Messalina se ke mně dostala tak, že jsem na dotaz "Chceš kočku?" a upřesnění "Je milá a moc hezká" naivně odpověděla "Tak jo".

Messalina krásná opravdu je, je neobvykle zbarvená - bílá s úžasnou whiskas kresbou a žhnoucíma očima - ale milá? No, to nebyl úplně přesný popis její povahy, nejspíš se naštvala, že po odchytu seděla skoro celý den v přenosce, než bylo možné ji dát do depozita, ale její naštvání vypuštěním do volného prostoru neskončilo. Byla vzteklá, sekala packama, vrčela, chvílemi bylo o strach kolem ní projít. Messinka totiž upřímně nenávidí kočky - jakmile je spatří, výhružně a posléze velmi vztekle mručí.

Vzhledem k její "milé" povaze, jsem Messalinu usadila do zavřené chodby, ve zbytku bytu byly tou dobou čtyři kočky (teď už osm), a mě nebavilo poslouchat její neustálé mručení a bát se, jestli to neskončí rvačkou. Ke mně se Messalina na začátku chovala nevypočitatelně - buď mě v chodbě pozorovala z boudičky a když jsem se na její vkus přiblížila moc blízko, mručela, nebo mě naopak vítala, otírala se o zeď, dveře, mně o nohy, dokonce se nechala jednou dvakrát pohladit, ale pak se otočila, zasyčela a sekla drápkama… byla naprosto nevyzpytatelná.

Po třech dnech v chodbě se Messie osmělila a začala vartovat u vchodových dveří, takže kdykoli jsem šla ven nebo dovnitř, musela jsem nějakým způsobem zakrýt prostor, kudy by mohla utéci, což nesla velice nelibě a zakrývací předmět (většinou bundu) se snažila za vzteklého syčení rozdrápat. Kdyby utekla, bylo by to dost nepříjemné, protože najít ji v osmipatrovém paneláku by nebyl zrovna med, a to nemluvím o jejím chycení, které by se bez krveprolití (pochopitelně na mé straně) neobešlo. Messalina tedy putovala do voliéry, aby se zabránilo jejímu útěku a také, aby mohla z bezpečného místa pozorovat ostatní kočky a zvykat si na ně.

Ve voliéře se Messie trochu zklidnila, ze začátku na kočky syčela pořád stejně, po pár dnech se to trochu zlepšilo, dokonce se tu a tam nechala chviličku hladit skrz mříže, ale musela jsem pořád dávat pozor, protože se většinou po chvilce ohnala drápama a sekla.

Rozhodla jsem se zjistit, jestli je vzteklá jen kvůli kočkám nebo všeobecně, a vypustila jsem ji do ložnice, kam ostatní kočky nesměji, takže tam je sama. Kočky vidí jen přes okno, což sice komentuje, někdy mručí i u dveří, za kterými tuší kočky, ale bez trvalého kontaktu s kočkami se výrazně uklidnila a dělá pokroky každý den. V noci Messie spí vedle na posteli nebo ve svém pelíšku, ráno se vždycky přijde pomazlit ke mně do postele a dokonce u toho přede. Když za ní přijdu do pokoje, vstane, protáhne se a důstojně si přijde pro pohlazení - je to dáma, tak přece nebude pobíhat jako nějaké malé kotě :), když má dobrou náladu, tak se nechá i chovat, ducá hlavičkou a vrní mi do ucha. Kdykoli se v noci probudím, Messinka vstane z pelíšku a přijde zjistit, jestli by nebylo nějaké to drbání. Včera si dokonce nechala téměř dobrovolně ostříhat drápky na celé jedné tlapce :)

Největší pokrok vidím v tom, že když ji hlazení přestává bavit, nechá to na sobě včas znát, ať už klopením uší, pomrskáváním ocásku nebo někdy i nespokojeným mňouknutím. Je to chytrá kočka a dobře ví, že když se na mě bude ošklivě dívat, tak se pohlazení nedočká, a protože drbání zádíček a za ouškama miluje, poslední dobou její náladovost znatelně ustupuje. Je to můj miláček a moc doufám, že se mi pro ni podaří najít někoho, kdo si ji zamiluje stejně jako já a odpustí jí občasné prohřešky vůči dobrému chování :)

Messie bude moci být umístěna pouze do bytu, a to k lidem, kteří nemají jinou kočku, raději ani psa, a kteří budou respektovat její náladovost. Je také možné - a já v to doufám - že v novém prostředí, kde nebudou žádné kočky, se Messie uklidní úplně a bude z ní klidná mazlivá kočka.

Pokud je "opravdová kočka" Messalina právě tím, co hledáte, a chcete jí poskytnout nový domov, kontaktujte Zuzanu (Praha).

 

Reklama