Reklama

 

Začíná to již na nástupištích.

Pokud jste viděli film Krokodýl Dundee, jistě si pamatujete záběr, ve kterém ona jemu sděluje, že si ho vezme. Lidé na přeplněném nástupišti newyorkského metra reprodukují dialog dvou zamilovaných, jelikož se přes ty davy nemohou k sobě dostat. A přesně tak to začíná vypadat v metru pražském …

 

Než přijede souprava, lidé se ve špičkách začínají rovnat do řad za sebe.

Tvoří zástupy v rovnoměrných řadách, jelikož jen ten, kdo se drží předních linií, má šanci na místo k sezení. Na dvojky a trojky místa nezbývají, někdy jsou i rádi, když se do vagónu vůbec natlačí.

 

Nastávají chvilky nejhorší.

Přesně poznáte, kdo z vašich spolucestujících kouří a také kdo si mění oblečení a kdo se pravidelně sprchuje. Bohužel, téměř vždy se v těsném okolí někdo ze skupiny kuřáků nebo odpůrců koupelen najde. Někdy své sousedy podezřívám, že musí mít vajgla v kapse. V kapse ušmudlané bundy, přes kterou vycházejí pachy hrůzného původu.

 

Další atrakcí přecpaného metra je hlučný hovor některých dvojic.

Právě dnes přímo nade mnou (vybojovala jsem sedátko) si to slovně rozdávaly dvě melírované ženštiny. Byly tak rozhořčené ze své „úplně blbé“ kolegyně a z problémů, které jim svou nepřekonatelnou tupostí v práci činí, že se nedalo je neposlouchat. Nedalo se ani číst! Musela jsem praštit časopisem o kolena a podívala se na ně s výmluvným výrazem. Možná vás napadne, že si mě nevšimly, ale ne. Ony si mě všimly, ale halasně v psychologické terapii pokračovaly! To se mi ulevilo, když na Můstku vystoupily…

 

Ale je to nejrychlejší.

Přes pachy a únavné hovory lidí kolem jste na místě určení rychle a celkem spolehlivě.
Někdy je to ale místo filmové romantiky pěkná kovbojka…

 

A jak se jezdí vám do práce?