I takové stesky chodí na facebook Kateřiny Kaprasové, majitelky butiku Big and Beautiful. Butiku s módou pro ženy plných tvarů a výrazných křivek. Jsem ráda, že se i díky Kateřině snad konečně pohnou ledy. Nejen v oblasti módy, ale i modelingu. Konečně se snad normální žena z masa a kostí stane normou a nebude se na ni pohlížet jako na tlustou.

Přečtěte si povídání na téma žena, ženské sebevědomí a krása nejen s Kateřinou, ale i s plus size modelkou Bárou, krásnou sebevědomou ženou, která umí svá kila nosit s grácií, kterou jí můžou hubené kolegyně jen závidět.

bara katerina

Bára a Kateřina

Jak se vlastně žena stane plus size modelkou?
Bára:
Přímo na ulici mě oslovila scoutka Czechoslovak models Katarina Križova. Prošla jsem s ní několika agenturami, a když založila svou vlastní, zůstala jsem jí věrná.

Jaká jsou kritéria, podle kterých si vás agentury vybírají?
Musí mít minimální výšku 173, ale široká škála je i ve velikostech, které se pohybují od konfekční  40 až po 48. Žena nebo dívka musí mít hlavně souměrnou a pevnou postavu.

Je na vás vidět, že jste v pohodě, sebevědomá, chlapi se za vámi určitě rádi ohlédnou. Ale upřímně, bylo to vždycky tak? Neměla jste chvíle, kdy jste byla se svou postavou nešťastná a chtěla jste zhubnout?
Měla, ale to jsem byla nemocná a přibrala jsem dvacet kilo během půl roku. Chtěla jsem zhubnout, ale ze zdravotních důvodů to prostě nešlo. A tak jsem se s tím smířila. Ale pravidelně chodím do fitka a nejsem ten typ, co by doma seděl a nic nedělal. Ale necvičím za účelem zhubnutí, chci mít fyzičku a pevné svaly.

bara

Kolik je plus size modelek v Česku?
Moc nás není, ale mezi plus size modelkami je hodně široká škála

Kateřina: Češky jsou krásné ženy, ale bohužel díky reklamě a módním časopisům většina z nich trpí nedostatkem sebevědomí a pocitem méněcennosti, že jsou tlusté. A přitom by mohly dělat modeling za dobré peníze.

Občas zaslechneme nebo čteme zprávy, že hubeným modelkám odzvání, že módu konečně budou předvádět normální ženy, a ne anorektičky, ale pořád to nikde nevidím. Máte zkušenost se zahraničím, je to tam jinak? Jaký je o plus size modelky zájem na západ od nás.
Možná u nás ne, tady jsme ve všem tak trochu pozadu, ale stačí zajet se podívat třeba do Německa, a tam už jsou plus size modelky vidět mnohem víc.

Kateřina: A to je taky jeden z hlavních důvodů, proč jsme tenhle butik otevřeli. Začali jsme dovážet značky ze Švédska, Dánska, Řecka, Německa. Zemí, kde je tahle móda na úrovni a netváří se jako něco okrajového.

Modeling se vlastně dělí na dva světy. Zatím se ještě nechce vzdát těch úplně hubených modelek, zvláště někteří slavní návrháři, ovšem většina z nich vytvořila značku pro plus size a někteří se na tyto velikosti zaměřili. V roce 2006  v Madridu, tuším, že to byl J. P. Gaultier, nechal svou nádhernou róbu předvést plus size modelku, a to vzbudilo obrovský ohlas. Svým způsobem to odstartovalo módní revoluci v tom smyslu, že nemá cenu nutit ženy k sebedestrukci a že je mnohem chytřejší ukázat jejich krásu. Je důležité ukázat krásu ženy bez ohledu na to, jestli má čtyřicet kilo, padesát kilo, nebo šedesát a víc. Líbí se mi jedna moudrost a snažím se jí řídit: neexistuje móda a krása, kterou by definovalo číslo našité na štítku na krku. Já myslím, že když tohle hluboké poznání pochopili v zahraničí, a dokonce ho realizují všude na západ od nás, už bychom se konečně mohli probudit a zkonstatovat, že ten trh existuje i tady a má svou cílovou skupinu. Když si projdete Prahu, zjistíte, že málokterá žena má velikost 36, většinou jsou to dvaačtyřicítky, čtyřiačtyřicítky a výš, prostě normální ženy, co mají prsa, boky, stehna. Jsou to krásné ženy, ale pořád chodí a opakují: jsem tlustá, jsem tlustá. Protože ze všech médií padá velikost 36?

Tak s tím musíme něco udělat, aby z médií padala 44 a výš.

k

Já jsem s tím bojovala jako mladší, protože jsem pořád chtěla zhubnout. Dokonce jsem měla slušně nakročeno k tomu blbnout, ale pak jsem si přečetla článek o Marilyn Monroe a dala jsem pokoj. Monroe byla asi o deset cm menší než já, měla prsa, měla boky, a do dneška je to jeden z největších sexy symbolů, co kdy po světě chodil. Pořád se chlapi rádi otočí za ženskou s takovými proporcemi a okouzlením narazí do kandelábru. A tak není nejmenší důvod takovou ženskou nutit, aby si svoje vnady nechala odřezat, odsát, nebo zmrazit… To jsou podle mne zbytečné zásahy do těla, které mají nejen fyzické, ale i psychické následky. 

Ano, ale ne každá žena má proporce Marilyn a umí svoje tělo nosit. Musí se přijmout a mít se ráda. Ne nadarmo se říká, že psychická pohoda vyzařuje i navenek. Ženy si vsugerují, že jsou tlusté, vytvoří si v sobě blok, a kdybyste jim tisíckrát říkala, že je krásná, dokud to ona sama nebude cítit, stejně tomu neuvěří. Je to asi věčný boj s psychikou. 
Ty ženy to musí mít v sobě srovnané. Na náš firemní facebook mi přešel dotaz: „Mám asi velký problém, měřím 176 cm a vážím 66 kilo. Jsem opravdu tak strašně tlustá?“

A když se každý den snažím těm ženám vysvětlit, že není důležité, kolik váží, ale jak vypadají, jak se cítí, mají prostě problém a vy máte chuť jim říct, že jsou naprosto v pořádku, ale měly by navštívit spíš psychiatra. Ale to si samozřejmě nechávám pro sebe. Je potřeba těm ženám neustále opakovat, že takové jsou, takovou mají genetickou výbavu, takové se narodily, tak ať už se konečně mají rády.

A nemají na tom svůj podíl i muži? Myslím, že někteří svým partnerkám pěkně zadělávají na mindrák. (Obrátila jsem se na přítomného fotografa.)
To s vámi mohu souhlasit. I když můj případ to rozhodně není. Chlap kolem sebe vidí krásné ženy z reklam, titulních stránek, filmů, a pak se podívá na tu svoji a řekne jí bez obalu, že je tlustá a měla by zhubnout. A když tohle poslouchá nejen od něj, ale i od svého okolí, ať už je to rodina, škola, práce, pak se jí dostane do podvědomí, že tlustá je. Pak logicky ztratí sebedůvěru. Kdyby si víc věřily, tak samy sebe dokážou lépe prezentovat. Taková jsem, taková se sama sobě líbím, a když ti to nevyhovuje, můžeš si najít jinou.

Kateřina: Tyhle ženy jsou hodně zranitelné. Místo aby toho chlapa odpálkovaly, vezmou si to osobně a vnitřně se užírají.

Já myslím, že základním problémem je hodnotové měřítko společnosti, a to by se především mělo změnit. Hodně Češek se stále nechává ovlivňovat reklamou. Stále čte v těch časopisech, že velikost 36 je normální, ale průměrná Češka do tohoto konceptu vnímání krásy nezapadá. Znamená to, že není krásná? No neznamená!

Máte zcela pravdu. No vidíte, a já mám vlastně také problém. I já jsem samozřejmě ovlivněna a svým způsobem i omezena možnostmi, jak prezentovat módu. Pokud chci představit třeba nějaký nový trend, mám k dispozici jen fotky s hubenými modelkami, takže se vlastně potažmo podílím na té deziluzi. A když se mi čas od času dostane nějaký materiál pro ženy krev a mlíko, mám problém je nazvat, aby se neurazily.
A jsme zase u té psychiky. Dokud je žena zdravá a umí svá kila nosit a být s nimi šťastná, dokáže sbalit kteréhokoliv chlapa, žít normálním životem, sportovat, dělat všechny věci, které ji baví, nemusí se tím ve své hlavě vůbec zabývat. Já osobně si to myslím. Také jsme řešili, jestli máme říkat boubelky, baculky, plus size, plnoštíhlé, a vznikla neuvěřitelná diskuze o tom, co je vlastně normální. Je to ošemetné, ale takové diskuze je třeba vyvolat. Normální není ani vychrtlý, ani obézní, tedy střed mezi tím. A že ten střed má široký rozptyl? Je to hodně individuální, jak ta žena vypadá. Každá může být pro toho svého chlapa nejkrásnější na světě.

A mohly by si to už začít myslet.

Jak jste vlastně přišla na to otevřít butik pro normální české ženy?
Já jsem mívala konfekční velikost 5O, ale na rozdíl od Báry jsem si to vypapala. Pak se mi podařilo shodit na velikost 40 a s tou jsem spokojená, líbí se mi a nehodlám s ní hýbat. Jenomže roky  bylo problémem oblečení. Nemohla jsem na sebe sehnat žádné hezké, moderní oblečení. Studovala jsem vysokou školu, jezdila do zahraničí a všude jsem si mohla koupit něco na sebe. Až do chvíle, kdy jsem se vrátila domů. A doma nic. Ne že by tady nebyly k mání velké velikosti, ale vzhledově výrazně pro starší, nebo módně hodně za zenitem.

Líbí se mi vaše projekty, pořádáte přehlídky a castingy plus size modelek. Na rozdíl od běžných modelek ale máte mnohem volnější kritéria, což by mohlo zajímat i naše čtenářky... kdo se podle vás může stát plus size modelkou?
Bára:
Omezení jsou opravdu minimální. Věkové rozmezí je od 18 do 38 let, nikde není řečeno, že plus size modelka by měla být svobodná a bezdětná. Z této strany nejsou žádná omezení.

Dá se modelingem uživit?
Bára:
Určitě, i když u nás je tento druh modelingu stále ještě v plenkách, ale v zahraničí už jsou plus size hvězdy. Tady dostanu focení editorialu třeba jednou za tři měsíce, ale focení nějaké kampaně už ne. Agentura se nás spíš snaží posílat do zahraničí, protože tam je nesrovnatelně větší zájem. O honorářích ani nemluvě.

bara

Kateřina: U nás se trh spíš soustředí na minus size modelky, i když já osobně si myslím, že je to velká chyba. Nevidím jediný důvod, proč by třeba parfémy, šperky, prádlo nebo auta nemohly propagovat tyhle krásné ženy. A najednou zjistíte, že tak je nastavená česká společnost. Klientela na to, aby se tady plus size modelky uživily, tady určitě je, akorát je potřeba je víc prosazovat. To není o tom, že by plus sizky nebyly nádherné a nedaly se atraktivně nafotit. Klidně si můžou vybrat plus size modelku a přestat vtloukat klíny do hlavy těm patnáctiletým holčičkám, aby začaly blbnout, když nejsou štíhlé od přírody.

To s vámi naprosto souhlasím.
Kateřina:
Někde jsem četla statistiku, že osm holek z deseti se necítí dobře ve svém těle. Něco je tady špatně. Proč by se pětatřicetiletá žena, která vychovává děti, chodí do práce a má konfekční velikost 44, neměla cítit dobře? A proč už vůbec osm z deseti. Tahle čísla mě vždycky vyděsí a mám pocit, že jsem spadla z Marsu.  

A pak otevřu jakýkoliv časopis, pustím televizi a mám dojem, že se tady hraje na to, kdo kolik váží, a ne kdo je hezký a jaký má charakter. A to je trochu hloupé.

A pak mi chodí zprávy na facebook, že je žabka (věk okolo 14ti let) moc tlustá, když má BMI úplně v normě, je hezká a má hezkou pevnou postavu.

Nepropagujeme obezitu, propagujeme normální zdravé myšlení. Když už žena nějaké křivky má, nemá smysl ji utlačovat a v něčem omezovat, jen proto že není hubená. Chceme, aby se mohla krásně oblékat, aniž by musela podstupovat drastické diety a posměch od okolí, že není in.

A takové by mohlo být poselství i pro vás milé čtenářky. Mějte se rády takové, jaké jste.

Děkuji oběma dámám za rozhovor

m

Čtěte také:

Reklama