Vztahy

Meryl a její babička


Moje babička byla kouzelná. Nosila na hlavě šátek, pekla makové buchty a tažený závin. Pokaždé, když si na ni vzpomenu, vybaví se mi, jak sedí za šicím strojem nebo s jehlou v ruce a šije mi nějaké krásné šaty, kalhoty, bundy a halenky.

Jako dítě jsem u ní trávila všechny prázdniny, nebo alespoň jejich větší část. Byla to krásná doba. Ráno mě probouzela vůně čerstvých rohlíků a teplého kakaa. Užívala jsem si u ní volnost, jakou jsem doma zažívat nemohla. Lítala jsem venku téměř bez omezení, abych přiběhla s kručícím žaludkem, ve dveřích obdržela namazaný krajíc a zase jsem letěla za svým dobrodružstvím. Po večerech pak babička trpělivě prala a látala moje tepláčky a ponožky. Obětavě se ujala malého koťátka, které jsem zachránila před utopením nějakým sadistou, a odchovávala potom celé generace potomků této první kočičky. Nechala mě sledovat televizi dlouho do noci a neodháněla mě od ní, ať se tam dělo cokoli.

Tak mi například utkvělo moje první setkání s “Angelikou” – velkým hitem tehdejší doby. Hltala jsem ten příběh, kterému jsem vůbec nerozuměla, až došlo na scénu, kdy ten zlý pirát nebohou Angeliku zavřel do podpalubí a vydal ji napospas třem přikovaným hromotlukům, kteří se na ni začali okamžitě chlípně vrhat. S vytřeštěnýma očima jsem sledovala tu hrůzu a pak jsem se babičky zeptala, co jí chtěli udělat. Babička tehdy pohotově zareagovala: ”Chtěli ji sežrat!” Vytřeštila jsem oči ještě víc při té příšerné představě.

Večer jsem uléhala do studené ložnice pod obrovskou duchnu vedle babičky a spala s nohama zamotanýma do jejích, abych se víc zahřála.

Po mém příjezdu na prázdniny, kdy jsem ukončila 1. třídu, babička vyndala ze své knihovny knížku “Podivuhodná dobrodružství mudrce Ezopa” a poprosila mě, jestli bych jí kousek nepřečetla, když už umím číst. Začala jsem ztěžka slabikovat a prokousávat se textem, babička seděla a poslouchala, aby pak řekla, že čtu moc krásně a jestli jí zítra zase kousek přečtu. A tak se tyto prázdniny proměnily ve čtenářský kurs. Každý den jsem babičce četla z knížky jednu kapitolu a babička přitom třeba vařila nebo zašívala a moc si pochvalovala, jak se jí dobře pracuje, když jí k tomu tak krásně předčítám. Tehdy jsem neprokoukla její lest, četla jsem proto, že jsem jí tím dělala radost, a taky proto, že mě vždycky tak krásně pochválila. Pravdou ale je, že na konci prázdnin jsem četla jako zkušený mazák a po nástupu zpět do školy jsem byla mezi ostatními dětmi ve čtení naprostá jednička.

Láska ke knihám mi již zůstala a přihlásila jsem se na knihkupeckou školu. Poté jsem babičku zásobovala historickými romány a životopisnými ságami, které ona poctivě všechny přelouskala, a již se těšila na další.

Když jsem se vdala 100 km od domova a tím pádem i od babičky, moc se mi stýskalo. Chybělo mi to útočiště, ta otevřená náruč a upřímný zájem o vše, co dělám, jak se mi daří, či nedaří. Vzhledem k mému brzkému, rizikovému těhotenství jsem ji nemohla ani navštěvovat, a tak jsem se moc těšila, až se nám miminko narodí, jak jej pojedu své babičce ukázat. Všechno se ale seběhlo úplně jinak.

Po narození starší dcerky jsem samozřejmě byla doma na mateřské a plánovala si, že až malá trošinku povyroste, vydám se za babičkou. Jednou dopoledne mě z mého kmitání po bytě vyrušil zvonek. Šla jsem otevřít a za dveřmi stála – kdo jiný než moje milovaná babička! Dodnes je mi záhadou, jak se z malé vesničky na severu Čech ve svých pětasedmdesáti letech dostala sama až na nepřehledné pražské sídliště a objevila ten správný dům a byt v 11. patře. Cestu absolvovala s papírkem, na kterém měla napsanou adresu, a na můj dotaz, jak mě našla, odpověděla lakonicky: “Mám pusu, ne?” Zkrátka a dobře, najednou stála za mými dveřmi, s jednou taškou a s litrovou sklenicí nasušených domácích nudlí. Měla v plánu zůstat tak dva dny, aby se potěšila se svou vnučkou a pravnučkou. Těch dní nakonec zůstala celých 14!

