Rodina

Metody výchovy, příběh druhý: O plačtivé Terezce

Jednoznačná odpověď, jak vychovávat své děti, anebo správná rada, jak je vychovávat, neexistuje, protože co dítě, to originál, a na každého platí něco jiného.

My vám postupně představíme pět základních „výchovných metod“. Možná se v některé najdete, ale možná taky ne. Možná vymyslíte metodu úplně odlišnou, šestou, sedmou, osmou... o kterou se s námi následně podělíte.

Příběh o plačtivé Terezce

kidTerezce jsou čtyři roky a její mamince se rýsuje zajímavá práce, do které by měla nastoupit během příštího měsíce. Má však strach dát holčičku do školky a ještě větší obavy má z toho, nechat ji samotnou s tatínkem. Ten ji totiž nenazve jinak než „fňukna“. Terezka je totiž takový uplakánek. Je velmi lítostivá a brečí kvůli každé hlouposti, například když nemůže najít svoji panenku nebo se jí nepodaří zavřít branku od zahrady.
Také děti na pískovišti se s ní moc nehrají, protože pořád jen fňuká. Jsou tedy obavy ze strany maminky oprávněné? Kde se stala chyba, že je Terezka takový uplakánek? A nepřehání to trochu tatínek, když ji nazývá „fňuknou“?

Na to všechno se pokusí odpovědět Alena Weberová, ředitelka o.s. Dítě, rodič, prarodič:

Období mezi 3. a 4. rokem označují psychologové jako „období strachu“. Dítě může plakat z různých příčin, že se bojí tmy, že se bojí cizího prostředí, že se bojí nezvládnutí situace, kterou by mělo podle rodičů zvládnout, a další podobné věci. Lítostivost může být také následkem nevhodného trestání či strachu z jednoho z rodičů, v tomto případě otce, který se své dcerce posmívá, místo toho, aby společně s matkou hledal příčinu Terezčina plačtivého chování. Děti totiž téměř nikdy nepláčou bez důvodu, a když jim pláč zakazujeme, nic nezmůžeme.

Příčiny

  • Strach z něčeho neznámého
  • Ostych z cizích lidí
  • Strach z odloučení
  • Přehnaně úzkostlivý jeden z rodičů
  • Přehnaně přísný jeden z rodičů
  • Chladný, citově vyprahlý domov
  • Dědičné vlastnosti
  • Zlý zážitek... ad.

Metoda pochopení

Terezka přišla do poradny pouze s maminkou a už ve dveřích měla slzy na krajíčku. Bála se neznáma. Maminka udělala tu velkou chybu, že místo toho, aby jí vysvětlila: „Nebreč Terezko, to je paní doktorka, budete si spolu povídat,“ tak jí hned položila otázku: „Co zase brečíš?“
Holčička se zasekla a trvalo delší dobu, než začala mluvit.
Mamince bylo vysvětleno, že slzičky její dcery jsou v tomto věku stále ještě jakýmsi voláním o pomoc. Když začne holčička natahovat, je třeba s pochopením a nahlas vyslovit její pocity a uklidnit ji. Například: „Tak počkáme v čekárně, a až přestaneš plakat, půjdeme za paní doktorkou, ano?“ V žádném případě na holčičku nekřičet a nikam ji nestrkat násilím.
Každé dítě není otrlé, spousta dětí, zejména pak holčiček, jsou citlivější. V případě Terezky jde navíc ještě o zakřiknutost, jejíž hlavní příčinou je přísnější povaha jejího otce.

Každé dítě má právo být smutné, tak jako dospělý. Stačí malicherný důvod a hned se rozpláče. Možná je pak přívalem vlastních emocí zaskočeno více než samotní rodiče. Ti by se měli snažit nenadálou situaci zklidnit a utišit, že se vlastně nic nestalo, a odvést pozornost dítěte jinam. V žádném případě by se neměl na dítě zvyšovat hlas nebo mu nadávat či se mu posmívat. Je lepší vyjádřit dítěti podporu v jeho trápení, snažit se ho pochopit a dát mu prostor k vlastnímu vyjádření, aby samo řeklo, proč se rozplakalo, případně se s ním podělit o vlastní trápení. Pochopitelně úměrně jeho věku a bez zbytečných podrobností.
Terezka je ještě malá, ale ne zas natolik, aby metodu výchovy ze strany otce nebo matky nechápala.
Tatínek se bohužel odmítal o těchto věcech bavit a odmítl i přijít.

Příště příběh o rozpustilém Tomáškovi a „metoda vrchního velitele“

Přečtěte si také:

   
15.02.2013 - Děti - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [17] dasena [*]

    Jestli si tím nevynucuje pozornost...

    superkarma: 0 22.02.2013, 11:17:00
  2. [16] free [*]

    Moje neteře brečely, sotva jsem se na ně podívala.

    superkarma: 0 20.02.2013, 21:31:46
  3. [15] Trefa [*]

    Trefa:takove problemi jsem nemela s detmi.dcerka je asi rozmazlena.

    superkarma: 0 17.02.2013, 16:35:57
  4. [14] hannysek [*]

    Moje dcera 2roky a 10 měsíců se nebojí doktora, protože jí vždycky slíbím, že se může pohrát, od zubaře zase vždycky dostane pastičku, kterou podstrčím sestřičce, tak ráda otevírá pusinku.Všechno jí vysvětluji formou hry. Od 1,5 roku je bez pleny, ale nastal nedávno problém, že když se občas počurá, tak jsem jí říkala, že se nesmí počůrávat, že půjde už brzo do školky a tam by musela být v mokrých punčošká a tak. A ona se začala počůrávat každý den třeba 1, nebo i 2. Až pak jsem četla na internetu, že se nemají strašit školkou, ani žádné jiné tresty.že tam něco nesmí a tak. Přestala jsem to dělat a už je to zase o.k. Když se počurala, tak jsem řekla, že to nevadí, že se to občas tak stane, a že už to určitě neudělá. Fakt to pomohlo. O školce jí nemluvím. Asi měla nějaký strach že to v té školce nedá. Teď je to fakt super. Akorád pavučiny ji musím odnaučit bát se. Na tu jí říkam, že to plete pavouček,aby do ní chytal nezbedné mušky,ale to zatím nezabírá! :D

    superkarma: 0 15.02.2013, 21:10:41
  5. [13] Anime Otaku [*]

    phoebe24 — #12 Tohle mi jednou udělal dětskej zubař (kterej mi v držce pokazil co mohl) násilím mi víc otevřel pusu - až mi prasknul koutek tak jsem ho rafla a pěkně do krveSml57

    Jinak s náma to máma řešila jednoduše - když řveš bezdůvodně (vztek, truc) tak ignorace, když to přešlo v záchvat vzteku tak pod ledovou sprchu i s oblečením. Prý jsem měla vzteký záchvat jen 2x potřetí jsem si to rozmyslela na cestě do koupelny Sml57

    superkarma: 0 15.02.2013, 13:59:21
  6. avatar
    [12] phoebe24 [*]

    ToraToraTora — #8 ty woeSml52Sml52Sml52 Pět kiláků tam a zpátky s výsledkem čtvereček, sluníčko, houba... to bych byla zralá na celou flašku, ne jen na panákaSml32

    U nás v tom byly špatný zkušenosti s doktorkou. Dcera nechtěla otevřít už tam, jenže doktorka nasadila okamžitě a bez vysvětlování protihmat a místo použití zrcadla jí diagnostikovala zbytnělé nosní mandle pohmatem vlastními prsty. A ještě než se prcek přestala dávit, tak vypsala žádanku na operaci. U toho doktora jsem jen chtěla potvrdit diagnózu, že ty mandle jsou fakt nadnormativní a měly by se odstranit. On na to šel nejdřív jemně, potom vysvětloval.... nic, všechno marný. A riskovat, že by byl pokousanej, naštěstí pro něj nechtělSml57

    1. na komentář reaguje Anime Otaku — #13
    superkarma: 0 15.02.2013, 13:34:17
  7. avatar
    [11] phoebe24 [*]

    carmi — #9 jsem absolutně v klidu, ale ironii v tom nevidímSml16

    superkarma: 0 15.02.2013, 13:21:55
  8. avatar
    [10] carmi [*]

    ToraToraTora — #8 Jó, děti jsou naše radostSml57

    superkarma: 0 15.02.2013, 13:20:08
  9. avatar
    [9] carmi [*]

    phoebe24 — #7 Já teda ten příspěvek pajdy považuji za ironii a ne výpad proti tobě. Tak klidSml16

    1. na komentář reaguje phoebe24 — #11
    superkarma: 0 15.02.2013, 13:19:12
  10. avatar
    [8] ToraToraTora [*]

    phoebe24 — #3 Já takhle přemlouvala dceru. Měla jít na prevenci k lékařce a zasekla se u čtení obrázků z tabule. prostě, že nebude mluvit. Přemlouvala jsem, vyhrožovala, slibovala, prosila, vydírala, pak se přidala i doktorka. napřed slibovala, strašila, přemlouvala, naléhala. Po půl hodině jsme šli domů. po cestě jsem do dcery hučela jak do vykotlané vřby. celých 5km pěšky jsem držela monolog a v okamžiku, kdy jsem štrachala klíče u domovních dvěří mi říká: "tak jo, já jí to teda řeknu."

    Letěla jsem zpátky jak fůrie i s dcerou. Doktorka už měla polední pauzu,a le nechala se přemluvit. A dcera...zase nic. Zkoušeli jsme to čtvrt hodiny a pak sice šeptem, uraženě, ale uznatelně řekla: " čtvereček, sluníčko, houba" a šli jsme. Otřesné. byla jsem zralá na panáka.

    1. na komentář reaguje carmi — #10
    2. na komentář reaguje phoebe24 — #12
    superkarma: 0 15.02.2013, 12:17:52
  11. avatar
    [7] phoebe24 [*]

    pajda — #4 Njn. Zapomněla jsem v příspěvku polopaticky vysvětlit, že jsem věděla velmi dobře, proč prcek nechce otevřít pusu. Aby to pochopily i evedentně natvrdlé přispěvatelky do diskuse. Co myslíš, že jsem v ordinaci i v té čekárně vysvětlovala? Malá chápala, že nemá důvod neotevřít. Taky věděla, že doktor neudělá žádný zákrok, že jde jen o kontrolu. Zkrátka se mi sekla a až doma přiznala, že to byla trucakce. A ten symbolický sekec na prdel jí nakonec i pomohl. Prostě jsem byla důslednější jak ona a podobnou scénku už mi nezopakovala.Sml80

    1. na komentář reaguje carmi — #9
    superkarma: 1 15.02.2013, 11:56:07
  12. [6] Rikina [*]

    Tatínek do poradny nepřišel, ale stejně se ví, že je příčinou jeho přísnější povaha. Sml57 Ta doktorka má asi jasnovidné vlohy. Sml80 Jestli spíš není čas právě na tu školku, tam by snad to dítě pochopilo, že brečením se nic nevyřeší.

    superkarma: 0 15.02.2013, 11:36:18
  13. avatar
    [5] diblice [*]

    tak naší slečně je už skoro devět a pláč používá jako ženskou zbraň, taky si myslí, že když  se rozbrečí, tak ji vše projde, ale doma má smůlu, ale třeba u hasičů to působí, tam ji chlapi hned vyjdou vstřícSml52

    superkarma: 0 15.02.2013, 10:54:59
  14. avatar
    [4] pajda [*]

    phoebe24 — #3 to ovšem byla chyba. Mělas nechat prcka, aby s tebou podrobně probral, proč nechce otevřít pusu a pak jsi mu měla ty vysvětlit, jaké máš problémy...ovšem s citem. prcek by určitě uznal, že jedno otevření pusy je oproti tvým potížím malicherné a rád a ochotně by vlezl do ordinace...když kvůli ničemu jinému, tak aby nemusel dál vyvsvětlovat zjevně poněkud natvrdlé mamince, že takhle tedy ne a že ON bude ten, který rozhodne, co bude dálSml57Sml57Sml57

    1. na komentář reaguje phoebe24 — #7
    superkarma: 0 15.02.2013, 10:23:07
  15. avatar
    [3] phoebe24 [*]

    ToraToraTora — #1 Přesně - když prcek nechce, tak s ním nic nehne. Takhle se mi zasekla malá na ORL. Odmítla otevřít pusu. Chvíli jsme jí přemlouvali, chvíli zápasili, potom jsme šli do čekárny. Doktor mezitím vzal jiného pacoše, já v čekárně vysvětlovala. Prcek pochopila, slíbila že otevře a.... Neotevřela. Takže opět kolečko: přemlování, zápas a čekárna. V čekárně se z dítka stal chápavý andílek. Já ovšem přitvrdila a slíbila jí, že jestli znovu neotevře, tak dostane v té narvané čekárně na prdel. Jak myslíte, že to dopadlo? Přemlouvání, zápas, výprask a šli jsme domů.

    1. na komentář reaguje pajda — #4
    2. na komentář reaguje ToraToraTora — #8
    superkarma: 0 15.02.2013, 09:58:37
  16. avatar
    [2] pajda [*]

    ToraToraTora — #1 podle toho příběhu i několik let - než se děcko vybrečí, přesněji, než přestane vydírat maminu slzičkama.Sml52Sml52Sml52 a paní doktokra je, předpokládám, placená od minuty - tedy i té strávené v čekárně, protože uhnout děcku kdykoliv si zamane a začne natahovat je přece "odborný postup".Sml57

    superkarma: 0 15.02.2013, 09:53:35
  17. avatar
    [1] ToraToraTora [*]

    Půjdeme do čekárny a až přestaneš plakat, tak přijdem znovu? Sml52 A pokud se dcerce prostě nebude za paní doktorkou chtít, tak si v té čekárně posedí třeba celé dopoledne. To je rada jako prase. Zajímalo by mne, jaká je zhruba čekací doba, pokud je někdo k paní doktorce objednán

    1. na komentář reaguje pajda — #2
    2. na komentář reaguje phoebe24 — #3
    superkarma: 0 15.02.2013, 09:15:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme