Dobré odpoledne,

výška 183 cm opravdu není tak hrozná, jde spíše o pohled každého „sám na sebe“, jak se vidí a jak si připadá.

Já sama mám 188 cm, nohu 43-44, od malička jsem sportovala, Basket, volleyball. Jasně, že jsem na druhém stupni základní školy trošku mindrák měla, ale to jsem nebyla sama.

Jana se styděla za „viditelné“ poprsí, protože spolužáci čučí, Dana byla pihovatá, Irča zadrhávala v řeči… každý měl to svoje trápení.

Taneční jsem si utéct nenechala, naopak spousta mých spolužáků, i o hlavu menších, si přálo být se mnou vyfoceno. Dodnes mám fotky schované. Později jsem začala svou výšku brát skoro jako přednost, všude jsem viděla, měla jsem přehled, každý si mě všiml.

Babi lomila rukama, že se nevdám, že nebude takový vysoký chlap a jak že budeme vypadat, když bude o hlavu menší. Cha cha, to je fakt dávno.

A dneska? Miluji podpatky, žádné kačenky, klidně 5 cm, rukávům a nohavicím popustím délku, manžela nemám, muže mám o 10 cm vyššího, když jdu ulicí, civí nejenom ti malí podmíráčci, ale i pěkně rostlí chlapi.

A abych svou výšku a samu sebe opravdu ještě zdůraznila, mám pomerančovou barvu vlasů, která se mi líbí, prostě mě baví. Kamarádka mě zahlédla přes celé náměstí, přišla a prohlásila, že nejsem malá šedá myška, že jsem prostě maják.

Jsem jaká jsem a jsem taková ráda.

Ifi


Ifi, tleskám Vašemu pohledu na život z výšky :-).

Devátá soutěžní otázka? Ta už nebude. A vy máte možnost všech osm odpovědí vepsat do linku, který je zveřejněn v novince TADY. Přeji hodně štěstí!  

 

Reklama