jsem měl příležitost ověřit si funkčnost Elektronické zdravotní knížky možná víc, než mi bylo milé. S mými zraněnými kotníky jsem absolvoval poměrně dost prohlídek. A věřte mi, že jsem toužil po ideálním, stoprocentním pokrytí zdravotních zařízení systémem IZIP. To bych měl situaci o hodně zjednodušenou. Nemusel bych jezdit od čerta k ďáblu, posílat rentgeny a výsledky ostatních vyšetření... Je škoda, že systém IZIP ještě nemají všichni!

Máte pocit, že by vám Elektronická zdravotní knížka usnadnila i případnou péči v zahraničí? Cestujete poměrně často...
Myslím, že by to bylo super, že by mi to nepochybně zásadně usnadnilo komunikaci s lékařem. Ale opravdu doufám, že to potřebovat nebudu. Nebo aspoň co nejméně.

Připomněl jste, že v poslední době jste absolvoval poměrně intenzivní a různorodou lékařskou péči. Byl jste spokojený?
Hodnotit lékařskou péči v mém případě asi není úplně nejjednodušší. Mám totiž pocit a vlastně i zkušenost, že největší roli při uzdravování hraje samotný pacient. Na něm je, jak naloží s lékařským doporučením. Sám jsem si tak přál být v pořádku prakticky okamžitě, že si dnes nejsem jistý, jestli jsem byl dostatečně poslušný.


Michal Novotný (1981)
185 cm/85 kg

Reprezentant ČR ve snowboardcrossu. OH: 13. místo Turín (Itálie) 2006, 16. místo Vancouver (Kanada) 2010. Vítěz finále SP 2008/2009 v Itálii, vítěz závodu SP 2005/2006 v Japonsku. Vystudoval UK FTVS, člen Dukly Liberec. Pracuje pro firmu MOFO Hungary, která v ČR zastupuje značku Oakley, spoluvlastní Beachvolejbalový areál v Ládví a Wellness centrum v Radlicích. Mezi koníčky patří windsurfing, thajský box, parašutismus, kolo, potápění, rád čte, za své hobby považuje i dobré jídlo.

 

   
06.05.2010 - Zdraví - autor: (red)

Komentáře:

  1. avatar
    [1] oalison [*]

    Sympatickej chlap, stejně starej jako jáSml16 Letos se začnu v zimě učit na snowboardu, tak jsem zvědavá jestli mi to půjdeSml16 Tak dobrá jako Michal nebudu, ale snad si spoň nic nezlámuSml30

    superkarma: 0 06.05.2010, 16:46:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme