Reklama

Když bylo na redakčních stránkách v přehledu týdne oznámeno, že chystáme rozhovor s Míšou Noskovou, reakce byly rozporuplné. Přiznám se na rovinu, že pokud bych pár dnů předtím nepoznala Míšu osobně, asi bych si ji k rozhovoru také nevybrala, bulvár dělá své.

My však nejsme bulvár, a proto se budu snažit prezentovat Míšu Noskovou takovou, jaká doopravdy je. Milující dcera svých rodičů, ještě více milující maminka desetiměsíční holčičky Elišky, pozorná manželka a usměvavá a sympatická muzikálová zpěvačka s talentem od Pánaboha, ne od poroty Superstar.

mydveSetkáváte se často s negativními reakcemi na vaši osobu?

Často, ale spíš na internetu, když třeba někdo reaguje na nějaký článek v bulváru. Tu negaci mám už od dob SuperStar, kdy mi spousta lidí vyčítalo, že jsem na ně působila namyšleně, studeně, nebo prostě odtažitě. Když jsem se pak s některými z nich poznala, tak reagovali asi tak nějak: „Jé, ty jsi úplně jiná, úplně v pohodě.“ Ten celkový dojem ze mě vznikl možná také tím, že jsem byla u SuperStar šíleně nervózní, a když jsem nervózní, uzavřu se do sebe a nekomunikuju.

Mrzí vás ty reakce?
Vlastně už ani ne, zvykla jsem si na ně. Důležité je, že člověk vzbuzuje v lidech aspoň nějakou reakci, je jedno, jestli pozitivní, nebo negativní, ale prostě nějakou. Potřebuji znát obě stránky.

Je fakt, že spousta účinkujících z druhé řady SuperStar v paměti moc neutkvěla. Ještě mi řekněte, co vy a bulvár… a už dám na toto téma pokoj.
(smích) To nemusíte, klidně se ptejte. Co já a bulvár. Beru ho jako zábavu, je to pro mě prostě taková hra. Vím, že ho lidi rádi čtou, i já si ho přečtu, třeba proto, že se nad ním dost často pobavím. Když čtu například o nějaké akci, kde jsem byla, a jé, ono to bylo úplně jinak. (smích) Spousta lidí říká, že bulvár nesnáší, protože si v něm novináři vymýšlí, ale na druhou stranu, kdyby v tom bulváru nebyli, tak by se nezviditelnili. Bulvár je jistá cesta, takže já to beru tak, že když tam nejsem, jako bych nepracovala.

Můžu se zeptat, co říkáte například na kauzu s Helenou Vondráčkovou?
No... já jsem se s Helenou potkala všehovšudy dvakrát a s Martinem Michalem myslím, že jen jednou, a to na mě při tom osobním setkání působil hrozně fajn. Taky jsem si říkala, právě díky bulváru, jak to bude šílené setkání, ale nebylo. Hodně by mě zajímalo, co všechno je oba k těm kauzám vede. I když je fakt, že v dnešních rádiích, myslím těch velkých, probíhá velká selekce. Vím, že například já sama nemám absolutně žádnou šanci se tam dostat. Oni budou hrát málokoho ze SuperStar.

Ono to vypadá, jako by ta SuperStar byla spíš břímě než nějaká výhra. Říká se vám rychlokvašky, ale přitom třeba řada z vás studovala na hudebních školách a konzervatořích.
To ano, je fakt, že stojí hodně práce se té nálepky rychlokvaška zbavit a začít fungovat jako normální zpěvák nebo zpěvačka. Ale když to člověk ustojí a vydrží to, pak to stojí za to.

super

foto ze Superstar

Vám se to vyplatilo. Proč jste se nepřihlásila už do první řady?
Já jsem se do ní hlásila, ale tehdy jsem nepostoupila, neprošla jsem ani do divadla. Do druhé řady jsem už pak nechtěla, až mě přemluvil kamarád, doslova na poslední chvilku jsem se přihlásila a vyšlo to.

V tu dobu jste studovala brněnskou JAMU (Janáčkova akademie múzických umění).
Ano, byla jsem v druhém ročníku na JAMU, studovala jsem obor muzikálové herectví, takže vlastně obor, po kterém jsem vždy velmi toužila a který se mi i splnil.