Bože – sladké dva týdny! Opět mě ráno probouzela vůně čerstvých rohlíků a kakaa, v noci mi odebírala plačící miminko, abych se vyspala, a broukala mu písničky, zašila a spravila všechny svršky i spodky, které měly nějaký defekt, a pekla své makové buchty a tažené záviny. Odpoledne chodila s kočárkem na procházky a já jsem si zatím postupně vygruntovala celý byt.

Jednou se jí procházka trochu nevyvedla. Vyšla jako vždy kolem druhé a s tím, že do čtyř je zpátky. Já jsem začala mýt okna a najednou jsem zjistila, že čtyři hodiny jsou dávno pryč a babička s kočárkem nikde. Odbila pátá, chodila jsem po bytě jak tygr v kleci a mučila se obavami, co se přihodilo. V půl šesté jsem už začala panikařit a přemýšlela, jestli mám volat na policii nebo někam do nemocnice, a než jsem se rozhodla pro tu lepší variantu, zachrastily klíče v zámku a do bytu vjela naprosto vyčerpaná babička a od hladového pláče ochraptělé dítko. Babička jen vydechla: “Zabloudila jsem,” a sesunula se do křesla. Než jsem obstarala plačící dcerku, upadla v obýváku do hlubokého spánku, ze kterého se probudila až ráno. No, alespoň jsem jí mohla oplatit ty křupavé rohlíčky a kakao.

A pak mi vyprávěla, co se vlastně stalo. Jak si šla hezky v poklidu tím svým špacírem, dostala se až na sousední sídliště, kde byly jiné domy, než ve kterých bydlíme my. Chvilku se tam motala, ve snaze najít správný směr zpět, ale výsledek byl ten že se zamotala v neznámém prostředí ještě víc. Papírek s názvem ulice měla samozřejmě doma, takže se neměla ani jak zeptat. A tak zvolila metodu pokus – omyl a rozhodla se, že pojede autobusem a určitě tu správnou zastávku, kde má vystoupit, pozná. Chuděra, odchovaná malou vesničkou netušila, jak zrádná je Praha! S těžkým kočárem nastupovala a vystupovala, zkoušela různé spoje a trasy, postupně umdlévala a tišila hlady plačící miminko. Několikrát jí řidič vynadal do bláznivých bab, a tak už se pomalu smiřovala s tím, že půjde na policii a nechá mě vyhledat. A pak – jako rána z nebe, poznala tu správnou zastávku a vystoupila.

Po této peripetii už babička nevycházela, houpala kočárek na balkoně a poctivě dozašívala všechny naše defektní kousky prádla.

Později už jsme jezdili na návštěvu jenom my za ní. Do Prahy už nechtěla ani za nic a já jsem se jí vůbec nedivila. Mladší dcerka si na ni už moc nepamatuje, zemřela krátce po jejím narození. Ale starší má svou prababičku v paměti jako “babičku – kočku”. Protože vždycky, když jsme k nim přijeli, malá se jí vrhla do náruče a babička se jí ptala: “Tak co, jak se máš, kočko?”

A já často vzpomínám na svou “kouzelnou babičku kočku” a doufám, že jednou budu taky taková bábinka, jako byla ona.

-----------------------------------------------------

A jaké jsou Vaše vzpomínky na babičku či dědečka? Napište mi je na náš redakční e-mail redakce@zena-in.cz . Ty nejzajímavější odměním hezkým dárkem. Nestyďte se a pojďte si se mnou zavzpomínat....

Více o dnešním Tématu dne TADY.

 

   
10.05.2005 - Láska a vztahy - autor: Jaroslava Machálková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [53] violka [*]

    Opravdu krásné vyprávění. Připojuji se k ostatním a děkuji.

    superkarma: 0 10.05.2005, 19:34:34
  2. avatar
    [52] Saturninka [*]

    Merylkoooooo moja !!!

    superkarma: 0 10.05.2005, 19:04:43
  3. avatar
    [50] Stes [*]

    Majucha: byla jsem na to podobně, jen s tím rozdílem, že mě ignorovaly obě babičky, ale prababička mi milovala a já milovala ji. Moc se mi po ní stýská . Už je to pět let, co je v nebíčku.

    superkarma: 0 10.05.2005, 14:21:41
  4. avatar
    [49] Janinas [*]

    Moc hezký a dojemný příběh. Také jsem si při něm zavzpomínala na své dětství a prázdniny u babičky.

    superkarma: 0 10.05.2005, 12:39:29
  5. avatar
    [47] sarobrouk [*]

    Tak yjsem si poplakala. Moc krásně napsané. Jako obvykle Merylko. Já už babičku nemám 3 roky a taky to byla vesnická babička. Počítaly jsme spolu slepicím vajíčka, chovaly králíčky a dělaly jídelníček na celou dobu, kdy jsem u ní byla a ona mi uvařila postupně všechna moje zamilovaná jídla. Škoda, že se moje beruška narodila až teď, tak dlouho po její smrti, takže nepoznala pravnučku. Říkala jsem jí "prcíček", protože mi sahala po prsa svou výškou, takže jsem si ji vždycky ob´jala jednou paží a říkala, ať jde teď ke mně pod křídlo ona, když je malá a já velká. Ach jo, kdy ty časy jsou. Já se s ní dívala vždycky v noci na Profesionály.

    superkarma: 0 10.05.2005, 11:48:22
  6. avatar
    [43] marta-b [*]

    Díky moc za krásný příběh, je to pro mě dost citový a smutný, protože mi babička předevčírem umřela ... ale mám na ní taky krásný vzpomínky, když jsem k ní jezdila ze školy, venku se pak krásně šeřilo, my jsme si spolu uvařily bílou kávu, k tomu byly vždycky perníčky a povídaly jsme si ... díky za dnešní téma, Merylko

    superkarma: 0 10.05.2005, 10:57:18
  7. avatar
    [41] Milala [*]

    Moje babička byla taky takový poklad.Když se mi narodila dcera,musela jsem s ní v šesti týdnech zůstat v nemocnici.Byla jsem tam s ní k vůli kojení,ale bydlela jsem v pokoji ve sklepě,kde měli i pokoje lékaři.Jednou po obědě jsem uslyšela známý hlas: tak kde jsou ty moje holčičky,háló a volala mě jménem.Všichni doktoří vycházeli z pokojů,smáli se a naváděli ji ke správnému pokoji.Všem poděkovala,obdarovala buchtama a našla mě.Taky sedla moje milovaná babička na vlak našla 50km vzdálenou nemocnici,aby s námi pobyla pouhé dvě hodinky.Moc se mi po ní stýská,kéž bych taky jednou byla taková babička!

    superkarma: 0 10.05.2005, 10:44:33
  8. avatar
    [40] Machilka [*]

    Moc pěkné
    Všechny babičky, městských dětí by měly bydlet na venkově! Taky mám na tu volnost hezké vzpomínky!

    superkarma: 0 10.05.2005, 10:27:39
  9. avatar
    [39] medved [*]

    diky za krasne vypraveni

    superkarma: 0 10.05.2005, 10:16:34

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [38] Amélie [*]

    Svoji babičku taky zbožňuju. Bydlela jsem u ní 3 roky za studií a teď se mi po ní moc stýská . Jdu jí zavolat, naučila se kvůli mě s mobilem, abychom byly stále ve spojení. Šikulka moje .

    superkarma: 0 10.05.2005, 10:12:24
  2. avatar
    [36] Lhasa [*]

    Merylko, Krásný jako vždycky
    Ani jednu svou babičku jsem neměla. První umřela 14 dní před tím, než jsem se narodila a druhá tři měsíce poté Ale takhle nějak jsem si je vždycky představovala

    superkarma: 0 10.05.2005, 10:01:47
  3. avatar
    [33] gerda [*]

    měla jsem dvě babičky, u jedné z nich jsem vyrůstala. Byla to ona, kdo nejvíc ovlivnil můj život. Naučila jsem se od ní dobře vařit, vycházet s málem, mít ráda přírodu a rozumět jí. Když se zamyslím, v čem je rozdíl mezi babičkami dříva nyní nebo v nedávné minulosti, vychází mi že v tom, že ty starší babičky byly v domácnosti a měly na nás fůru času i trpělivosti. Nedá se to srovnat s výchovou novější generace s přetíženými rodiči i prarodiči. Nikdy nezapomenu, jak jsme s babičkou po probuzení pozorovaly vleže oknem letící vrány, stromy v zahrádce a ona mi k tomu vyprávěla. Nejvíc jsem milovala povídání o tom, jak ona byla malá, jak trhala fialky na hrázi rybníka...babička byla dlouho vdova a o mužské neměla zájem. Možná proto měla víc času pro mě. Zemřela v 92 letech a až na poslední rok života byla soběstačná.

    superkarma: 0 10.05.2005, 09:42:24
  4. avatar
    [32] JanaVi [*]

    Meryl, to je zase hezké vyprávění.
    Také jsem měla takové babičky - jednu na školní rok, u které jsme bydleli, a druhou na prázdniny a víkendy, ke které jsem jezdila. (a k nim i pochopitelně prima dědečky) Jedna pekla ty prima buchty a naučila mi všechno na zahrádce a ta druhá mi kromě mnoha jiného ušila i nádherné svatební šaty. Minulý čtvrtek oslavila 88 narozeniny.

    superkarma: 0 10.05.2005, 09:27:09
  5. avatar
    [30] Ijka [*]

    Tak taková byla moje maminka...nejhodnější na světě...A moji synové v ní měli tu nejbáječnější babičku! Ty prázdniny-úplně přesně popsané... aach,kde jsou ty časy

    superkarma: 0 10.05.2005, 09:21:51
  6. avatar
    [29] Aja [*]

    Taky jsem měla takovou babičku

    superkarma: 0 10.05.2005, 09:21:16
  7. avatar
    [28] Žábina [*]

    moc hezky napsané

    superkarma: 0 10.05.2005, 09:01:52
  8. avatar
    [27] sharonka [*]

    Díky Meryl, zase jsem si zavzpomínala na tu svoji nejmilejší babičku. Byla úplně stejná, trávila jsem u ní každé prázdniny a o víkendech jsme tam jezdily i s mamkou, navařila, co jsem si přála, třeba i řízky a bramborový salát uprostřed týdne, našila mi moje módní výtvory jen podle obrázku, který jsem namalovala. Chodily jsme spolu na zahradu a do parku, nebo na koupaliště. A když jsem už měla malýho, tak mi taky moc pomáhala a vždycky říkala "dones, co máš na zašití". Úplně se mi to vybavilo. Moc často na ni vzpomínám a pořád mi chybí. A děda byl taky mco hodnej. Pořád mi říkali, že jsem jejich nejmilejší vnučka .

    superkarma: 0 10.05.2005, 08:21:27
  9. avatar
    [25] tomáš [*]

    Babičku jsme taky měli hodnou, byla přes 30 let vdovou a žila s námi. Když se mi narodil syn (v 19), dokázala překonat všechny svoje nemoci a byla veledůležitou chůvou pro svého pravnoučka - snad to byl i on, kvůli kterému ji zase těšilo žít a dožila se úctyhodných 88 let...Díky,babičko!
    A můj partner má nezapomenutelné,překrásné vzpomínky na dětství, kdy trávil dlouhé měsíce jako prcek a později celé prázdniny u vzdálených příbuzných - "strejdy v Ulici". Myslím, že je měl snad raději než vlastní rodinu a poznal život na venkově v 50. a 60. letech - který by se vám dneska zdál jako vyprávění z pohádek. Koně,krávy,pec na chleba, stloukání másla, sena, obilí do panáků...Každému by v dušičce měly zůstat krásné vzpomínky na dětství!

    superkarma: 0 10.05.2005, 08:19:37
  10. avatar
    [24] Sama [*]

    Merylko - brečím a vzpomínám - i jak jsem nesnášela ty propletené nohy . Jenže to byla moje prababička - moje babička je taky supr, ale už je to městská babička a to je už trochu jiné

    superkarma: 0 10.05.2005, 08:15:25
  11. avatar
    [23] Florencie [*]

    Merylko krásný! I slzičku jsem ukápla . Máš veliké štěstí, že jsi měla tak báječnou babičku. Já nepoznala ani jednu babičku ani dědu, všichni "stihli" umřít, než jsem se já narodila... Naši mě měli dost pozdě ...

    superkarma: 0 10.05.2005, 08:14:49
  12. avatar
    [22] gavi [*]

    nádherné ...neměla jsem takovou babičku ale dědečka a byl to nejlěpší chlap na světě a jeho knedlík s vajíčkem byl pro mě největší pochoutkou ...Děkuji Merylko mám slzy v očích a vzpomínám

    superkarma: 0 10.05.2005, 08:08:50
  13. avatar
    [21] chrpa [*]

    Krásný článek,takové pohlazení

    superkarma: 0 10.05.2005, 08:06:02
  14. avatar
    [20] catcat [*]

    Meryl, závidím Ti, máš velké štěstí, že jsi měla takovou babičku. Já si jednu ani moc nepamatuju (byly mi asi 2 roky, když umřela) a u druhé si z dětství pamatuju, že jsem byla protěžovaná proti bráchovi, bylo mi vysvětleno, že táta moch mít lepší ženskou, než mojí mámu a pak o hodně později umřela na Alzheimra, či jak se ten Rakušák píše...

    superkarma: 0 10.05.2005, 08:05:51
  15. avatar
    [19] Libča [*]

    Merylko napis knizku, prosim... nenech se udusit internetovym zivlem, jsi uzasna pisatelka, byla by te moc velka skoda.. fakt.... a az tu knizku vydas, tvoje vzpominky tak pak prijdu na tvou autogramiadu... jsi uzasna pisatelka, sedim tu a mam slzy v ocich z toho krasneho pribehu... Merylko pis dal prosim pis pis...

    superkarma: 0 10.05.2005, 08:03:15
  16. [18] Majkii [*]

    Nadherny clanok, az mi vyhrkli slzicky. Tiez som mala taku super babicku, ale zomrela ked mi bolo 17

    superkarma: 0 10.05.2005, 07:44:03
  17. avatar
    [17] Haňulinka [*]

    medunka2001: Herta bude vycházet jen PO, ST a PÁ

    superkarma: 0 10.05.2005, 07:42:36
  18. avatar
    [16] Markýza [*]

    jako moje babička

    superkarma: 0 10.05.2005, 07:34:26
  19. avatar
    [15] medunka2001 [*]

    Moc pěkný článek. Taky vzpomínám na prázdniny u babičky. Moje děti už bohužel nic takového neznají:-(((
    A z jiného soudku: dneska marně hledám Hertu? Kde je ukrytá?

    superkarma: 0 10.05.2005, 07:29:11
  20. avatar
    [14] Mab [*]

    Nádherný článek, perfektní babička. Nahnalo mi to slzičky do očí.

    superkarma: 0 10.05.2005, 07:23:16
  21. avatar
    [13] Landriel [*]

    Meryl, moc krásně napsané, úplně ji vidím před sebou - a ukrutně ti závidím, protože já takovou babičku nikdy neměla...

    superkarma: 0 10.05.2005, 07:11:20
  22. avatar
    [12] Haňulinka [*]

    Nádherný příběh. Ranní nostalgie.

    superkarma: 0 10.05.2005, 07:08:18
  23. avatar
    [11] Fripa [*]

    krásnej článeček, úplně jsem viděla moje milované babičky

    superkarma: 0 10.05.2005, 06:45:07
  24. avatar
    [10] kakina [*]

    to je tak pěkný taky bych chtěla takovou babičku

    superkarma: 0 10.05.2005, 06:44:56
  25. avatar
    [7] Eva_CZ [*]

    Taky jsem mela takovou, ta moje na me sila i pletla, chodila jsem jako princezna. A taky jsem ji predcitala a od ni mam i lasku k poezii. Jeeeeeeeeeeeeee, Meryl, kdyby ses tak vyprdla na to sefovani a psala.... To by byla urovnicka z-in! Moc krasny, moc!

    superkarma: 0 10.05.2005, 01:54:02
  26. avatar
    [6] Mici [*]

    jo jo, to je babička s velkým "B"

    superkarma: 0 10.05.2005, 01:33:11
  27. avatar
    [5] *Kotě* [*]

    superkarma: 0 10.05.2005, 01:23:43
  28. avatar
    [4] elfos [*]

    Úžasná babička, Merylko .. v něčem i podobná té mojí (taky prázdniny, ranní rohlíky s kakaem, celodenní lítání po venku, a večer studená ložnice, obrovská duchna a babiččino hřejivé teplo )

    superkarma: 0 10.05.2005, 01:23:20
  29. avatar
    [3] Dudlajlama [*]

    Meryl, pis, pis, pis az ti budou jiskry od pera litat, takhle si predstavuju clanek na urovni, at uz je na jakekoliv tema . Pripomnela jsi mi velice nalehave tu moji tak podobnou babrdlinku a kus meho detstvi

    superkarma: 0 10.05.2005, 00:50:57
  30. avatar
    [1] Léthé [*]

    Meryl...možná budeš Ale místo, namazaného krajíce chleba, jim dáš Kinder pingvin

    superkarma: 0 10.05.2005, 00:10:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme