Jednoznačná odpověď, jak vychovávat své děti, anebo správná rada, jak je vychovávat, neexistuje, protože co dítě, to originál, a na každého platí něco jiného.

My vám postupně představíme pět základních „výchovných metod“. Možná se v některé najdete, ale možná taky ne. Možná vymyslíte metodu úplně odlišnou, šestou, sedmou, osmou... o kterou se s námi následně podělíte.

boy

Příběh o rozpustilém Tomášovi

Tomáš je sedmiletý chlapec, kterého měli jeho rodiče v poměrně mladém věku. Mamince bylo 18 a tatínkovi pouhých 20 let, když se Tomáš narodil. Sami byli ještě děti, mající už dítě, a to nejen vzhledově, ale i povahově. Mladá maminka pojala po narození výchovu zodpovědněji, ale tatínek bral svého synka už od počátku jako nějakou hračku, a to se mu vymstilo. Jen co začal malý Tomášek trochu nabírat rozum, dosáhl společně se svým otcem v rodině stejného postavení. Dnes nerozlišuje, kdo je v rodině vůdčí osobností, neuznává autority, chová se jako malý rozumbrada s patřičnou rozverností. Co řekne on, to platí. Když táta něco utrousí, například ohledně napsaných úkolů do školy, je to jako když hrách na stěnu hodí. Tomáš si z jeho slov nic nedělá, protože ví, že táta na to za chvíli zapomene a přestane se o tom bavit. A maminka to vyřeší tím, že začne na malého Tomáše hystericky křičet, ať si jde okamžitě udělat ty úkoly. Obojí je špatně.

Podle Aleny Weberové, ředitelky o.s. Dítě, rodič, prarodič, je v tomto případě nejvhodnější použít tzv. metodu vrchního velitele.

Tato výchovná strategie není příliš oblíbená, ale v tomto případě je nezbytná. Dítě si musí uvědomit, kdo je v rodině velicí osobností, a tato velicí osobnost by se měla naučit používat větu: Dost řečí, teď budeš poslouchat Ty mě.

Příčiny

  • Nedbalá výchova
  • Nevyzrálí rodiče
  • Lenost a pohodlnost
  • Nezodpovědnost
  • Snížený inteligenční qocient

Metoda vrchního velitele

Byť jsou názory, že tato metoda zčásti potlačuje osobnost dítěte, v případě Tomáše je nejvyšší čas ji použít. Syn by měl znát hranice a mantinely svého chování, co si může a nesmí vzhledem ke svým rodičům dovolit.
Rodiče, kteří jsou v rodině na stejné úrovni s dětmi, si musí uvědomit svoje postavení a zodpovědnost, jinak jim dítě přeroste přes hlavu a vyroste z něj jedinec, který nebude schopen uznávat autority a nebude se umět přizpůsobit například pracovnímu prostředí. Bude nezodpovědný jak vůči sobě, tak ke svému okolí, a je zcela pravděpodobné, že přivede na svět dítě přibližně ve stejném věku jako jeho rodiče, aniž by přemýšlel, co bude dál.
A pak tady máme hysterickou maminku, která celou dobu stojí v pozadí a jednou za čas vypění. Dítě musí mít z chlapeckého otce a hysterické matky leda tak legraci. Neváží si jich a také si dobře uvědomuje, že když mu něco přikážou, za chvíli už se o to nestarají.

Když přišli oba do poradny, bylo to jako chlácholit malé děti. „A co máme dělat?“ Oba mladí, nezkušení, bezradní, ne úplně chytří, ale ani ne přímo hloupí. Tatínkovi jsem poradila, že si musí umět bouchnout do stolu, a pokud synovi něco přikáže, trvat na tom, ať to splní, ne že to za chvíli pustí z hlavy a nebude se zajímat, jak to dopadlo.
Maminka slíbila, že přestane na kluka hystericky křičet a také ona bude ve své výchově důkladnější a systematičtější. K tomu se bude snažit posílit dnes zcela nulovou autoritu, kterou má syn ke svému otci. Za měsíc přijdou do poradny znovu, všichni tři, i se synem.

Příště: O příliš chytré Johance a metodě kamarádství

Přečtěte si také:

Reklama