I díky účasti v SuperStar.
Ano, protože v dnešní době to tak bohužel funguje. Pokud chce člověk zpívat  v muzikálech a dostávat velké role, tak musí mít napřed nějaké jméno, a SuperStar pro mě byla jedna z cest, jak si to jméno udělat. Díky této soutěži  jsem se dostala dál do podvědomí a mohla si začít plnit svůj sen zpívat v muzikálech.

Byla byste ochotna jít za svým cílem i jakoukoliv „jinou“ cestou?
Ne, nebyla bych ochotna jít jakoukoliv jinou cestou, to opravdu ne. Když jsem se rozhodla, že budu zpívat, zařekla jsem se, že nikdy v životě nebudu mít blízké osobní kontakty s nikým z této branže, ve smyslu, jako že by mi to mělo nějak pomoct. A je fakt,  že jsem to i dodržela, a za tím si stojím. To, co dělám, čím jsem, toho jsem dosáhla něčím úplně jiným, a to zpíváním. Snažím se na sobě pořád pracovat, dvakrát týdně chodím na hodiny zpěvu, pořád se učím nové věci.

A tu JAMU jste dostudovala?
Bohužel nedostudovala, protože hned po SuperStar jsem dostala nabídku do Karlínského divadla na hlavní roli do muzikálu Jekyll a Hyde. Následně jsem pak dostávala další nabídky, takže na konci druhého ročníku jsem školu přerušila.

Kdo Vám hodil tady v Praze první lano?
Tak to byl určitě Pavel Polák, umělecký šéf Karlínského divadla, společně s Egonem Kulhánkem, ředitelem divadla. Tihle dva do mě investovali čas i nervy. Když se někteří dozvěděli, že jsem tu roli v Jekyllovi dostala, tak samozřejmě hned nastaly různé reakce, vesměs negativní, všichni si mě hned spojovali se SuperStar, ale Pavel s Egonem mě uhájili a za svým rozhodnutím si stáli, podrželi mě, za což jsem jim dodnes nesmírně vděčná. Já jsem tam tehdy naskočila jako alternace Terezky Duchkové a na ten muzikál hodně vzpomínám.

Protože byl Váš první.
To taky, ale hlavně proto, že to byl můj nejtěžší, i když zároveň nejkrásnější muzikál, jaký jsem kdy hrála. Ta role byla náročná, neboť jsem ji hrála už ve svých dvaadvaceti letech, a ona se hraje normálně až tak ve třiceti.  

Což svědčí o tom, že jste na to měla. A role přibývaly.
Ano, krátce po Jekyllu a Hydovi přišla malá muzikálová role v Producentech, pak jsem dostala nabídku na hlavní roli v Čardášově princezně v Karlíně, tam se to pak nějak zastavilo a přišla nabídka z GoJa Music Hall  na roli Fantiny v Bídnících, pak jsem přešla do Hybernie, kde jsem hrála ve Švejkovi, v Drákulovi, no a potom přišel pro mě naprostý muzikálový fenomén Děti ráje.

fantina

Fantina - muzikál Bídníci

Tam jste měla alternaci s Ivetou Bartošovou, ale nakonec jste premiéru odezpívala sama.
Původně jsem dostala nabídku s tím, že budu mít méně procent, že Iveta bude tou hlavní hvězdou a já logicky tou druhou. Ale stalo se, co se stalo, takže jsem odehrála premiéru, přibyla ke mně další alternace a už to hrajeme druhým rokem, čtyři představení týdně. Po sezoně máme jet do Bratislavy a v listopadu budeme hrát opět v Praze. Alternace za Ivetu, a poté paradoxně hlavní premiéra, mi hodně pomohla, nebudu zastírat, že mě hodně zviditelnila.

deti

Děti ráje

To je pravda, ten muzikál patří k těm více podařeným, pak je tady ale také řada těch méně úspěšných, často až propadáků, tím nemám na mysli přímo ty, ve kterých hrajete. Přesto se vás ale jako poměrně znalé muzikálové zpěvačky zeptám: Nezdá se Vám, že je v Čechách přemuzikálováno? Že se napíše hudba opravdu doslova na všechno?
Myslím si, že ve světě je spousta krásných muzikálů, které se tady bohužel asi nikdy hrát nebudou, ale je fakt, že už se dělá hudba na cokoliv. Hned se dělá muzikál. Je to škoda, místo toho, aby se složilo jedno kvalitní dílo, udělají se tři, které nestojí za nic.

V celkem slušném rozjezdu své kariéry jste otěhotněla, vdala se, v září loňského roku jste porodila dceru Elišku, jak to jde všechno skloubit dohromady, nebrzdí vás to?
Rozhodla jsem se, že všem dokážu, že to skloubit jde. Ženská, když má správného partnera, tak může stíhat všechno, včetně práce, porodu, dítěte i manžela.

Vy toho správného partnera očividně máte. Čím je Váš manžel? Je také z umělecké branže?
Ne, vůbec ne. Můj manžel má svoji marketingovou firmu a zaměřuje se hlavně na internetovou propagaci.

Jestli můžu prozradit, jmenuje se Jan Horsák, ale vy se jmenujete pořád Nosková, viďte?
Já jsem si nechala jméno Nosková jenom jako umělecké, ale jinak v občance mám manželovo příjmení. Vzala jsem si jeho jméno, přišlo mi to romantické.

Romantické je i to, že nežijete jen tak „na hromádce“, jste zastánkyní svatebních prstýnků.
Rozhodně. Pár těch vztahů jsem už přece jen měla, ale když jsem potkala svého budoucího manžela, tak jsem si byla téměř od začátku stoprocentně jistá, že on je ten pravý. Koneckonců já jsem otěhotněla po nějakých pěti měsících naší známosti, a ani na chvíli jsme nepřemýšleli, že by něco bylo špatně. Bylo to tak přirozené, normální, logické. A manžel mě požádal o ruku dokonce ještě předtím, než jsme věděli, že jsem těhotná, takže to bylo z jeho hlavy.

svatba

svatební fotografie

Takže to byl vlastně sňatek z lásky.
Ano, z velké.

Míšo, kolik je vám let?
Je mi 28 let.

Pocházíte z Brna, prozraďte nám něco o vašich rodičích? Měla jste hudební zázemí?
Hudební zázemí jsem neměla. Maminka je ekonomka a táta je stavař. Právě o to víc mě to těší, co jsem dokázala. Když se má člověk o co opřít, myslím tím, když má alespoň jednoho z rodičů v hudební branži, a ten rodič ho vede, nebo má třeba nějaké kontakty, tak to má ten člověk jednodušší. My jsme byli z Brna, takže bez kontaktů v Praze, rodiče s hudebním světem nemají vůbec nic společného, dokonce jsem je musela dlouho přesvědčovat o tom, že chci zpívat, takže nebylo to jednoduché. Když jsem dokonce chtěla jít na brněnskou konzervatoř, tak mi řekli:  „Ne, nejdříve půjdeš na gymnázium, dostuduješ a pak se můžeme bavit o zpěvu.“ Takže jsem napřed studovala gymnázium, ale mezitím už jsem poctivě chodila na hodiny zpěvu, abych si mohla podat přihlášku na JAMU.  

Vy jste si tu cestičku opravdu umetala sama.
Ano, a jak už jsem říkala, ta SuperStar pro mě byla opravdu jediná možnost, jak se dostat blíž k tomu, co chci v životě dělat, tedy k muzikálům. Ve chvíli, kdy už jsem se naprosto rozhodla, se však moji rodiče zachovali úžasně, neuvěřitelně mě podporovali, cokoliv jsem potřebovala, tak se podřizovali mně, jsem jim za mnohé vděčná a nikdy jim to nezapomenu.

Máte i nějaké sourozence? 
Bohužel nemám

Ale Eliška je bude mít?
Určitě, určitě bude mít ještě minimálně čtyři sourozence. (smích)

eliska

Eliška

Kdo ji hlídá, když manžel je v práci a vy se umělecky angažujete?
Hodně pomáhají babičky.

I ta v Brně?
No, právě to chci říct, že moji rodiče jsou tak báječní, tak obětaví, že se kvůli mně i přestěhovali z Brna. Všechno prodali a kousek za Prahou jsme postavili barák. Takže jsou mi blíž a i Elišku vidí často.

Máte štěstí na rodiče. Máte i štěstí na lidi kolem sebe? Setkáváte se třeba s falší a závistí?
Setkávám, dost často, ale já si to moc nepřipouštím. Připustím si k sobě jen ty lidi, se kterými je mi dobře, u kterých cítím, že se mnou chtějí nějakým způsobem komunikovat a je mi s nimi fajn. Ten zbytek nemá cenu řešit. Já třeba teď hraju ve čtyřech divadlech, v Goja Music Hall, v Karlíně, v Liberci a ještě v Plzeňském divadle, kde hraju v operetě Netopýr, to byl vždycky můj sen. A když jsme začali v Plzni zkoušet, mně tam bylo a je, tak nádherně! Tam jsou tak fajn lidi, člověk najednou vypadl z Prahy, kde se pořád něco řeší, pořád ti samí lidi řeší pořád ty samé věci, ale v Plzni, tam to najednou ze mě spadlo a cítila jsem se tam opravdu moc příjemně. Vztahy mezi lidmi pokládám za hodně důležité.

Tahle báječnou atmosféru jsem pak zažila ještě i v Dětech ráje. I tam jsme se sešli skvělá parta, držíme spolu pohromadě, jsme stmeleni, proto má ten muzikál takový úspěch, protože tam fungují ty správné vztahy. 

netopyr

V operetě Netopýr

Kromě role muzikálové zpěvačky, nelíbila by se vám i dráha sólové zpěvačky?
Já bych se dráze zpěvačky věnovala, ale ještě jsem nenarazila v Česku na hudbu, která by se mi líbila, která by mi vyhovovala. Inklinuji k takovému žánru, jako zpívá třeba Celine Dion, Sarah Brightman, Barbra Streisand apod. Není nikdo, kdo by pro mě tyto nosné písničky napsal. Což o to, texty bych si složila i sama, ale hudbu ne.

Tak třeba je to výzva pro nějakého začínajícího hudebního skladatele, kdo ví.
Třeba.

Jaká je vaše oblíbená zpěvačka, takový váš vzor.
V muzikálech je pro mě určitě bezkonkurenční Bára Basiková, ta mi byla vždycky vzorem. Ona je prostě technická zpěvačka, neuvěřitelná, zpívá nádherně. A pak také obdivuji operetní pěvkyni Pavlu Břinkovou, kterou jsem měla možnost poznat v Karlínském divadle, když jsem zpívala Čardášovou princeznu, a která je vlastně od té doby i mojí profesorkou zpěvu. Velmi si jí vážím nejenom jako vynikající zpěvačky, ale také jako člověka. 

Míšo, a teď otázka z poněkud jiného soudku. Co Vy a dieta?
(smích) No tak za svůj dosavadní život jsem vyzkoušela řadu diet, to je o mně známo, některé byly více úspěšné, některé méně, nicméně nejvíc úspěšná u mě byla vždycky dělená strava, ale v tom smyslu, že ne, že bych tu stravu dělila, ale kvůli tomu, že když už jsem nevěděla, co si mám dát, tak jsem si radši nedala nic. (smích) Ale teď se po čase k dietě zase vracím, a také ke sportu, protože díky nabídce na jednu roli musím pár kilo shodit

K jakému sportu?
Ke kickboxu, to je sport, který jsem už dříve dělala a po tříleté odmlce se k němu společně s trenérem zase vracím. Je to sport, u kterého se člověk fakt vybije na maximum. Sice odchází fyzicky úplně vyčerpaný, ale zároveň je také nabitý takovou tou vnitřní energií, prostě se cítí dobře.

To je tvrdý sport pro ženu
Je to tvrdý sport, párkrát mě to opravdu hodně bolelo, ale na druhou stranu, aspoň jsem zocelená do normálního života. Život, to je taky hodně tvrdý sport.

Přeju vám co nejméně tvrdých nárazů a děkuji za rozhovor.

kocar

„zocelená“ maminka Míša Nosková

Medailonek

  • Michaela Nosková se narodila 21. 2. 1983 v Brně
  • Vystudovala gymnázium a poté studovala JAMU, obor Muzikálový zpěv
  • Muzikály: Jekyll a Hyde, Producenti, Švejk, Drákula, Děti Ráje, Bídníci
  • Operety: Čardášová princezna, Netopýr
  • Je vdaná, má dceru Elišku

fotografie poskytla: Míša Nosková

Čtěte také: