Jako malá jsem kapesné nedostávala. Až s nástupem do školy přišel čas loudění korunek na zmrzlinku nebo na Pedro. Tenkrát, tuším že jsem byla asi ve třetí třídě, maminka rozhodla, že už jsem velká holka a začala mi dávat 5 Kčs na týden. Dneska směšná částka, ale tenkrát (1982) to byl pro malou holku velký peníz. Obložená houska stála 2 Kčs, točená velká zmrzlina 1.40 malá 0.70 h. A já byla na tohle kapesné náležitě pyšná. Když jsem začala škemrat o zvýšení, byl to marný boj. Maminka vyprávěla, že ona když dostala 5 korun na pouť, tak byla rodičům vděčná, že mohla řádit celý den na kolotočích. A těch cukrlat co si donesla domů... A mě že by tolik peněz nemělo stačit? Kdepak, holka, uč se hospodařit !!
A čas se opakuje. Když jsem slyšela svoje puberťáky remcat nad „všimným", vyprávěla jsem jim, jaké bylo mé kapesné. Koukali na mě jako na blázna (asi jako já tenkrát na svoji maminku) a dcera nakonec prohlásila, že jsme určitě byli chudší než Zilvar z chudobince v seriálu Bylo nás pět.
Jsem pro kapesné, ale ne přemrštěné. Jak říkávala mamka: Uč se hospodařit.
                                                                                                                             
kominice


Milá kominice,
výraz všimné" je moc pěkný, a kolik že to všimné dělá?

Reklama