Reklama

K dnešnímu tématu jste mě inspirovaly vy, milé čtenářky.  A to četnými reakcemi na můj článek o nábytku pro panenky. V „bouřlivé“ diskuzi, k níž vás přiměly ceny těchto hraček, jste se rozpovídaly, jak jste si samy vyráběly pokojíčky z vlastních zdrojů, vedeny vlastní fantazií.

Dokázaly jste tak mnohem lépe zabavit, než když vám to někdo naservíroval pod nos.

A to se mi moc líbilo. Když jsem pak přemýšlela o novém tématu, napadlo mě, že bych se k hračkám našeho dětství mohla zase vrátit. Proč si po dvou poměrně vážných tématech, jako je „Dojetí“ a „Dárcovství krve“ trochu neoddychnout a neprobrat něco optimistického?

toys

Snad nebudete proti.

S čím jsem si hrála já?

Už vám trochu napověděl titulek. Nebyly to ani panenky, ani pokojíčky, ani kočárky. I když jsem je také měla. Ale nic moc mi neříkaly. Jako malá jsem se vzhlížela ve starším bráchovi a chtěla jsem být kluk. Dokonce  i jeho hračky mi přišly zábavnější. Půjčovala jsem si od něj stavebnici Merkur a montovala jeřáby, auta a podobná hejblata.  

Pak jsem našla zalíbení ve vláčcích. Soused měl nádhernou modelovou železnici, a ta mě doslova fascinovala. Krajina s tunely, mosty, přejezdy, nádražími, městečky, i samotami.  A v té krajině se na několika kolejištích proháněly nákladní i osobní vlaky, a celý ten miniaturní svět fungoval jako živý.

Strašně jsem si přála mít vlastní železnici, a tak jsem dlouho otravovala rodiče, až mi základní sestavu koupili. K ní jsem pak k různým příležitostem dostávala nové mašinky a vagónky nebo stavebnicové komponenty, které jsem si slepovala. Některé doplňky jako třeba stromy, nebo krajinné prvky jsem si sama vyráběla z přírodních zdrojů. Strašně mě to bavilo.

Tenhle způsob hry mi naprosto vyhovoval. Byla jsem samotář a vydržela jsem si takhle fantazírovat celé hodiny. Moje železnice sice nedosahovala takových kvalit a profesionality jako sousedova, ale s přihlédnutím na jeho časový, věkový i zručností náskok, jsem si zase tak špatně nevedla.

Dnes už ani nevím, kde moje železnice skončila. Když jsme se pak z vesnice přestěhovali do města a já šla do puberty, moje zájmy se přeorientovaly jiným směrem. Kdyby to tak nebylo, asi bych byla divná, ale možná svým dětským hrám vděčím za technickou zručnost a možná i povolání scénografky.


 

  • S čím jste si nejraději hrály vy, milé ženy-in? Vzpomínáte?
  • Máte svou nejmilejší hračku stále schovanou?
  • Pamatujete si, od koho jste ji dostala?
  • Toužila jste někdy po hračce, kterou jste nikdy nedostala?
  • Patříte do generace dětí, které si hračky „vyráběly“ samy, nebo už jste zažily boom „bárbínek“?
  • Máte nějakou příhodu?
  • Jakým hrám dávají přednost vaše děti? Jsou spíš aktivní a samy vymýšlejí, nebo jsou pasivní a hrají si s tím, co jim koupíte?

Napište nám, na vaše příspěvky se už teď těším na redakce@zena-in.cz

Autorka nejzajímavějšího příspěvku si pak může odečíst pár let pomocí omlazující kosmetiky řady ANEW od Avonu.

avon